Dozorčí patálie Rady ČT (sloupek pro mediar.cz)

Zasedání Rady České televize, „jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu ČT“ jsou sice veřejná, nicméně zápisy z těchto zasedání jsou stručné. Pokud chceme zjistit, co vedlo Radu ČT k usnesení č. 99/10/10, kterým před čtrnácti dny odvolala Dozorčí komisi najmenovanou letos v březnu, musíme se spolehnout na svědectví přítomných novinářů.

Podle Ondřeje Austa v Mediáři „vážné výhrady k práci Dozorčí komise jako poradního orgánu“ (citace usnesení) vznikly v souvislosti s výběrovým řízením na poradenské služby pro ČT v objemu až 23 milionů korun, o které se nad rámec svých pravomocí zajímali členové komise s podezřením na možný konflikt zájmů. Také ostatní média informovala o tom, že dozorčí komise byla prý příliš zvědavá, a pro někoho až příliš aktivní.

Minulý týden se téma odvolání Dozorčí komise opět dostalo do médií. Jednou, když ekonomický deník E15 zveřejnil pochybnosti radních o způsobu prodeje nemovitého majetku České televize. Podruhé, když komentář Lidových novin upozornil na to, že odvolání Dozorčí komise oslabuje kontrolu veřejnoprávní televize a může vést k nedodržení zákona. Ten totiž přikazuje Radě ČT předložit Sněmovně do konce srpna Výroční zprávu o hospodaření, kterou podle některých radních bez informací od členů Dozorčí komise sestavit nelze.

Nemíním se vměšovat členům Rady ČT do řemesla a radit jim, jak z té šlamastyky ven. Nicméně bych rád připomněl některá výchozí fakta. Nicméně bych rád připomněl některá výchozí fakta. Jedním z úkolů patnáctičlenné Rady ČT, jmenované Sněmovnou, je podle zákona „kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku ČT.“ Kdysi na to byla Rada ČT sama. Institut dozorčí komise vznikl jako důsledek televizní krize z let 2000-1, při níž se dostala pod kritickou palbu také odbornost rozhodování členů Rady ČT. Novela zákona proto umožnila radním vybrat si jako poradní orgán pět expertů s ekonomickým vzděláním, kteří by jim v jejich nelehké kontrolní činnosti pomáhali.

Jak ukazují poslední události, pravomoc vybírat a odvolávat dozorčí komisi Radou ČT, jejíž rozhodování by rovněž mělo podléhat jistému dozoru, nemusí být tím nejšťastnějším řešením.

Dlouholetý poslanecký expert ODS na mediální problematiku Petr Pleva letos v únoru ve Sněmovně kontrolu hospodaření veřejnoprávních institucí ohodnotil takto: „Kontrola, kterou provádí Rada České televize nebo Rada Českého rozhlasu i prostřednictvím dozorčí komise, tato kontrola je – nechci se nikoho dotknout – poloamatérská, protože to jsou orgány, které nejsou v plném pracovním nasazení, nemají ani ty možnosti a prostředky, aby prováděly opravdu hloubkovou kontrolu.“

Jeho slova padla letos v únoru při rozpravě o novele Ústavy, která by rozšířila pravomoci Národního kontrolního úřadu (NKÚ) na hospodaření s majetkem územních samosprávných celků, ale také na instituce, které hospodaří s veřejnými prostředky. Jak se dalo očekávat, návrh zákona neprošel, a tak žádný dozor ze strany NKÚ České televizi zatím nehrozí.

Z diskuse i pozměňovacích návrhů jsem pochopil, že rozšíření pravomocí NKÚ nemusí být jednoznačně pozitivní záležitostí, zvláště když se tyto pravomoci dostatečně nevymezí. Nemyslím si, že by NKÚ měla nahradit dozorčí komisi nebo převzít dohled nad hospodařením České televize od Rady ČT.

Ale na druhé straně se domnívám, že by nebylo od věci, kdyby stát, který zajišťuje od daňových poplatníků veřejnoprávním institucím miliardové příjmy, mohl alespoň nahlédnout do toho, jak se tady s veřejnými prostředky hospodaří. Třeba tím, že do dozorčí komise najmenuje jednoho svého zástupce.

Metoda deseti očí pětičlenné dozorčí komise Rady ČT by možná mohla být účinnější, kdyby alespoň jeden pár očí se na věci díval pohledem cifršpiona pocházejícího ze státní správy. Někteří naši sousedé to tak dělají.

Například v devítičlenné dozorčí radě polské TVP jednoho člena-úředníka jmenuje ministerstvo financí. V Maďarsku, kde zřizovatelem veřejnoprávního rozhlasu a televize jsou nadace spravované kuratorii složenými z užšího politického předsednictva a širšího pléna zastupujícího veřejnost, rozhodování těchto kuratorií kontroluje tříčlenná dozorčí rada, v níž jednoho člena jmenuje vláda a zbytek opozice v parlamentu.