Rok 2008 v zrcadle médií (sloupek pro ČT24)

Hned na začátku roku nabídl bulvárním médiím tučné sousto Karel Gott, který se v Las Vegas poprvé v životě oženil. Občanskou veřejností však více hýbala kauza rozhlasové stanice Radiožurnál, který v lednu pod vedením Barbory Tachecí představil posluchačům svou novou tvář. Bouřlivým diskusím o tom, zda Radiožurnál se nestává komerčním rádiem, učinil konec ředitel ČRo Václav Kasík, který 6. února Tachecí z funkce odvolal.

Počátkem února se pokusila televize Prima soutěžit v 19:30 se zpravodajstvím TV Nova. Hlavní zbraní měly být někdejší „tváře Novy“ Pavel Zuna a Mirka Čejková. Experiment vydržel jen tři měsíce – začátkem května se Zprávy TV Prima vrátily na 18:55. V té době přicházel do Primy nový ředitel Marek Singer, který vystřídal Litevce Cesnaviciuse.

Mezitím se nadvakrát volil prezident (8-9. a 15. února), a to za nepřetržité pozornosti zpravodajství ČT a také indiskrétní kamery televize Nova (viz odposlech rozhovoru Langer-Bursík na YouTube). Největší mediální prostor však staronový prezident Václav Klaus dostal nikoli ve veřejnoprávní televizi, ale v Nedělní partii televize Prima, v níž si to, za pasívní asistence moderátora Šimůnka, vyřídil se všemi oponenty. Ovšem i premiér Topolánek se stal předmětem vášnivých diskusí, když při únorové návštěvě USA předal vyznamenání bratrům Mašínovým.

Únorová fúze internetových portálů Centrum.cz a Atlas.cz pod jednoho majitele Net Centrum.cz předznamenala další pohyby na mediálním trhu, které měly v tomto roce nastat. Svoje angažmá v internetu posílila televize Nova: rozjezdem zpravodajského portálu tn.cz (5. května), koupí firmy Jyxo (vyhledávač Jyxo, webová stránka blog.cz) a odstartováním nového zábavního portálu nova.cz (19. října).

Ze tří někdejších metropolitních bezplatných deníků na konci roku zbyl jen jeden. Nejprve začátkem dubna Metro zfúzovalo s Metropolitním Expresem, který vydávala Mafra, a který vyšel 28. března naposledy. O devět měsíců později, 19. prosince, skončil také bezplatný deník 24 hodin vydavatelství Ringier.

Majitele změnilo vydavatelství Economia a.s. vydávající deník Hospodářské noviny, které v září od většinového německého majitele Handelsblatt odkoupil český podnikatel Zdeněk Bakala. Ten, jak známo, už před dvěma léty ovládl vydavatele názorového týdeníku Respekt.

Ale zpět k časové posloupnosti: 28. dubna vláda schválila Technický plán přechodu na zemské digitální televizní vysílání a o měsíc později, 1. června, se v éteru objevila nová zpravodajská televize Z1, financovaná skupinou J&T. V červnu si Prima příliš nepomohla fotbalovými přenosy z Eura, neboť český tým nepostoupil ani do čtvrtfinále. V červnu se také měnil šéfredaktor týdeníku Reflex: Petra Bílka vystřídal exšéfredaktor čtyř deníků (Český deník, Telegraf, Lidové noviny, MF Dnes) Pavel Šafr.

V srpnu se dostaly na obrazovky všech programů ČT přenosy z Olympijských her v Pekingu. Ani o prázdninách však nezmizely z médií tři kauzy táhnoucí se českou politikou jako nekonečný televizní seriál. Majetkový audit u firmy Kroll, který ze svých peněz zaplatil Karel Schwarzenberg, neodhalil v případu Jiřího Čunka žádné nesrovnalosti, čímž případ odsunul poněkud do pozadí, zatímco další dvě kauzy „americký radar“ a „Lisabonská smlouva“ v závěru roku silně gradovaly.

Ještě před tím však média několikrát „opepřila“ kampaně před volbami do krajských zastupitelstev a do Senátu. Deník MF Dnes 5. září (na internetu 4.září) oznámil, že „Poslanec ODS chtěl vydírat“, o dva dny později televize Nova v pořadu Natvrdo rozkryla pozadí řízené provokace, do níž se namočili poslanci ODS Vlastimil Tlustý a Jan Morava.

Skandál se nevyhnul ani ČSSD. Týden před volbami, 10. října, pozvaní hosté večera, na němž se křtila kniha předsedy ČSSD Jiřího Paroubka „Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata", řešili svoji hádku střelbou, po níž zůstal na zemi ležet mrtvý Václav Kočka mladší. Krátce nato vyhořelo levé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, kde se už řadu let rodina Kočkova pohybuje v roli nájemce nejrůznějších prostor.

