Eurosong v proměnách času (sloupek pro ČT24)

Další monstrózní show Eurovision Song Contest, které jsme kdysi říkali Velká cena Eurovize, je za námi. Tentokrát to vyhrál ruský zpěvák Dima Bilan s anglicky zpívaným slaďákem „Believe“, který je v oficiálním videoklipu kromě krasobruslaře Pljuščenka oslazen ještě obrazovým příběhem o nemocném a uzdraveném dítěti.

V Hospodářských novinách jsem se dočetl, že „Bilan zvítězil nejen díky velkolepé show, ale i díky pospolitosti zemí někdejšího východního bloku. Pro vítězství Ruska hlasovali diváci z Běloruska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska, Gruzie, Maďarska, Estonska, Arménie nebo Ázerbájdžánu.“ Domnívám se, že tento výrok není zcela přesný, protože vyvolává dojem, jakoby ruskému songu fandilo obyvatelstvo těchto zemí. Kromě toho si nejsem jist, zda Izrael a Finsko jsou země „někdejšího východního bloku“.

Podle oficiální statistiky získal Bilan po dvanácti hlasech z Izraele, tří pobaltských republik Estonska, Lotyšska, Litvy, z Ukrajiny, Běloruska a Arménie. Deset svých hlasů mu odevzdaly Srbsko, Finsko, Maďarsko, Rumunsko a Moldavsko. Osmi hlasy přispěly Azerbájdžán, Gruzie, Černá Hora.

O soutěžících se v jednotlivých zemích hlasuje telefonicky, přičemž platí jen hlasy diváků odevzdané z telefonních stanic místních operátorů. To ovšem neznamená, že pro Bilana hlasovali Estonci, Lotyši či Litevci. Ti spíše naopak. Dá se však předpokládat, že právě v těchto zemích žije ruská menšina, která cítí potřebu zviditelnit svého krajana i svoji národnost.

Politické a národnostní vlivy se nepodařilo eliminovat ani letošními změnami v organizaci soutěže, které jsem kdysi popsal ve sloupku „Dost bylo Balkánu (v Eurovizi)“. Odstranění pravidla, že do finále automaticky postupuje první desítka z předešlého ročníku, a že o semifinalistech hlasují všechny země, nejen ty, které se semifinále účastní, mělo jediný výsledek. Mix finálových účastníků byl vyrovnanější, převaha východoevropských účastníků se mírně „rozředila.“ Nicméně národnost i nadále hrála svoji roli. Jak jinak si vysvětlit, že Německo ze svých čtrnácti hlasů (poslední místo ve finále) jich dvanáct dostalo z Bulharska? No protože jedna ze skupiny čtyř dívek No Angels pochází z Bulharska.

I když závěrečný eurovizní koncert z Bělehradu u českých televizních diváků propadl, a českého diváka více zajímal nedělní souboj Ondřej Ruml vs. Jiří Zonyga v nováckém X Factoru, přesto se domnívám, že fenomén vítězství ruského zpěváka v eurovizní soutěži by stál za hlubší analýzu, a to nejen kvůli snaze ruských politiků využít ho (podobně jako nedávné vítězství ruských hokejistů v Kanadě) k pozvednutí zraněného sebevědomí ruského národa.

Alespoň pro mne je Bilan jedním ze živoucích důkazů proměn našeho života v posledních dvou desetiletích. Kdyby se Bilan narodil o dvacet let dříve, reprezentoval by Sovětský svaz, zpíval by rusky a dostal by se maximálně na Festival Intervize do polských Sopot. Dnes si jezdí po světě, jak se mu zlíbí, zpívá anglicky, účastní se Eurosongu, vítěznou baladu mu produkuje americký černošský raper Timbaland.

A pokud se Bilan stane mezinárodní hvězdou, jak mu to některé komentáře předpovídají, tak to určitě nebude jen kvůli jednomu televiznímu přenosu z Bělehradu, ale hlavně díky tomu, že jeho písničky budou kolovat po světě buď ve verzích umístěných na youtube.com, nebo na webové stránce bilandima.ru, která má samozřejmě dvě verze – ruskou a anglickou.