Fenomén Pendolino a notoričtí šéfredaktoři

První část titulku jsem si vypůjčil z revue Českých drah MOTION, která začala vycházet v letošním roce. Kdybych nejel Pendolinem, nevěděl bych o ní. Takto jsem si přečetl její druhé číslo „Léto“.

Asi nesdělím nikomu nic nového, když napíšu, že jízda Pendolinem do Vídně a zpět (důvod cesty zde) mě zklamala. Jedinou výhodou bylo zkrácení času stráveného ve vlaku, ovšem na druhé straně se domnívám, že kterákoli německá souprava Eurocity je pohodlnější než Pendolino, v němž jsem se – co do prostoru pro své dlouhé nohy – cítil jako kdysi v letadlech TU-134 nebo IL-62. Nehledě na protilehlá místa u stolků, kde sklopení jednoho sedadla zlikviduje možnost použití sedadla protilehlého.

A jsme-li u toho zkrácení doby jízdy, pak v obou směrech (Praha-Vídeň 4.září 8:26, Vídeň-Praha 5.září 13:33) měl vlak zpoždění něco přes čtvrt hodinu, čímž se pendolinový SuperCity Mendel s ohlášenou dobou jízdy 4 hodiny a 2 minuty doslal na úroveň EC Vindbony s časem 4 hodiny 28 minut. Nezávidím lidem, kterým ujel navazující shuttle na ruzyňské letiště.

Abych jen nekritizoval, jízda byla plynulá, bez velkého drncání, obsluha víceméně profesionální, rádio nechrchlalo, hlášení v cizích jazycích bylo na úrovni, včetně omluvy za zpoždění (ovšem bez vysvětlení proč).

Ve Vídni se však do vagónu číslo 4 mohlo nastupovat jen jedněmi dveřmi. Ty druhé byly porouchané, možná delší dobu, což naznačovalo nikoli improvizované, ale dvojjazyčné a tištěné oznámení. Ve stejném vagónu byly nefungující vzpříčené automatické dveře na záchod. Když jsem se ptal průvodčího, co s tím budou dělat, oznámil – to je starost montérů, ne naše.

Druhou část názvu dnešní glosy jsem si vypůjčil z podtitulku Čermákova sloupku pro HN “Může v Česku 2007 uspět nový bezplatný deník?“, kde je jako notorický šéfredaktor představen Jiří Bigas.

Jak je mým zvykem, v každé tiskovině se okamžitě zajímám o tiráž, abych se informoval o putování novinářských kádrů po českých mediálních krajinách. Stalo se tak i při listování stránkami revue MOTION, kterou mi České dráhy v Pendolinu nabídly. A tak jsem mohl zjistit, že Zbyněk Honys, někdejší šéf zpravodajství ČT (předtím ČNTS a předtím Čs.rozhlas) se stal ředitelem odboru komunikace Českých drah.

Současného šéfredaktora revue MOTION, jinak také spisovatele, muzikanta, filmového a televizního scenáristu Jiřího Syrovátku jsem kdysi dávno poznal jako zástupce šéfredaktora Playboye.

Nehodnotím, jen konstatuji s jistým optimismem, že stále rostoucímu počtu absolventů žurnalistických škol nezaměstnanost snad ještě nějakou dobu hrozit nebude. Tedy pokud nejrůznější lidé a podniky nepřestanou mít potřebu komunikovat s veřejností a neztratí ochotu do této komunikace investovat.