V sobotu 9. června 1990, půl hodiny po uzavření volebních místností, pracovník IVVM Jan Herzmann poprvé představil televizním divákům v Československu volební odhady získané na základě exit-poll. Šlo o výsledky hrubé, dílčí, které se později několikrát zpřesňovaly, neboť vrcholem komunikační techniky byl tehdy dálnopis, větší část sběru dat se prováděla telefonicky.

Ale i tak šlo o převratnou, čtyřicet let neviděnou novinku, ke které se politici stavěli nedůvěřivě až do chvíle zveřejnění oficiálních výsledků. S malou odchylkou téměř všechna procenta souhlasila, jedinou výjimkou byla podhodnocená KSČ, jejíž voliči se ještě styděli svoji volbu do dotazníků po pravdě uvést.

Od té doby se exit-polls staly běžnou a respektovanou součástí televizního volebního vysílání. V roce 1992 ve studiu ČST opět kraloval Jan Herzmann, tentokrát však už jako reprezentant soukromé firmy Factum-non fabula (později Sofres-Factum, Taylor Nelson Sofres Factum, TNS Factum, dnes Factum Invenio), která se spolu s IVVM stala partnerem německého Infasu.

V roce 1996 Sofres-Factum, Infas a Jana Herzmanna přeplatila televize Nova, která se rozhodla pojmout volební vysílání jako spektakulární show „Boj o parlament“ v pronajatém barrandovském studiu. Česká televize si tehdy musela objednat volební odhady u jiné firmy, rakouského Ústavu pro empirické sociální výzkumy (IFES).

O dva roky později, při předčasných volbách roku 1998, televize Nova pokračovala ve spolupráci se Sofres Factum. V České televizi se na organizaci exit-poll spolu s IFES podílela domácí agentura marketingového a sociologického výzkumu SC&C, která je od té doby, společně s vedoucí výzkumu Janou Hamanovou, pravidelným hostem volebního vysílání ČT. Rok 1998 se však stal labutí písní volebních prognóz na televizi Nova, které nepřežily rozchod s americkým investorem CME.

V roce 2002 si Česká televize postěžovala, že Nova i Prima jí „kradou“ volební odhady, které si ČT za nemalé peníze u agentury SC&C objednala. Nova i Prima kontrovaly tím, že pouze využívají průběžné zpravodajství ČTK.

Při dalších volbách v roce 2006 Česká televize mohla už vysílat kontinuálně na zpravodajském kanálu ČT24, jehož internetová verze při volbách zkolabovala pod náporem zvědavých uživatelů.

V napjaté atmosféře vyrovnaného souboje se ČT dostala pod kritickou palbu politických stran. Jednak volební odhady nebyly příliš přesné, jejich tolerance byla více než dvouprocentní, což SC&C vysvětlovala vysokým počtem těch, kteří odmítli dotazník exit-poll vyplnit (přes 40 %). Kromě toho ČT setrvávala u volebních odhadů ještě v pět hodin odpoledne, přestože v té době ČSÚ sečetl už 89 % volebních okrsků a k dispozici byla čerstvější a přesnější data.

Právě zvyšující se pohotovost a rychlost, se kterou dnes statistici shromažďují a zpracovávají výsledky, vyvolává otázku, zda nemalé investice do exit-poll nejsou zbytečné, zda by nestačilo počkat pár hodin, a namísto odhadů poznamenaných statistickou chybou dostat přesnější a definitivní data.

V roce 1990, kdy se na první oficiální výsledky voleb čekalo do nedělního večera, a jména posledních poslanců ze skrutinia se věděla až ve středu ráno, měla exit-poll nepochybně velký význam. Ale dnes? Když už po šesté hodině známe výsledky z 99 procent volebních okrsků?

Odpověď na tyto otázky není jednoduchá. Kdosi přirovnal výzkumy veřejného mínění k předpovědím počasí. Na jedné straně je kritizujeme, protože se na ně nemůžeme stoprocentně spolehnout, na straně druhé je však chceme mít, a to co nejdříve a v nejhojnějším počtu.

Možná také proto veřejnoprávní televize doma i v zahraničí do exit-poll stále investují. Jednak tím zajišťují veřejnosti službu, do které se žádná komerční televize příliš nehrne. Kromě toho přinášejí divákům přinejmenším čtyřhodinovou podívanou plnou napětí, jak to nakonec dopadne.

Nehledě na to, že exit-polls sbírají ještě další údaje, které se jiným způsobem získat nedají, a které jsou pro poznání politické atmosféry důležité – letos například chování prvovoličů, změny postojů od posledních voleb, preference potenciálních premiérů, nebo názory na priority, kterým by se měla příští vláda věnovat.