Německo - poplatky budou platit všichni (sloupek pro mediar.cz)

Minulý týden ve čtvrtek premiéři šestnácti německých spolkových zemí podepsali rámcovou dohodu o rozhlasovém a televizním poplatku, který by se v budoucnu neměl platit za vlastnictví přijímače, ale jako paušální odvod domácností a podniků pro financování vysílání veřejné služby.

Komentáře německého tisku (např. FAZ, taz, Welt, SZ, FTD) k tomuto důležitému dokumentu jsou rozporné. Na jedné straně chválí odstranění systému, který v novém digitálním světě médií už nevyhovoval, a vyjadřují uspokojení nad tím, že pracovníci GEZ, centrály pro výběr poplatků, už nebudou špehovat domácnosti, zda v nich nevyhrává rozhlasový nebo televizní přijímač.

Na straně druhé se jim nelíbí paušál, který by měly platit všechny domácnosti bez rozdílu. Rovněž vyslovují obavu nad tím, zda poplatková povinnost nezatíží rozpočty podniků a organizací, jejichž paušál se odstupňuje podle počtu zaměstnanců (např. 50-249 zaměstanců – 4 poplatky, 250-499 zaměstnanců – 8 poplatků, pro hotely, kluby a restaurace zvláštní sazby).

Financial Times Deutschland napsal: „Platba za domácnost však všechny problémy nevyřeší. Kritické hlasy, podle nichž systém vysílání veřejné služby je dnes anachronismem, se tím neumlčí.“

Detaily nového systému financování vysílání veřejné služby upraví Státní smlouva o rozhlasovém a televizním poplatku. Podle dohody by se nový systém měl nastartovat od ledna 2013, přičemž výše poplatku by měla zůstat na stejné výši, tj. 17,98 euro měsíčně (cca 450 Kč). Ovšem poslední slovo budou mít zemské parlamenty.

Německá ústava a následné verdikty Ústavního soudu totiž přidělily kompetence ve věcech vysílání spolkovým zemím, nikoli centrální spolkové vládě. Proto každá celostátně platná norma musí vycházet z dohody spolkových zemí mající podobu tzv. státní smlouvy. Státní smlouva se stala v roce 1950 základem pracovního společenství zemských veřejnoprávních vysílatelů ARD, na základě jiné státní smlouvy z roku 1961 vznikl celostátní televizní program ZDF. Státní smlouvy rozhodují o výši poplatku, založily GEZ, upravují německé satelitní vysílání, a tvoří celostátně platné právní vysílací předpisy, které se v roce 2007 rozšířily i na tzv. telemedia.

Právě tehdy vznikl problém, který nová úprava chce vyřešit. Novelou státní smlouvy o vysílání povinnost platit poplatek přešla i na „přijímače nového druhu“ (neuartige Rundfunkempfangsgeräte), tedy i na počítače a mobily. Veřejnoprávní vysílatelé se sice dohodli, že za ně budou vybírat jen základní, „rozhlasovou“ složku poplatku 5,76 euro (dalších 12,22 euro platí majitelé televizorů), ale i tak se tato platba stala předmětem četných soudních sporů s nejednoznačnými rozsudky, přičemž spolkový správní soud se k problému stále nevyjádřil.

Také u nás hrozilo nebezpečí, že počítače a mobily se budou pokládat za „zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového a televizního vysílání“ podléhající povinnosti poplatku podle zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Toto nebezpečí odstranila až nedávná novela, která z povinnosti platit vyřadila „rozhlasové nebo televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení.“

Můj postoj k vysílání veřejné služby a placení poplatků je známý. Již vícekrát jsem ho obhajoval ve veřejných diskusích (zde, zde nebo tady), přičemž i v těchto materiálech uznávám, že některá kritika stanovení a způsobu výběru poplatků je oprávněná a má racionální základ. Ovšem tyto nedostatky se neodstraní předvolebním populistickým gestem a voláním po zrušení poplatků, které nedohlédne konců takových rozhodnutí (příkladem budiž aktivity Edvarda Kožušníka či Petra Štěpánka).

Všem poplatkovým reformátorům bych doporučil, aby si někdy na internetu vyhledali webovou stránku komise expertů, kteří od roku 1975 pravidelně připravují pro předsedy německých zemských vlád analytické zprávy o požadavcích a potřebách financování vysílání veřejné služby, na jejichž základě pak tito předsedové formou státní smlouvy rozhodují, jak vysoké poplatky se budou platit.

Právě jejich poslední zpráva, která má něco přes 300 stran, se stala východiskem rozhodnutí schváleného minulý čtvrtek v Berlíně. Rozdíl mezi věcnou argumentací na základě zjištěných dat a mezi facebookovými výkřiky Zdeňka Škromacha a Slávka Jandáka snad musí poznat i ten, kdo německy neumí ani slovo.