Vybráno z éteru: Mají dobré noviny šanci? (ČRo6 - Média v postmoderním světě – 1.2.2008)

Jacques Rupnik:
Deníky, chtějí-li přežít, musí znovu definovat, k čemu jsou (...) Lidé nechtějí číst to, co už včera viděli ve zprávách, ale chtějí vědět, chtějí vysvětlit, o co skutečně jde. (...) Jsou učebnice, jsou vzdělané knížky, to je pro malé publikum, pak je Internet, televize. A mezitím je prostor pro něco jiného, ale to vyžaduje nejenom tedy novinářsky se znovu zamyslet nad svým povoláním, ale vyžaduje to také systém, kde noviny nemohou být byznys, který tolik vydělává, protože dneska jsou v krizi i noviny, které neprodělávají.

Když vyděláváte jenom pár procent ročně, nejste zajímaví (...) Dnešní ekonomika roste, řekněme, dva, tři procenta, někdy čtyři. Investičním fondům, těm penzijním fondům, které vládnou ve finančním světě, tohle nestačí. Oni chtějí deset, patnáct procent, a to nemůžete získat v reálné ekonomice, to získáte na finančních trzích v tom finančním světě, který je odtržený od té skutečné ekonomie.

No, a jak to souvisí s naším tématem? No, asi tak, že vy i když máte noviny, které neprodělávají nebo vydělávají málo, to už nestačí, protože jste v konkurenci s investory, kde vyděláte deset, patnáct procent. A samozřejmě to znamená, že se dostanete do finanční krize, přijdou velcí podnikatelé á la Murdoch, zahrnou vás do vašeho koncernu a zároveň vám vnutí nový koncept s novým šéfredaktorem a tak dále a tak dále.

Jan Vávra:
Pánové, máte pocit, že to množství informací, které se na nás valí, ta dostupnost jakékoliv informace okamžitě může vést paradoxně k tomu, že lidé ocení, nebo budou hledat někoho, kdo jim pomůže pochopit, o co jde, nabídne jim nějaký hlubší vhle? Že by se tím ta seriózní žurnalistika mohla trochu obrodit, máte ten pocit?

Jacques Rupnik:
Myslím, že to potřebuje i dnešní ekonomika. Zmínili jsme finanční krizi, tomu nelze rozumět, jen když dáte pár čísel na stůl (...) musíte se snažit tomu nějak porozumět, to někdo musí vysvětlit. Čili tohle je důležité k porozumění. A za druhé, je to důležité i v politice, pokud nechcete devalvovat prostě novinařinu na politickou komunikaci. Ano, televize funguje tímto způsobem, noviny přeci jen mohou být poslední baštou jistého odstupu a proti tomu tlaku, který přichází právě z politických kruhů, nejenom tedy z kruhů podnikatelských, ale taky, také z mocenských kruhů...

Karel Hvížďala:
Ještě jednou bych citoval Stefana Austa, který když se zamýšlel nad budoucností týdeníku Der Spiegel. Když ho převzal, tak říkal: "Pokud Německo bude chtít hrát v politice důležitou roli, nemám o budoucnost Der Spiegelu strach, protože ti lidé na rozhodujících místech musejí mít informace, sami na to nemají čas a právě ta analýza, investigativní žurnalistika a background je zárukou, že ty informace dostanou každé pondělí, nebo teď už v neděli na stůl.

Jacques Rupnik:
Nejlepší recenze na operu samozřejmě máte ve Financial Times. (...) To je jeden důvod, proč můžeme vidět aspoň trochu optimismu, jinak v dost pochmurném pohledu na věc, který jsme tady možná předvedli. Myslím však, že existuje taky vzdělaná veřejnost, nejenom ti, co tedy skutečně rozhodují, ale vzdělaná veřejnost, učitelé, lékaři, prostě je, a to existuje i v Čechách, i v této zemi, myslím, ve střední Evropě to také existuje a tradičně to existovalo. A to jsou lidé, kteří četli, kteří byli zvyklí číst a zvláště ti za starého režimu, protože ty noviny za nic nestály samozřejmě, tak četli knížky. Dobře, tak po roce devadesát se vrhli do tohohle nového mediálního světa, ale nedovedu si představit, že by ztratili zájem i o jiné otázky nebo jiné poznání společnosti, ve které žiju. Takže myslím, možná si dělám iluze, ale aspoň tady by byl předpoklad pro vznik nějakého deníku...já ten deník tady nevidím.

