Zkusím to však z jiné strany. Česká televize a Český rozhlas jsou tady nejen proto, že jsme je zdědili, že je podporuje „politicky i ekonomicky motivovaná lobby, zpětně tvořící teorie zdůvodňující jejich smysl a existenci“, jak tvrdí prezidentův poradce Ladislav Jakl, ale proto, aby vykonávaly veřejnou službu, kterou soukromý sektor neumí nebo není schopen zajistit. Také proto si je platíme.

Jsem však realista a vím, že rozsah, úroveň a kvalita se za laciný peníz nepořídí. A také vím, že nežiju v zemi, kde by byli lidé ochotni platit poplatky ve výši obvyklé ve skandinávských zemích (Švédsko 173 korun – 460 Kč měsíčně), ve Velké Británii (11,6 liber – 340 Kč měsíčně), nebo v Německu (18 euro – 450 Kč měsíčně).

Také proto jsem ochoten tolerovat na veřejnoprávních obrazovkách reklamu, i když ze systémového hlediska by tady neměla být. Když se příjmy z vysílání reklam a podnikatelské činnosti zpětně zainventují do vysílaného programu, může to veřejné službě jedině prospět.

Pamatuje na to i zákon o České televizi, jenž uvádí: „ČT je oprávněna vykonávat … podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem její činnosti, a která nesmí ohrozit její úkoly (§2 a 3).“ Rád bych položil důraz na konec poslední věty: „která nesmí ohrozit její úkoly (§2 a 3).“ I když vím, že odkazované paragrafy neobsahují žádná kvalitativní kritéria, přesto si troufám tvrdit, že způsob, jakým se Česká televize snaží maximalizovat své vedlejší příjmy v poslední době, plnění úkolů ČT ohrožuje. A to nejen u vysílání, ale také u online služeb.

Jestliže úkolem vysílání veřejné služby je udržení jisté kulturní úrovně a solidnosti prezentovaných pořadů, pak tento úkol dostane na frak, kdykoli se objeví teleshopping. Vážená kulturní instituce se vmžiku změní v hadrmajznický bazar nabízející kdejaký šunt za předražené ceny. Minulý týden jsem si na toto téma přečetl v Hospodářských novinách článek Reklama a teleshopping nejsou totéž. Jeho autor Eda Kauba v něm kritizuje regulační orgány, které u teleshoppingu neřeší problém klamavé reklamy.

Doslova: “Jinak by nemohla procházet bez sankcí evidentně klamavá sdělení na zázračné uzdravující pásy na záda, solární odpuzovače krtků, laky na auta zacelující škrábance a podobné zázraky, prezentované před užaslým publikem. Teleshopping je kategorií, již pracovníci v reklamě vyloženě nesnášejí, protože je veřejnost s teleshoppingovými šarlatány často hází do jednoho pytle.”

Statistika výroční zprávy ČT dokumentuje, jak loňský výpadek klasické reklamy ČT nahrazovala zvýšeným vysíláním teleshoppingu. Agentura Media Master, která prodává reklamní prostor České televize, pro něj dokonce vymyslela nový obchodní formát Nákup extra. Ten měl však jednu vadu – až příliš se podobal běžnému reklamnímu spotu.

Podle zavedené praxe se vysílání teleshoppingu nezapočítává do povoleného limitu 0,75% reklamy z vysílacího času na ČT1 (11 minut denně) a 0,5 % z vysílání na ostatních programech (7,5 minuty za den). Finty, která z reklamního šotu udělá teleshopping, si minulý rok všimla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a obchodníky ČT alespoň trochu umravnila.

Nejsem si však jist, zda řešení, které Media Master nabízí je dostatečně kompatibilní s naším i evropským zákonem. Vycházím z toho, že pravidla pro teleshopping se původně projektovala pro delší patnáctiminutové bloky, a když někdo tato pravidla obcházel, narazil u Evropské komise, a nakonec musel svoji legislativu upravit.

Nejsem právník a proto praxi krátkých teleshoppingových oken, jak se u nás v minulosti zavedla, ponechávám bez komentáře. O tom, že přímá nabídka zboží pochybné kvality snižuje úroveň a kvalitu programu ČT, byla už řeč. Ale i jako divákovi a televiznímu koncesionáři mi občas vadí, když po repríze dokumentu a Miladě Horákové Proces H na mě vybafne nabídka série cédéček s rozesmátou kutálkou, nebo když se mi v průběhu odpoledne několikrát vnucuje zázračný brousek Samurai Sharp zlevněný ze čtrnácti na „pouhých“ sedm stovek.

A to ponechávám stranou agresivní umísťování online reklamy na ct24.cz, které bych si na veřejnoprávním serveru také rád odpustil.

Myslím, že požadavek managementu ČT ponechat na programech ČT reklamu i po roce 2012 má svůj racionální základ. Speciálně digitalizace archivu ČT by si více prostředků zasluhovala. Kdybych však o této věci mohl rozhodovat, dal bych si podmínku – zakázat teleshopping, o němž tvrdím už několik let, že na veřejnoprávní obrazovky nepatří.