Krajské volby skončily porážkou ODS, která ve všech třinácti krajích přišla o své hejtmany, nicméně o dva měsíce později, na prosincovém kongresu ODS i nadále podržela ve funkci předsedy Mirka Topolánka. Ve vnitrostranickém souboji Pavel Bém/Mirek Topolánek se média snažila poctivě rozdělovat prostor všem, co si to chtěli vyříkat přes média (Topolánek v HN a MFD, Bém v MFD a LN), včetně čestného předsedy ODS Václava Klause, jenž 6. prosince své dítě a rodnou stranu definitivně opustil.

V říjnu se dostalo na titulní strany českých médií téma, které z nich jen tak rychle nezmizí - finanční a hospodářská krize. Na očekávané přiškrcení přítoku reklamních peněz česká média reagovala zredukováním investičních a programových plánů, ke konci roku se i propouštělo.

Po třiadvacetileté pauze se Praha dočkala vojenské přehlídky. Při oslavách devadesátého výročí vzniku Československa 28. října musela vzít armáda zavděk Evropskou třídou, protože na Letné se do země zavrtává tunel Blanka. V říjnu také skončila první etapa kauzy týraných kuřimských chlapců. Soud vynesl rozsudky nad jejími aktéry, včetně Barbory Škrlové alias Aničky, která se údajně týrání aktivně účastnila, a to v přímém přenosu 24. října.

Televizní kamery byly také při tom, když Ústavní soud 26. listopadu za přítomnosti prezidenta republiky rozhodl, že Lisabonská smlouva není v rozporu s českým ústavním pořádkem. Ve stejný den zaútočili muslimští teroristé na hotel Tadž Mahal a další místa v indické Bombaji/Mumbaji. Nicméně listopadovou zahraniční událostí číslo jedna byla americká prezidentská volba. Nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamu vyhlásil týdeník Time za „osobnost roku.“

Od října až do konce roku se v českých médiích diskutovalo na téma „Udání Milana Kundery“ (anglicky zde). S tímto bulvarizujícím titulkem vytáhl týdeník Respekt 13. října do boje o zvýšení odbytu, k čemuž využil objevený policejní dokument z roku 1950, podle něhož Milan Kundera jako student oznámil na policii, že se na koleji pohybuje vojenský zběh a emigrant, ze kterého se později vyklubal agent-chodec.

Blížící se české předsednictví Rady EU zvýšilo koncem roku intenzitu mediálních debat o ratifikaci reformní Lisabonské smlouvy, přičemž chování některých českých politiků jakoby chtělo potvrdit domýšlivý marketingový slogan, kterým se předsednictví mělo doma popularizovat: „Evropě to osladíme.“

S podzimem se rozběhlo velké nakupování a také přelaďování set-top boxů. To proto, že se vypínalo analogové vysílání ČT2, a čtyři televizní programy ČT se začaly stěhovat do nového a definitivního veřejnoprávního multiplexu. Stojaté vody českého televizního rybníku, v němž devadesát procent zabíraly jen čtyři programy, se začaly hýbat.

Také v roce 2008 se novináři dostali do hledáčku médií. Někteří, jako Janek Kroupa (případ Morava) nebo Jaroslav Kmenta (Kmotr MrázekII) kvůli své profesi, jiní kvůli příběhu, do kterého byli zataženi jako Ondřej Neff (vražda dcery Ireny), nebo že si jako Míra Bosák obuli taneční lakýrky.

Bylo by toho více, o čem by se dalo v souvislosti s rokem 2008 psát. Válka v Gruzii, Afghánistán, Irák, nepokoje v Thajsku, piráti v Somálsku, hořící ulice v Aténách, doma pak hromadná nehoda více než stovky aut na zasněžené dálnici D1, vlakové neštěstí ve Studénce, další telefonické indiskrece směřující k Téčkům a Íčkům, extremisté v litvínovském Janově nebo kočkování prezidentů Sarkozyho a Klause.

Domnívám se, že z dlouhodobého pohledu se rok 2008 v médiích příliš neodlišoval od těch roků předešlých. Na prahu nového roku mám obvykle skromné přání – ať ten příští rok není horší, než byl ten minulý. Totéž bych přál i médiím, kdyby se však jejich kvalita a úroveň zlepšila, bral bych to jako příjemný a neočekávaný bonus.

P.S. Není vyloučeno, že nejznámějším novinářem roku 2008 se stane nikoli ten, který něco výjimečného napsal či natočil, ale ten, který na amerického prezidenta házel boty.

P.S. P.S. Nedá mi, abych nepřipomenul ještě jednoho novináře, který se v roce 2008 zviditelnil. Jmenuje se John Sergeant, 64 let, a svojí neohrabaností v britské variantě Star Dance si získal větší popularitu, než jakou měl jako parlamentní zpravodaj BBC. Doporučuji kliknout v internetovém odkazu na poslední video z YouTube. Stojí za to.