O té naší vytunelované suverenitě

V referendu, které se konalo ve čtvrtek 12. června, a jehož výsledky jsme se dozvěděli v pátek třináctého, irští voliči v poměru 53,4%/46,6% odmítli schválit reformní Lisabonskou smlouvu. Reforma EU se tím odkládá. Prezident Václav Klaus okamžitě reagoval prohlášením: "Projekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů dnes skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat." O tom, že tudy cesta reformy asi nepovede, jsem pochopil i bez tohoto prohlášení. Ale kudy by tedy měla vést? Nepokoušet se o žádnou reformu? Nadále přežívat s 27 komisaři a stále komplikovanějším systémem rozhodování? V němž řadu rozumných a pro naprostou většinu členů přijatelných věcí mohou zablokovat kapriciózní populistické minority? Nebo z EU raději vystoupit? To jsem se od našeho čelného státníka nedozvěděl.

x x x

Den po referendu, rovněž v pátek třináctého, prezidentův tajemník Ladislav Jakl se podělil se čtenáři Lidových novin o své zážitky z eurosvěta, který podle něj není normálním světem, neboť produkuje socialistické europaskvily, jakým je například tzv. antidiskriminační zákon. Text Jaklova článku se dostal i na web Václava Klause, z čehož vyvozuji, že se pan prezident s názory o "plíživém odumírání státní suverenity" ztotožňuje.

Příběh tzv. antidiskriminačního zákona je známý. Hrozila nám žaloba Evropské komise u Evropského soudního dvora za to, že jsme neimplementovali do naší legislativy právo EU vyjádřené v jejích směrnicích. Ne, že bychom diskriminaci nějak podporovali, její zákaz je zakotven v Listině základních práv a svobod a roztroušen v dalších zákonech. Evropská komise však upozornila na nesoustavnost a mezery naší legislativy a proto vznikl nový zákon, který prošel až k prezidentovi, jenž ho vetoval, a teď se čeká na to, zda Sněmovna prezidentovo veto přehlasuje. (Upřesnění ve 14 hodin: prezident nevetuje, ale vrací Sněmovně se zdůvodněním - Ústava článek 50. Tím předcházím výtkám, že použitím žurnalistické zkratky matu čtenáře.)

Na základě Jaklova článku jsem nahlédl do procesu schvalování tohoto zákona a získal jsem zážitky nikoli z eurosvěta, ale ze světa českého Kocourkova, který je schopen vyprodukovat usnesení, v němž senátoři poté, co zákon propustili k prezidentovi, o něm prohlásí, že se neztotožňují "s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU."

Po přečtení poslední věty člověka napadá: jak je možné žádat od vlády, jejíž suverenita díky EU "plíživě odumírá", aby nějakou legislativu na úrovni EU blokovala. Nebo že by to při přijímání zákonů v EU přece jen fungovalo trochu jinak, než nám to Václav Klaus a Ladislav Jakl vysvětlují?

x x x

Minulý čtvrtek jsem se účastnil na Kavčích horách konference DIGImedia 2008 na téma "Jak ovlivní digitalizace mediální prostředí v České republice".

Také tady přišla na pořad jednání Evropská unie. Zástupkyně Ministerstva kultury JUDr. Petra Smolíková zde informovala o novelizované Směrnici EU "Televize bez hranic", která od loňského prosince má novou podobu a nové jméno: "Směrnice EU o audiovizuálních mediálních službách (AVMS)". Také tato směrnice by se měla v průběhu dvou let promítnout do českého právního řádu. Také tato směrnice patří do rodiny směrnic kontroverzních - a to už od samého počátku v roce 1989 - například kvůli programovým kvótám evropských pořadů.

Kdysi jsem ve prospěch této směrnice veřejně vystupoval. Propagoval jsem zvláště tu část, která garantuje volný pohyb televizních programů napříč evropskými hranicemi, a zároveň stanovuje některé minimální standardy jejich obsahu, zvláště v oblasti reklamy a sponzoringu. S proměnami televizního vysílání, ke kterým došlo v průběhu času (v roce 1989 se směrnice týkala 60 TV programů, dnes se jich v zemích EU vysílá více než 1300), dnes považuji za pošetilé i nadále počítat minuty a hodiny vysílaného programu evropské provenience, nebo nutit velké televize k outsourcingu programové produkce do produkčních firem. Bohužel, to všechno v AVMS i nadále zůstává, navíc se směrnice poněkud zbytečně snaží vměšovat do AV služeb na internetu.

