In memoriam případu Jiřího Čunka

Čunkiáda se blíží ke svému konci. Místopředsedy vlády a předseda KDU/ČSL Jiří Čunek dnes dopoledne oznámil, že odstoupí z vládních funkcí. Jak je vidět, v čunkování (novotvar, který zřejmě natrvalo zakotví ve slovní zásobě českého jazyka) není možné pokračovat do nekonečna ani u nás, v zemi, kde se do ztracena vytratilo již tolik afér. Když čunkiáda začala, ve sloupku pro ČT24 Hra o důvěru v březnu jsem napsal:

„Komu máme nyní věřit? Jiřímu Čunkovi, který až do dneška svoje obvinění odmítá, požádal o zrušení imunity, a tvrdí, že je nevinen? Nebo médiím, podle nichž indicie o korupci jsou téměř nezpochybnitelné?

Ať už aféra skončí jakkoli, jedním z nevyhnutelných důsledků bude ztráta důvěry. Buď tu důvěru ztratí Jiří Čunek, což poznamená jeho další politickou kariéru. Nebo tu důvěru ztratí média, která až příliš směrovala aféru tam, kde ji chtěla mít, a nenechala si patřičný odstup od protičunkovských našeptávačů.

Svůj soukromý tip na konečný výsledek si zatím nechávám pro sebe. Nelze vyloučit ani tu neblahou možnost, že celá věc vyšumí do ztracena (promlčením, dodatečnou legalizací).

Vzpomínám, jak moje známá z USA, dítě českých emigrantů, absolventka dvou univerzit, mi vyprávěla o tom, že potřebuje sehnat v New Yorku někoho na hlídání dítěte, aby mohla jít do zaměstnání. Nabízela se i možnost, že si pozve českou ópérku, kterou načerno zaměstná. Při zvažování této možnosti však dodala: "Ale pak už bych se tady nikdy v životě nemohla ucházet o veřejný úřad. Už bych neměla čistý štít a někdo by to na mě mohl kdykoli vyhrabat." Jsem zvědav, zda a kdy takto začnou uvažovat i naši adepti na veřejné funkce.“

Jak to vypadá, k podobnému obrazu myšlení mají naši politici ještě velice daleko. Navíc jejich neprofesionalita je ohromující. Stává se zcela běžně, že čas od času je nějaký politik přistižen s nějakým větším či menším máslem na hlavě – ať už skutečným nebo mediálně virtuálním. Kvalita politika se pak pozná podle toho, jak se postaví k situaci čelem, jak se se svým problémem dokáže porvat.

Nedokázal to ani Stanislav Gross, ani Jiří Čunek. Trapné jsou Čunkovy výmluvy, trapná byla například i omluva Stanislava Grosse spoluobčanům, která mu nezachránila premiérské křeslo, neboť narazil na morální zásadovost svého koaličního partnera, jímž byl – světe div se – strana, které Jiří Čunek dnes předsedá.

Právě v souvislosti s Grossovou aférou jsem před dvěma lety vytáhl z prachu dějin někdejší aféru amerického politika Richarda Nixona v článku Louče Když politik je profesionál.

P.S. Největší smutek však padá na člověka při zamyšlení nad naší soudní mocí. Jestliže zveřejněné materiály a doklady zveřejněné tento týden Českou televizí pocházejí od orgánů činných v trestním řízení, pak zákonitě vzniká otázka – jak bylo možné, že někdo šetření zastavil, jestliže uvedené doklady byly k dispozici.