Onehdy jsem si postěžoval, že neexistuje přepis přímého televizního přenosu, v němž prezidentův tajemník Ladislav Jakl perlil svými bonmoty o Evropské unii a chystaném českém předsednictví. Naštěstí diskusní pořad „Otázky Václava Moravce“ monitorován je, takže nedělní (10.5.2009) Jaklovo vystoupení lze reprodukovat slovo od slova. Ponechávám ho zcela bez komentáře.
Proč ho umisťuji na Louč? Z jednoduchého důvodu. Využívám toho, že Louč má docela slušný page rank u Googlu, který tyto webové stránky pravidelně indexuje. Pokud by Jaklovy výroky byly ukryty jen v databázi společnosti Newton, která představuje nezindexovaný „neviditelný,“ „indepth web“, nedostaly by se do zorného pole vyhledávačů a tím i k internetovým uživatelům. A já si přeji, aby Jaklovy výroky byly zachovány nejen v profesionálních databázích, ale aby se s nimi a s jejich absurdními závěry mohlo seznámit co nejvíce lidí, a to nejen dnes, ale hlavně v budoucnosti
Václav Moravec: Otázka na Ladislava Jakla, dalšího hosta Otázek, který zůstává naším hostem, tedy, že i Václav Klaus by jel společně s Janem Fischerem a že by si rozdělili své pravomoce právě při tom červnovém summitu, kterým se Česko rozloučí s předsednictvím?
Ladislav Jakl: Vy tu otázku kladete docela vtipně, že by jel společně s panem premiérem. Samozřejmě, že prezident republiky podle české ústavy zastupuje Českou republiku navenek a jakékoli akce se zúčastní, jakéhokoli summitu podle svého uvážení, tak samozřejmě českou delegaci vede. Ale v této věci vůbec neprobíhá nějaká přetahovaná, už na začátku českého předsednictví po tom novoročním obědě s panem premiérem, dnes už bývalým, se prezident republiky dohodl celkem bezproblémově, bezkonfliktně na tom, na kterou akci, na který summit kdo z nejvyšších ústavních činitelů by měl jet. Nebyl kolem toho žádný problém, žádný konflikt. Ta dohoda v jistém smyslu není důvod, aby nějak se stavěla s nohou na hlavu, bude asi zřejmě pokračovat přibližně v podobné podobě. Je možné, že se pánové, prezident republika a nový pan premiér dohodnou na nějakých jiných účastech, ale rozhodně to není tak, že by pan prezident se někam vnutil a jel tam s někým. Prezident za všech okolností vede českou, českou delegaci. A co se týče předsednictví v Evropské radě, já nevím, nenamlouvejme si, že předseda Evropské rady řídí Evropu, jak se nám tady snažil leckdo několik měsíců namluvit. České předsednictví je organizační, je technická, administrativní funkce, moc rozhodovací.
VM: Ano, vy jste ji už jednou v Otázkách nazval jako rozdávání dárečků, tužek a podobně.
LJ: Rozhodování v Evropské unii vždy záleželo na rozhodnutí velmocí, evropských velmocí. Bylo to tak vždy, je to nyní, bude to tak. Vše ostatní jsou hry. Všimněme, si, že když nějaká velká země jako například Francie řekne, ne evropské ústavě, tak evropská ústava prostě padá. Když řekne ne Irsko, tak už mu bruselští mocipáni klečí na prsou a říkají: "Toto není jasné slovo, my chceme úplně jiné jasné slovo."
VM: Počítá prezident s tím, že by nějakým způsobem se vyjadřoval k těm zárukám, které má právě v červnu probírat onen summit evropské sedmadvacítky, tedy poskytování právních záruk, jak o tom mluvili noví vicepremiéři Jan Kohout a Martin Barták?
LJ: To si nějak neumím představit, protože ta hra o zárukách je jen forma nátlaku na svobodné irské občany. Jestliže si Irsko samo o sobě rozhodně zopakovat si referendum a opakovat ho třeba tak dlouho, až konečně budou v Bruselu spokojení, to je samozřejmě věcí irského demokratického rozhodnutí. Ale že by se ostatní země, které se nepovažují za ty nutiče a za ty, kteří se snaží vyboxovat z Evropské unie nový státní centralizovaný útvar, že by se k tomu měla přidávat Česká republika, myslím, že to není důvod a pan prezident si to také nemyslí.