Nejsem tím nijak nadšen, ale beru to jako daný fakt a jako respektování vyjednávacího procesu, který přijetí směrnice předcházel. Nicméně nevěřím, že by se principy stanovené směrnicemi EU nedaly převést do našeho právního řádu tak, aby umožnily volnější výklad odpovídající místním podmínkám. Pohlédneme-li k našim sousedům, například do Německa, zjistíme, že speciálně u "televizní směrnice" to dokázali. Jenomže u nás se z bruselských dokumentů spíše doslova opisuje a tam, kde je to možné, se řeč jejich paragrafů ještě přitvrdí.

JUDr. Smolíková slíbila, že při implementaci nové směrnice do českého vysílacího zákona tomu tak nebude. Nechám se překvapit, ale obávám se, zda to nedopadne jako s vysílacím zákonem z roku 2001, který na jedné straně projevil obrovskou benevolenci vůči soukromým vysílatelům, a na straně druhé šel v mnoha ohledech nad rámec toho, co od nás směrnice EU požadovala.

x x x

Z diskuse na Kavčích horách, které se s výjimkou Jiřího Janečka účastnila téměř veškerá vrcholová generalita naší televizní scény, mne zaujalo ještě jedno téma: zda naše komerční televize TV Nova a Prima TV přijmou nabídku vlády, která se rozhodla reagovat na neochotu těchto stanic přijmout Technický plán přechodu zemského na digitální vysílání (TPP) metodou cukru a biče.

Oběma televizím se do digitalizace vysílání příliš nechce, hrozí jim úbytek diváků a rozšíření konkurence. Jejich hlavní zbraní proti vládě jsou prodloužené licence se souborem technických parametrů, jež lze měnit pouze v případě, "že je to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána."

Proto vláda přišla vloni s tzv. diginovelou (zákon č. 304/2007 Sb.), která nabízí Nově a Primě další digitální "bonusovou" licenci v případě, že se vzdají technických parametrů analogových licencí v souladu s TPP a ukončí analogové vysílání do roku 2010 (později upraveno na 2011).

Na otázku, zda tuto nabídku naše celoplošné komerční televize přijmou, ředitel Novy Petr Dvořák odpověděl: „Zeptejte se mě až 14. srpna, den předtím, než vyprší zákonná lhůta k vyjádření, musím vyčkat názoru akcionářů“. Ředitel Primy Marek Singer pak uvedl: „Někdy koncem června budeme mít hotové analýzy, co by přijetí TPP pro nás znamenalo, ty pak předložíme vlastníkům.“

Jak jsem pochopil, v obou případech padne rozhodnutí mimo hranice této republiky. A tak se naskýtá otázka: kdo nás připravil o suverenitu při nakládání s národním bohatstvím, za které se vysílací kmitočty obecně pokládají? Byla to ona perfidní Evropská unie? Maastrichtská či Lisabonská smlouva podle Jakla "tunelující naši suverenitu"? Nebo neschopnost státu a jeho orgánů hájit veřejný zájem a prosadit účelné využití národního bohatství kmitočtového spektra pod vlivem ideologických klišé "čím méně státu, tím lépe" a "svobodný, ničím neregulovaný trh vyřeší vše"?

x x x

Čímž chci naznačit, že míra suverenity a jejích limitů je podmíněna nejen okolnostmi, do kterých je suverénní subjekt zasazen a ve kterých se pohybuje. O suverenitě rozhodují nejen smlouvy, ale také chování subjektů, které o suverenitu usilují. A vzhledem k tomu, že v globalizovaném světě je absolutní suverenita bez přihlédnutí k reálné situaci a reálným poměrům sil pouhou fikcí a utopií, pak jistým znakem suverenity daného subjektu je i jeho svobodné rozhodování o tom, které části své vlastní suverenity je ochoten ve prospěch celku se vzdát. A to ve svém vlastním, nikoli cizím, zájmu.