zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
29.6.2010 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Budoucnost žurnalistiky viděná ze slonovinové věže (sloupek pro mediar.cz)
Německý respektovaný deník Süddeutsche Zeitung už delší dobu otiskuje seriál článku a komentářů na téma „Je žurnalistika ještě k něčemu?“ Strukturální krize masových médií umocněná krizí ekonomickou dělá vrásky na čele nejen vydavatelům, ale i žurnalistům, kteří přestali být výhradními dodavateli zpráv a informací o okolním světě. Na otázku, zda jejich povolání a pracovní místa mají budoucnost, odpovídaly již dva tucty novinářů, politiků, ekonomů, mediálních teoretiků.
Naposledy to byl univerzitní profesor Stephan Russ-Mohl, jehož učebnice žurnalistiky vyšla v překladu také u nás.
Při práci na svém příspěvku „Domácí pokus se stopkami v ruce“ si změřil čas, který potřeboval k napsání eseje, a na vlastní kůži se přesvědčil o tom, že si vydělal méně, než kdyby byl na podpoře, a že kvalitní žurnalistika je dnes prodělečnou záležitostí a tudíž ohroženým druhem.
O nezbytnosti existence žurnalistiky a žurnalistů v současné éře informačního nadbytku Russ-Mohl nepochybuje. Žurnalistika by měla záplavu informací profesionálně zpracovávat, oddělovat podstatné od nepodstatného a neužitečného, a také prosekávat čtenářům cestu v houštině jednostranně a účelově zaměřených PR zpráv „zadarmo“.
Otázka „Proč ještě žurnalistika“ je podle Russe-Mohla chybně položená. Správně by prý měla znít: „Kdo a jak je ochoten platit za udržení ekosystému žurnalistiky nezbytného pro naše společné bytí?“ A také: “Kdo se dnes přiživuje na výsledcích práce žurnalistů?“
Mathias Döpfner, šéf Springerova koncernu, se na mediálních dnech v Mnichově opřel do blogerů, sociálních sítí a vyhledávačů touto metaforou: „ Jestliže jste se rozhodli rozdávat plechovky s pivem zadarmo, tak si poslužte. Ale neberte nám naše pivo, které pak zdarma nabízíte.“
Arianna Huffingtonová, jejíž úspěšné internetové periodikum Huffington Post pracuje způsobem, který Döpfner kritizoval, se proti tomuto srovnání ohradila, neboť je tu prý jistý rozdíl. Zatímco pivo se jednorázově vypije, zpráva na webu zůstává a dá se opakovaně konzumovat.
Faktem však zůstává, že Huffington Post prosperuje také díky tomu, že tradiční média nabízejí na webu zdarma zprávy, které se potom snaží prodávat v tištěné podobě. Chovají se tedy jako pivovar, který prodává zákazníkům pivo v lahvích za stále vyšší cenu a zároveň totéž pivo v plechovkách zadarmo rozdává.
Stephen Russ-Mohl formuluje šest opatření, která by měla pomoci tradičním médiím a kvalitní žurnalistice přežít.
Těchto šest rad pro vydavatele formuluje Stephen Russ-Mohl – jak sám v textu uvádí – pohlížeje na média ze své slonovinové věže mediálního badatele.
Podle mého názoru jistě stojí za to, aby se braly v úvahu. Nicméně jeho představu o síle mediální kritiky a o tom, že masový čtenář bude ochotněji otevírat peněženku a kupovat noviny, když si o nich přečte pochvalu na mediálním webu, z vlastní zkušenosti příliš nesdílím.