Ztraceno v překladu

Slovo „džinsa“ mě zaujalo již v okamžiku, když jsem ho poprvé zaslechl. Bylo to letos v říjnu ve Vídni z úst Andrije Ševčenka, někdejšího novináře a čerstvě znovuzvoleného poslance ukrajinského parlamentu. Jeho referát na vídeňském setkání nám přinesl jednu dobrou a jednu špatnou zprávu o ukrajinských médiích. Tou dobrou zprávou bylo: média se na Ukrajině osvobodila, není cesta zpátky. Špatná zpráva zněla: svoboda tisku nepřinesla automaticky kvalitu, na Ukrajině se rozmáhá placený žurnalismus, který pomáhá médiím přežít.

Symbolem tohoto žurnalismu se stala „džinsa“, neboli místní označení pro úplatek. Jeho kořeny odkazují daleko do sovětských dob, kdy džínsy byly ještě luxusním a těžko dosažitelným zbožím. „Džinsa“ v ukrajinských médiích je problémem staršího data, který znovu vybublal na povrch letos při říjnových předčasných volbách.

Na snahu politických stran dostat se do médií, především do televize, soukromé televizní stanice zareagovaly vstřícnou nabídkou. Podle Andrije celoplošná komerční televize Studio 1+1 (ve vlastnictví CME) sestavila neoficiální ceník s dvaceti položkami odstupňovanými co do stopáže a vysílacího času. Kdyby se sečetly všechny nabídky za jeden týden, dalo by to prý dohromady jeden milion dolarů. Na můj dotaz, zda se tento ceník dostal oficiálně na veřejnost, nebo jde pouze o ústní informaci, Andrij odpověděl, že ceník se na veřejnost nedostal..

Také proto jsem tento námět na poznámku odložil, až mi ho tento týden připomněla zpráva ČTK, vycházející z reportáže otištěné v polském deníku Gazeta Wyborcza. Jenomže co se o „džinse“ ve zprávě ČTK píše? “Nynější praxi se říká "džíny". Ukrajinský novinář totiž obvykle dostává jen minimální plat, ale kromě něj i obálku od šéfa, který říká: "Na, to máš na džínsy." Je to volný opis polského originálu: „Słowo "dżinsa" wzięło się stąd, że najczęściej ukraiński dziennikarz dostaje oficjalnie pensję minimalną, a oprócz tego także kopertę z pieniędzmi. Pracodawca wręcza mu ją, mówiąc: - Masz, to na dżinsy...“

Část zkreslení významu pojmu „džinsa“ jde na účet polského originálu. Přečteme-li si ukrajinské zdroje, zjistíme, že „džinsa“ je označení úplatku obecně, které nevzniklo v médiích, a že úplatky obvykle nedává zaměstnavatel (pracodawca), ale ten, který podplácí, kdo žádá nadstandardní službu, v našem případě buď PRový článek nebo privilegovaný čas ve vysílání, redaktorovi nebo přímo majiteli média..

Nicméně český překlad šel ve zkreslení ještě dále, třeba tím, že slova „džinsa“ si přizpůsobil na „džíny“. Slovo „džinsa“ je specifický název, který není totožný se slovem „džinsy,“ označujícím v ruštině a ukrajinštině kalhoty.

Tuším, že opět budu obviněn z toho, že se zbytečně rýpu v detailech. Na druhé straně si stále myslím, že novinář by měl informovat o okolním světě co nejpřesněji, a že v tom řetězu připomínajícím tichou poštu, při níž jedna informace putuje od jedněch úst k druhým, by toho zkreslování mělo být co nejméně.

P.S. V překladu knihy reportáží o českých dějinách a současnosti Gottland polského spisovatele Mariuse Szczygiela jsem se dočetl, že Antonín Zápotocký v padesátých letech prohlásil: „Nedá se žít po starém – žije se lépe a radostněji.“ (str. 68). Přitom já si dobře pamatuji, že tento slogan původně zněl: „Postaru se žíti nedá.“ Také tady přenos informace z češtiny do polštiny a zpět způsobil jisté zkreslení autentického originálu, naštěstí významově neutrálního.