Víkendová ohlednutí

Vichřice Emma nám v sobotu utrhla talíř satelitu, čímž omezila naše televizní menu na domácí televizní kanály. V sobotu večer se na ČT1 udělovaly ceny Českého lva za nejlepší české filmy. Televize Nova, která chtěla připomenout, že se také podílí na produkci českých filmů, zařadila do stejného vysílacího času landovskou (odvozeno od autorské manželské dvojice Mirjam a Daniela Landových) Kvasku, jež na žádnou ze lvích nominací nedosáhla. Nepochybuji však o tom, že ve sledovanosti to Kvaska nad Českým lvem v sobotu večer vyhrála.

x x x

Premiér Mirek Topolánek se i přes svou nechuť k účinkování v televizních diskusích nechal v neděli vyzpovídat Václavem Moravcem ze všech hříchů, ze kterých ho obvinila opozice, americkým radarem počínaje a vyznamenáním bratří Mašínů konče. Premiér všechny námitky odrážel s úsměvem, což na jednu stranu je dobře, protože sebevědomí a optimističtí vůdci dokážou šířit dobrou náladu.

Na druhou stranu takový pragmatický optimismus pro veřejnost skrývá v sobě riziko, že politik uvěří vlastním slovům, a bude si myslet, že žádné problémy tady neexistují, i když ty problémy zde zůstávají, a někdy později mohou propuknout ve vážný konflikt. Nehledě na to, že Topolánkovo snížení laťky požadavků na politickou morálku a zvýšený práh tolerance pro politiky, který nedokážou vysvětlit, odkud vzali své miliony, se dá vykládat jako poselství veřejnosti, že pohyb ve směru kultivace našeho politického prostředí se z "objektivních důvodů" zatím odkládá.

x x x

Bylo nejen na co se koukat, ale bylo také co číst. Nevyhlášená soutěž mezi "intelektuálními" přílohami celostátních deníků jako je Salon (Právo), Orientace (Lidové noviny), Kavárna (MF Dnes) občas přináší zajímavé eseje a recenze k víkendovému čtení. Mám na mysli například nedávné glosování prezidentské volby, různá ohlédnutí za osmičkovou historií z minulých týdnů, přičemž tento víkend mne zaujala recenze Petra Zídka na knihu Petra Placáka "Fízl".

Jak znám Petra Zídka a jeho kritické postoje vůči mé generaci, jejíž převážná většina byla k minulému režimu loajální, překvapila mě jeho dosti ostrá kritika Petra Placáka, jehož rebelantství ho přivedlo k disentu a tím i k polistopadovým celebritám. Na jedné straně Zídek uznává, že "Petr Placák je citlivá duše a minulý režim mu přivodil nezhojitelné trauma," na straně druhé kritizuje jeho "zkratkovité a paušalizující soudy," a problém celé knihy vidí v tom, že se autor nepokusil pochopit situaci také z druhé strany, a "že naopak za morální maximu považuje hledisko vlastní."

x x x

To je asi také problémem současné diskuse o odbojové skupině bratří Mašínů. Nechci se k případu vyjadřovat jako člověk, který kdysi býval členem zdejší státostrany a může být tudíž považován za podjatého. (I když na druhé straně bych mohl přihodit vzpomínky na to, jak jsem jako šestiletý kluk jezdil s matkou navštěvovat svého otce do příbramského tábora Vojna. A také demagogicky dodat, že z osmnácti odsouzených v případu bratří Mašínů se ve třech případech jednalo o někdejší členy KSČ, včetně popraveného strýce bývalého důstojníka Ctibora Nováka.)

Beru zkrátka jako daný fakt, že v životě existuje něco jako nesmiřitelné vzpomínky, které vycházejí z odlišného postavení osob na dějinné šachovnici a z odlišných životních zkušeností v dané době. Kdysi jsem v souvislosti s hodnocením česko-německých vztahů vyslovil názor, že "respektování nesmiřitelnosti některých vzpomínek může být někdy lepším východiskem k budoucím dobrým vztahům, než snaha tyto vzpomínky podrobit jednotné interpretaci a neustále tím oživovat a jitřit staré rány na obou stranách."

Proto se omezím na citaci Ivana Medka, který před dvěma roky v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl: "Myslím si, že Mašínům by prospělo, kdyby dokázali projevit lítost, že zabili i nevinné lidi. Kdyby řekli, to jsme neměli dělat, pak mají právo na medaili."

Také by mě zajímalo, co brání tomu, aby se české publikum seznámilo s dokumentárním filmem německé televize ARD z roku 2001 "Der Luckauer Krieg - Flucht nach Westberlin," který se útěkem bratří Mašínů do západního Berlína zabývá. Zvláště když Novákova kniha "Zatím dobrý" je v knihkupectví běžně k dostání a navíc získala cenu Magnesia Litera.

x x x

P.S. V pátečním talkshow Jana Krause byla jedním z hostů statečná pokladní benzinové pumpy, která se nezalekla zloděje a odvážně se do něj pustila s lahví Cinzana v ruce - vše za dohledu průmyslové kamery. Jakým exponentem komunistického režimu byl asi pokladník Josef Rošický, jestliže byl připraven bránit svěřené peníze, třeba i se zbraní v ruce? Znovu opakuji - nehodnotím, beru v úvahu dobové souvislosti a situační okolnosti, jenom se bráním účelovým konstrukcím, které se mi kdosi snaží vnucovat.