In memoriam Rosti Hedvíčka

Od Patrika Zandla jsem se dozvěděl, že Rosťa Hedvíček odchází do spisovatelského důchodu.

S Rosťou jsem se poprvé setkal na internetu v roce 1994, v diskusní skupině Usenetu soc.culture.czecho-slovak, kde on a parta dalších emigrantů byli schopni zlikvidovat každou rozumnou diskusi způsobem, který dnes známe z četných nemoderovaných diskusních fór. Dokonce jsme si tehdy vyměnili dva e-maily, na což on asi už dávno zapomněl, ale já je mám ve svém archivu. Protože Google někdejší usenetové diskusní skupiny archivuje, Hedvíčkovy příspěvky z této doby lze ještě dnes nalézt na této adrese, stačí zadat do vyhledávajícího okénka „hedvicek“. O jeho prehistorických/předblogových publikačních aktivitách jsem se krátce zmínil na Louči před pěti lety.

Kdysi, v souvislosti s kritikou ediční politiky Lidových novin jsem zařadil Hedvíčka mezi hulváty, za což se mi odměnil na svém blogu výrokem „Šmíd je komunistický prase“. Pokoušel jsem se tento výrok a blog zpětně vygooglovat, ovšem marně, neboť Rosťovy stránky Google asi příliš nenavštěvuje.

Také proto se autorsky ambiciozní Hedvíček okamžitě zapojil do populárních českých a slovenských blogů, aby se více zviditelnil. Ovšem dopadlo to vždycky špatně. Rosťa totiž nejen podváděl, když si uměle zvyšoval nebo nechal zvyšovat karmu svých článků, ale ukázal se být i plagiátorem, který se chlubí cizími texty (viz například Listopadový příběh, kterým chtěl asi dokázat, že dokáže nejen nadávat na Čechy a komunisty). Podobně neuspěl i ve wikipedii (anglické i české), jejíž obsah se pokoušel přizpůsobit svému vidění světa, a kde má své vlastní heslo.

Hedvíčka nazývají spammerem, protože rozesílal své útočné texty na všechny možné známější adresy (kvůli rozesílání hromadných mailů ho vyřadili z pošty seznam.cz). Jeden diskutér u Zandlova článku napsal: „Koho nespamoval Hedvicek, ten jako by nebyl! :)“ Také já jsem od něj dostával maily, ale když jsem je odmítl, nebyl jsem jimi dále obtěžován. Proto Hedvíček pro mne nebyl spammer, ale internetový sprejer, který se snažil vecpat své grafitti kamkoli do kyberprostoru, kde se dala očekávat nějaká větší návštěvnost.

Všem, kteří se mu na internetu postavili, se pomstil Dvoranou slávy hlupáků českého internetu, v níž figurují nejen lidé z Wikipedie, nejen Adam Javůrek (svého času webmaster blogů na Respektu), ale také Patrik Zandl, čímž si vysvětluji. proč Rosťovo rozhodnutí odejít do autorského důchodu, tedy z hlediska historie internetu naprosto marginální událost, uznal za hodné publikace na lupa.cz.

I já mám teď výčitky svědomí, že tímto článkem vlastně vyrábím Rosťovi nezaslouženou popularitu. Přestože mne život poučil, že s některými lidmi a záležitostmi by se člověk vůbec neměl zabývat, neboť stýkáním s nimi se člověk buď ušpiní, nebo si přinejmenším zkazí dobrou náladu, nostalgie vzpomínek na to, jak jsem se v letech 1994-95 při pobytu v cizině prokousával diskusní skupinou soc.culture.czecho-slovak, abych se dozvěděl něco o domově, a jak jsem musel při tom číst a přeskakovat Hedvíčkovy příspěvky, mne přivedla k sepsání tohoto „in memoriam“. Zkrátka – padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina (internetová, co pamatuje jeho začátky).

P.S. Já příliš nevěřím tomu, že Rosťa přestane publikovat. Možná, že svým oznámením pouze čeří vodu internetového rybníka, aby se na něj nezapomnělo.