3x o médiích při pondělku 26.11.

Dnešní týdeník Respekt se široce vrací k událostem před deseti lety pod titulkem “Stále nevyřízený atentát". Toto vzpomínání časově souzní s ohlasy na zajímavý televizní dokument věnovaný tzv. opoziční smlouvě "Vládneme, nerušit!", který vysílala ČT minulý týden ve čtvrtek 22.11.

Respekt detailně popisuje, jak probíhaly události roku 1997 i jak se v dalších letech vyšetřovala/nevyšetřovala existence údajných černých fondů našich politických stran. Dovolím si při této příležitosti připomenout i svůj vlastní zážitek, který jsem podrobněji popsal kdysi v příloze Louče “Jak jsem pomohl svrhnout Klause anebo Kolik sponzorů Šrejber kryl?“ sepsanou v roce 2001 a zveřejněnou v roce 2002.

Do dnešního dne se nemůžu zbavit pocitu, že vytažení Šrejbera na veřejnost a jeho trapná tisková konference 26. listopadu byla pouze krytím skutečných sponzorů, na jejichž stopu přišly Lidové noviny, což lze dohledat ve vydání 22.listopadu 1997 (Článek Radka Adamce: Stopy sponzora ODS míří do Jihlavy). Tu stopu dodala přes Neviditelného psa do Lidovek moje maličkost a není vyloučeno, že Lájos Bácz byl skutečně Ludvík Bárta z Pozemních staveb Jihlava, o němž mě můj zdroj tehdy před deseti lety vyprávěl: „Za komunistů uplácel okresní tajemníky, teď kvůli zakázkám podniku uplácí jiné partaje.“

A rád bych se také někdy dozvěděl, co je na tom pravdy, že v automobilu směřujícím v pátek 28. listopadu 1997 večer na Kavčí Hory byl nejen Jan Ruml a Ivan Pilip, ale také Miroslav Macek, který pak v televizi nevystoupil jenom náhodou, vzhledem k tomu, že měl máslo na hlavě s Knižním velkoobchodem, a jeho důvěryhodnost ve veřejnosti nebyla velká.

Jak dnes napsal Respekt, Miroslav Macek se „na rozdíl od jiných rychle zorientoval a začal Klause přesvědčovat, že jde o mocenský puč a že se nesmí vzdát.“ Je možné, že informace o váhajícím Mackovi v autě jedoucím s "pučisty" do televize je jenom drb. Faktem však zůstává, že hasnoucí hvězda Miroslava Macka se po tzv. sarajevském atentátu v ODS opět rozhořela s vysokou intenzitou až do okamžiku, kdy ho "odrovnaly" peníze, které přijal v souvislosti s privatizací České spořitelny.

DODATEK 30.11.: Informace o váhajícím Mackovi v autě jedoucím do televize je skutečně jen drb. Potvrdil to včerejší dokument ČT2 "Papírový atentát" a také moje dodatečná rešerše ve zdrojích. Pokud Macek váhal, tak někdy jindy a jinde, neboť v pátek 28. listopadu večer, kdy v českých televizích vystupovali na střídačku Jan Ruml (Prima, Nova) a Ivan Pilip (ČT), Macek byl na cestě na Moravu a rozhodnutý o tom, na kterou stranu se postaví. Ten drb jsem jako vtipný bonmot před léty slyšel z úst jednoho novináře mé generace, jenž pracoval v renomovaném celostátním deníku. Sypu si popel na hlavu, že jsem ho vzal vážně a že tu rešerši jsem neudělal již dříve.

x x x

Občas je mi vytýkáno, že Louč pouze kritizuje a nevšímá si žurnalistiky, která nese pečeť zpravodajské a informační kvality. Abych to alespoň trochu napravil, upozorňuji na téma dnešní sekce Ekonomika v MF DNES, která se zaměřuje na poskytování informací ze strany státní správy a samosprávy. Je jasné, že na článku "Komu dáme vaše peníze? To je tajné" musela jeho autorka Lucie Tvarůžková pracovat několik dnů, ne-li týdnů. Jenomže kolik takových materiálů v denním tisku najdeme.

Rád bych upozornil také na dva materiály dnešních Hospodářských novin Temná strana baťovské legendy" a "Baťovy šance uspět ve Štrasburku jsou minimální" autorů Jana A. Nováka a Tomáše Němečka. Proč si zaslouží pozornost? Protože jdou proti proudu novinářské povrchnosti, která se vyrojila poté, co česká justice po šedesáti letech očistila Jana Antonína Baťu od rozsudku a žaloby za kolaboraci. Těch spekulací, co jsme se dozvěděli v titulcích. Zde je krátký výběr: Baťově rodině by mohli vrátit miliardový majetek (Právo), Baťa chce zpět zabavený majetek (Týden), Baťovi nepůjdou po majetku, jen po penězích (aktuálně.cz), Baťa by mohl od státu žádat stovky milionů (idnes.cz), Česko může zaplatit miliardy (Lidové noviny).

Myslím, že speciálně právnická osvěta, kterou pravidelně v HN šíří Tomáš Němeček, si zaslouží ocenění. Právě proto, že je informovaná, a že nepodléhá kampaňovitosti médií, ať už se to týká nejvyšší státní zástupkyně nebo rozsudku štrasburského soudu o romských dětech ve zvláštních školách.

x x x

Tento týden by se mělo druhým čtením v Evropském parlamentu chýlit k závěru dvouleté putování novelizované Směrnice EU „Televize bez hranic“, která se nyní přejmenuje na „Audiovizuální mediální služby bez hranic.“ Četné odkazy na původní dokumenty uvádí Zdeněk Duspiva na svém blogu. Já si dovolím přidat odkaz na konzolidované znění novely, které se od jara připomínkuje .

O tom, jak trnitá a složitá je „procedura spolurozhodování“ při schvalování evropské legislativy, svědči i “křestní list“ zmíněné právní normy (zde v angličtině).

Jakmile Směrnice vstoupí v platnost, bude stát před českými legislativci úkol v průběhu dvou let její zásady přenést do českého právního řádu. Tedy dobrá šance z gruntu předělat vysílací zákon tak, aby odpovídal požadavkům digitální éry.

x x x