VM: Když se podíváme na to, co se odehrálo v tomto týdnu, tedy Lisabonská reformní smlouva prošla Senátem, v rámci ratifikace zůstává ale dál sporným dokumentem. Václav Klaus řekl, že počká, na skupinu senátorů zda smlouvu znovu nenapadnou u Ústavního soudu. Pane tajemníku, podle těch informací Otázek může být problém pro odpůrce Lisabonské smlouvy v Senátu najít dostatek podpisů pro tu druhou stížnost k Ústavnímu soudu? Tušíte, jak dlouho může prezident čekat na tu stížnost, která zatím má imaginární povahu?
LJ: Pokud vím, tak tento problém neexistuje, těch podpisů už je předjednáno s jistou rezervou více než 17, takže tato ústavní stížnost nepochybně podána bude. Možná bych vás, pane redaktore, v jedné věci opravil. Nejde o nějaký ratifikační proces, někteří novináři a politici vykládají přijímání mezinárodních smluv podobně jako se přijímají zákony, že parlament schvaluje, prezident podepisuje to není pravda. Prezident ratifikuje, ten jeho podpis je vlastní ratifikací, zatímco parlament s tou ratifikací předběžně vyslovuje souhlas, čili není to tak, že, že prezident dělá nějaký formální podpis. Jeho podpis je tou vlastní ratifikací.
VM: Proč je ale tedy prezident teď na sebe nevezme odpovědnost, když ten dokument považuje za mrtvý, když ho budu citovat a jasně, jasně neřekne, buď sám podávám ústavní stížnost a nečeká na senátory s druhou ústavní stížností, anebo jasně, jasně řekne, já s tím dokumentem mám zásadní problém, i když bude sám v evropské sedmadvacítce, tak ho zkrátka nepodepíšu, protože zůstanu-li u vaší interpretace, jsem samostatným ratifikátorem?
LJ: Protože pan prezident necítí, že by v tuto chvíli na něj nutně přišla řada, stejně tak jako německý prezident, stejně tak jako polský prezident. Zatím demokracie umožňuje vyčerpání různých nástrojů k odstranění vážných pochybností. Lisabonskou smlouvou zaniká Česká republika jako samostatný stát, zaniká i Evropská unie jako mezinárodní organizace a stává se novým státním útvarem. Toto je tak vážné rozhodnutí, že je třeba prozkoumat všechny možné dispozice, které dává demokratický systém k tomu, aby tato věc byla posouzena vážně a jedním z těch posouzení je právě u Ústavního soudu. Vy jste také v předchozím avizu možná trošku malé nepřesnosti jste se dopustil, že dříve Ústavní soud projednával ústavní stížnost senátorů ODS. To není pravda, to byla, to bylo podání Senátu, to bylo podání.
VM: Já jsem neříkal senátorů, které strany, říkal jsem senátorů, protože to byla celosenátní, celosenátní podání.
LJ: Já jsem, já jsem vás, pane redaktore, slyšel, říkal jste senátorů ODS, a byl to Senát jako, jako horní komora českého parlamentu, která se obrátila v některých věcech na Ústavní soud a Ústavní soud neposuzoval Lisabonskou smlouvu jako celek a neposuzoval její soulad v ústavou, ale posuzoval právě v těch několika momentech vyjmenovaných právě českým Senátem, což dává samozřejmě možnost nastolování dalších závažných pochybností, které zcela jistě k dispozici jsou. Já ten dokument, který připravují senátoři, neznám, ale umím si představit, že našli mnoho kolizních a vážných problémů, tak jako je momentálně zkoumá i Ústavní soud v Německu, kdy existuje, existují vážné pochybnosti, že tento dokument je v rozporu s ústavou suverénní samostatné České republiky.
VM: Děkuji Ladislavu Jaklovi, tajemníkovu prezidenta republiky.
LJ: Děkuji taky.
x x x
V závěru rozhovoru Ladislav Jakl obvinil Václava Moravce z nepřesné interpretace senátní stížnosti u Ústavního soudu. Pečlivě jsem prohledal záznamy a zjistil, že Jakl neměl pravdu, i když tvrdí „já jsem vás pane redaktore slyšel.“ Někteří lidé zkrátka vidí jen to, co chtějí vidět, a slyší to, co chtějí slyšet. :-)