Aprílové rozjímání o žertech a mystifikacích (sloupek pro ČT24)

V jedné z analýz amerických médií (State of the News Media) jsem se dočetl, že pouhých pět procent bloggerů přináší na web zcela původní a originální zprávy. Těch zbylých 95 procent víceméně reaguje na agendu, která se objevila v jiných, ať už tradičních nebo netradičních internetových médiích.

Na svoji obhajobu blogera, který rovněž většinou reaguje na události, jichž není původcem, a mohl by tedy být obviněn z nepůvodnosti, uvádím: Ano, často vycházím z toho, co napsali jiní. Nicméně se snažím jejich informace kriticky analyzovat a dodat k nim jistou přidanou hodnotu. Snažím se o takovou přidanou hodnotu, která není tvořena jen mým názorem (ten nemusí nikoho zajímat, o názory na internetu není žádná nouze), jako spíše výběrem faktů, zdrojů a uvedením odkazů na tyto zdroje. Týká se to i dnešního tématu.

Jako každý rok, také minulý týden některé média využila tradice Apríla, jehož přenesený význam Slovník jazyka českého definuje jako „žert, který si někdo z někoho tropí (jak bývá zvykem) 1. nebo 30. dubna.“ Odkazy na letošní aprílové mediální žerty shromáždil server Česká média. Mezi nimi vyčnívá ten, který si ze svých mediálních kolegů ztropila televize Nova.

Mám na mysli jejich aprílové tvrzení, že do nováckého sitcomu Comeback přijede zazpívat britský zpěvák Ozzy Osbourne. Většina médií tuto zprávu lidově řečeno „zbaštila i s navijákem“, některá v tištěných (MF Dnes, Hospodářské noviny, Aha!), jiné jen v internetových vydáních. Možná také kvůli tomu, že aprílovou tiskovou zprávu Novy přejala do svého servisu i Česká tisková kancelář, které se většinou důvěřuje.

Právě tím, jak byl tento žert úspěšný, se možná zapíše do historie jiných aprílových mystifikací. Jejich mezinárodní top ten žebříček je k nalezení na webové stránce museumofhoaxes.com. Na prvním místě zde stojí reportáž BBC z roku 1957 o tom, jak švýcarští zemědělci pěstují na stromech špagety.

Kdyby se podobný žebříček dělal u nás, myslím, že by se do čela dostala reportáž Jana Plachetky o odstřelu budovy Muzea hl. města Prahy, otištěná v Mladé frontě 1. dubna 1985. Protože o dva týdny dříve, 16. března 1985, skončila v ruinách nedaleká budova nádraží Těšnov, která musela uvolnit místo severojižní magistrále, zpráva dostala punc pravděpodobnosti, přestože muzeum zůstalo stát a následující text zvažující demolici Smetanova divadla naznačoval, že jde o persifláž.

Televizi Nova se povedl s využitím Apríla docela dobrý marketingový trik, který ovšem vyvolal protiakci. Mám na mysli Mediální diář Ondřeje Austa v Lidových novinách s názvem Jak jsme naletěli aneb Apríly podle Novy. Aust v něm na jedné straně vysvětluje, jak zpráva o Ozzy Osbournovi doputovala do médií, a pak se pouští do „seriózní“ reportáže Novy z 23. března o neidentifikovaných létajících objektech UFO, rozvinuté i na internetové stránky tn.cz. Jak se později ukázalo, nešlo o žádné UFO, ale o létající lampiony z jedné soukromé oslavy.

Austův komentář jsem pochopil jako jistou odvetu: Když vy do nás, my do vás také. Jsem však rád, že ho Ondřej Aust napsal. Protože upozornil na praxi, při níž je konzument českých médií krmen omyly a nesmysly, aniž by si pak média dala tu práci a svoje tvrzení uvedla na pravou míru. U fámy týkající se Osbourna se čtenář dozvěděl pravdu ještě tentýž aprílový večer ve zprávách TV Nova, a druhý den sebekriticky svůj omyl přiznala jak MF Dnes, tak Aha!, Lidovky i další webové servery. O tom, že vizuálně zdokumentované UFO v Roztokách u Prahy byly jen létající lampióny ze soukromé oslavy u Řeže, se televizní divák Novy nikdy nedozvěděl.

Překvapilo mě, že si s opravou aprílového osbournovského žertíku nedaly práci ani Hospodářské noviny, přestože Irena Zemanová, která zprávu ve středu do HN umístila, ve čtvrtek i v pátek na stránkách showbiz k tomu měla příležitost. Ale možná, že opravy v HN nepatří k metodám zdejší novinářské práce. Například už několik dnů čekám, zda se redakce HN čtenářům omluví za popisek k fotografii z výstavy Andy Warhola v Paříži, který uvádí:

SAMÉ ZNÁMÉ TVÁŘE. Návštěvnice pařížské výstavy Andyho Warhola stojí před portrétem amerického senátora a někdejšího neúspěšného prezidentského kandidáta George McGoverna. Expozice je plná tváří známých žen a mužů. Warhol si na jejich portrétování »založil živnost«.

Tento text má jistou, pro někoho možná drobnou, pro jiného však dosti významnou chybu: uvedený portrét patří totiž nikoli McGovernovi, ale jeho soupeři prezidentu Nixonovi. Warholovská ironie se projevuje v tom, že Nixon pod svým portrétem vyzývá „Vote McGovern“, jak se uživatel internetu může kdykoli sám přesvědčit na webové stránce HN. Až do této chvíle jsem se domníval, že tvář amerického prezidenta Nixona by mohla patřit k vědomostní výbavě redaktorů a editorů českého tisku. Ale asi mám přehnané nároky.

Shrnuto a podtrženo – česká média nám běžně podstrkují četné aprílové žerty i mimo aprílovou sezónu (o jednom takovém jsem nedávno na ČT24 psal). Nám tedy nezbývá nic jiného, než se jimi nenechávat napálit.