Proč se Karel Steigerwald mýlí? Umístěno na web v sobotu 9.2.2008 v 10:00 hodin

Protože je nevzdělaný a ideologicky zaslepený. Jedině takový člověk je schopen napsat v komentáři "Švejnar není trochu jiný Klaus" tyto věty: "Smysl této prezidentské volby je velký: sjednocení, obrat, návrat komunistů k moci, odklon od ideálů listopadu 89 (sic!). Povalení vlády, přetažení obou menších stran doleva. Není možné zavírat oči a chlácholit se frázemi o trochu jiném Švejnarovi. Ten má jediný úkol: transfer doleva zlidštit."

Kdyby Steigerwald alespoň trochu studoval dějiny, kdyby si alespoň trochu dal práci proniknout do zákonitostí politické vědy a historie, nemohl by napsat takový nesmysl. Především: za případné povalení vlády nebude moci Švejnar, ale vnitřní pnutí uvnitř koalice a vládnoucích stran v okamžiku, kdy odstředivé síly mohou narušit dostředivou sílu koaliční dohody. A to se může stát i bez Švejnarova zvolení.

Za druhé: historie nám dává bezpočet příkladů, kdy politický vůdce vynesený do čela jistými politickými silami a programy, se nakonec v rámci logiky vývoje událostí těmto silám postaví, z pohledů dogmatických ideologů typu Karla Steigerwald tyto programy "zradí". Jen tak maně si vzpomínám na jistého Richarda Nixona, který odstartoval svoji kariéru na vlně zuřivého mccarthystického antikomunismu, aby se v závěru této kariéry objímal a bratřil s Leonidem Brežněvem poměrně krátce poté, co sovětské tanky zadusily Pražské jaro.

Nebo na Charlese de Gaulla, který se v roce 1958 navrátil na politickou scénu jako zachránce národa s podporou fašizujících generálů alžírské války, aby tyto generály později nechal pozavírat, což mu tito nikdy neodpustili a snažili se ho usilovně atentáty zprovodit ze světa. Konec konců Jicchak Rabin patřil vždy mezi jestřáby izraelské politiky, ale byl to právě on, kdo se postavil do čela dohody a vyrovnání se s Palestinci, až ho to nakonec stálo život. A nebudu opakovat již téměř banální - neboť tolikrát opakovaný - příklad Mitterandovy spolupráce s francouzskými komunisty, která znamenala pro tuto kdysi vlivnou politickou sílu ústup ze slávy, ne-li její zapomnění.

V příkladech by se dalo pokračovat. Ani já nejsem nadšen tím, že komunistické hlasy mají tak velkou váhu v našem parlamentu. Každého, kdo na to nadává, se ptám: byl jsi posledně volit? Protože ona relativní síla vyplynula z nízké volební účasti často oněch nadávačů.

Po včerejším mírně trapném celodenním divadle ve Španělském sále dnes, v 9:45, kdy tuto glosu píšu, jsem opustil myšlenku, že by bylo dobré, aby byl Jan Švejnar zvolen prezidentem. Protože pokud by se tak stalo, bylo by jasné, že to je výsledek "noci dlouhých obchodů". A to by nebyl dobrý vklad do jeho prezidentování, i když historie nás učí, že řada dobrých věcí byla prosazena i ne příliš dobrými prostředky.