Karel Hvížďala:
Podle průzkumů před nějakými čtyřmi, pěti lety, by takové náročné noviny tady četlo třicet tisíc lidí, a to je samozřejmě hluboko pod smrtící hranicí nákladu prosperujících novin, která se pohybuje někde kolem osmdesáti, sto tisíců.

Jacques Rupnik:
Ale mám dojem, že jsou vlastně dva způsoby, jak jim (tendencím k bulvarizaci a komercionalizaci - mš) vzdorovat účinněji. Já myslím, že ten jeden je v tom, že vznikají paralelní média, že komerční systém ovládne dané médium, ale vznikají kolem toho různá paralelní nebo alternativní média, ale tam je problém, že to už nejsou média, která zasáhnou celou společnost. Tam dochází často k segmentaci, máte nový televizní program pro věřící, pro ženy, pro homosexuály, pro různé skupiny. Ale je to míra svobody, je to větší pluralismus, ale už to není něco společně sdíleného. Ano, je tady větší svoboda, ale s tímhle tím, že každý už mluví jenom se svou vlastní skupinou, už nemluví s ostatními, nebo s ostatními.

A druhý fenomén je v tom, naštěstí existují, hlavně v Evropě, ale i v Americe, New York Times, Washington Post, deníky jako Boston Globe, ba i ten Los Angeles Times, to až uvidíme, jak se budou vyvíjet, bohužel to nevypadá nejlépe. Hlavní test bude v tom, jak dopadnou deníky, jako je Le Monde, Le Figaro ve Francii, jak dopadne Británie, no, tam se Guardian drží, Daily Telegraph, ještě pár kvalitních deníků, v Německu to samé.

To bude, myslím, rozhodující v budoucích deseti letech, co se stane vůbec v Evropě s novinařinou. A proto není nezajímavé prostě taky myslet na zdejší situaci, jo, co jsme udělali s Lidovými novinami. To byla krásná firma, úžasná a všichni po roce devadesát říkali, že se vrací prostě Peroutkova přítomnost a že bude také prostě, Lidové noviny že ta tradice se obnoví. Ta tradice se neobnovila. Jediný úspěch, o kterém vím, je polská Gazeta.Wyborcza. Deník, který vznikl z disentu, který vznikl z nezávislé kultury a který uspěl v tom komerčním světě našich dnešních médií.

Karel Hvížďala:
Protože nejde o novinařinu, ale v podstatě jde o demokracii (...) selhání Bushovy administrativy mohlo nastat jenom proto, že nejprve selhala ta mediální scéna. Čili to je základ té selhání politiky a tohle bychom si měli uvědomit, že se nemůžeme vymlouvat na politiku, pokud sami nebudeme schopni řádně vlastně argumentovat, řádně analyzovat ty politické kroky. Pokud tohle dokážeme, tak to promění i tu politiku.

Jacques Rupnik:
O to je důležitější, aby veřejnoprávní média jako rozhlas, televize, si udržely jistou nezávislost, určitý standard, to je velice důležité. Je tady pokus o navázání na jistou novinářskou tradici, která v této zemi existovala, a která bohužel dneska moc tu neprospívá. Možná je to dané ekonomickými okolnostmi, možná je to dané také tím, že se všichni příliš rychle přizpůsobují mocenským poměrům, ať už jde o moc ekonomickou, nebo politickou.

Za druhé, je tu výzva pro novinařinu, jestli bude schopná obstát v tom problému, který jsme zmínili, to znamená dávat každodenní informace nejen o tom, kdo co udělal, kdo se jak šklebil v televizi. Když už si koupím noviny, já nechci vědět, kdo se tam šklebil a kdo měl lepší kravatu, já chci vědět něco o podstatě, o podstatě toho argumentu, nebo případně reakce, názory povolaných lidí na problémy, které tam byly debatovány.

Vybral, zvýraznil a stylisticky upravil Milan Šmíd