Ze života názoráře - novela Trestního řádu, Rada ČRo (sloupek pro ČT24)

S definicí názoráře přišel před lety v jednom fejetonu Tomáš Baldýnský. Jedná se o člověka, který má tu smůlu (nebo štěstí?), že se ho lidé z médií ptají na názor. Jak jsem se přiznal nedávno v jednom blogu, občas se do role mediálního názoráře nechám přemluvit. Minulý týden se tak stalo dvakrát.

x x x

V pátek mě přepadl redaktor D. z Lidových novin s informací o novele zákona o trestním řízením soudním (Trestní řád), ke kterému přidali poslanci nebezpečný přílepek. Zatímco původní vládní návrh novelizoval Trestní řád v zájmu ochrany obětí trestných činů, poslanecká iniciativa paragraf „Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných“ upravila tak, že „v přijatém textu návrhu zákona se poté nehovoří jen o ochraně obětí, ale i ochraně pachatelů.... Takže napříště se nesmíme dozvědět, že ...pod vlivem alkoholu naboural pan poslanec, a to pod trestem, který v případě, že se tak stane v mediích, bude dvojnásobný.“ (citace z protestního stanoviska Syndikátu novinářů ČR).

Kromě toho poslanci do této novely přidali odstavec, podle něhož „nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.”

Tolik o novele zákona, který šéfredaktor MF Dnes Čásenský trefně nazval „Lex Kmenta“. Já však o něm věděl jen to, co mi sdělil redaktor D., který chtěl v pátek vědět, co na to říkám. Nezbylo než zformulovat obecné stanovisko, ze kterého nakonec vyšel tento dovětek sobotní zprávy v LN:

„Mediální odborníci jsou z novely rozpačití a půjde podle nich hlavně o to, jak se projeví v praxi. „Myslím, že novináři by měli mít šanci zveřejnit nepravost, pokud to ale obhájí veřejným zájmem a nepůjde jen o pomluvy,“ míní mediální analytik Milan Šmíd.“

Protože jsem měl pocit viny, že jsem nezaregistroval tak významný pokus o omezení svobody tisku, ponořil jsem se do protokolů sněmovní schůze, abych se dozvěděl, kdy a jak všechno vzniklo. Ten pocit viny mě opustil v okamžiku, když jsem zjistil, že všechno se upeklo v rychlosti, tajnosti a na poslední chvíli. Usnesení ústavně právního výboru nese datum 15. října, tedy pouhé dva týdny před konečným hlasováním. Pokud takové rychlé poslanecké podpásovky neodhalí včas velká média, pak nějaký osamělý názorář má jen malou šanci kvalifikovaně se k nim vyjadřovat.

x x x

Pro názor v tom druhém případě jsem jistou kvalifikaci měl. Týdeník Respekt se mě totiž zeptal, co si myslím o složení Rady Českého rozhlasu, která vede tažení proti Radiu Wave k nelibosti mladší generace a četných médií. Nejrůznější mediální rady sleduji už delší dobu a tak jsem tady žádný velký problém neměl.

Redaktor Respektu N. mě nejprve kontaktoval telefonem, pak jsme se dohodli, že otázku pošle mailem. Odpověděl jsem v termínu, jenom jsem trochu překročil požadovanou délku odpovědi. Jak se dalo čekat, odpověď mi zkrátili. Co se však čekat nedalo, byl můj portrét v Respektu, na kterém jsem se nepoznával, neboť patří poslanci ODS Milanu Šmídovi ze Žirovnice.

Chápu, chybička se občas vloudí, a pokud ta záměna nebude vadit poslanci Šmídovi, mně osobně nevadí. Všiml jsem si však, že znění otázky, na kterou jsem mailem odpovídal, se proměnilo, neboť zeslabilo původní tvrzení, že složení Rady ČRo (redaktor si ji pletl s Radou pro R a TV vysílání) je „jen politické.“ Kromě toho druhá část otázky „Nakolik by její část měli tvořit nezávislí odborníci z kultury a medií?“ dostala nové znění. Zde je konečná otištěná verze otázky i odpovědi:

Respekt: „Je Rada Českého rozhlasu v politickém složení kompetentní? Nakolik by ji měli tvořit nezávislí hudební odborníci?“
Milan Šmíd: „Zákon 484/91 předpokládá, že Rada ČRo je orgánem, ve kterém by měly být „zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“. Z toho vyplývá, že politicky vyhranění členové v radě nejsou na závadu, pokud nepřevažují. Tvrzení vaší otázky, že Rada je politická, by se muselo dokazovat. Co se nemusí dokazovat, je fakt, že radní jsou voleni na základě politických dohod ve Sněmovně, což někdy brání naplňovat účel Rady – být dozorčí radou ČRo sui generis zastupující co nejširší veřejnost.

Pominu fakt, že redakce moji odpověď zkrátila a vyškrtla poslední větu. Redakce na to měla právo, překročil jsem limit 300 znaků, kromě toho se jim ta věta mohla zdát kontroverzní, neboť jsem dodal: “Bohužel, od roku 1997, kdy členství začalo být placené, Rady občas plní funkci trafiky udělované stranickým kamarádům.“

Na co však by podle mého názoru redakce právo mít neměla, je měnit znění anketní otázky. V tomto konkrétním případě se mnoho nestalo, nedošlo ke změně významu, pouze k jeho posunutí. Nerad bych se však dočkal toho, že moje odpověď se dostane pod otázku, kterou jsem před tím nikdy neviděl. Vždyť i takhle mohu být obviněn z toho, že jsem se vyhnul názoru na „hudební odborníky“, na které se mě původně nikdo neptal.

x x x

P.S. Právě teď bádám nad tím, zda nový Trestní zákoník, významná právní norma, která čeká na schválení už řadu let, byl či nebyl projednán ve druhém čtení. Zpráva ČTK sice tvrdí, že Trestní zákoník má druhé čtení za sebou, ale ze sněmovního záznamu a stenoprotokolů to nevyplývá. Druhé čtení se totiž skládá z obecné a podrobné rozpravy a o podrobné rozpravě jakékoli záznamy na parlamentním webu chybějí. To znamená, že nebudou žádné pozměňovací návrhy kromě těch, které přišly z výborů? A jak to bude s trestným činem pomluvy (§172), který namísto, aby se přestěhoval do práva občanského, stále straší v právu trestním? Média o tom zatím mlčí Zřejmě si opět vzpomenou až na poslední chvíli a budou žádat názor. Uvidíme.