zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií    © Milan Šmíd

29.6.2010 RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky

Budoucnost žurnalistiky viděná ze slonovinové věže (sloupek pro mediar.cz)

Německý respektovaný deník Süddeutsche Zeitung už delší dobu otiskuje seriál článku a komentářů na téma „Je žurnalistika ještě k něčemu?“ Strukturální krize masových médií umocněná krizí ekonomickou dělá vrásky na čele nejen vydavatelům, ale i žurnalistům, kteří přestali být výhradními dodavateli zpráv a informací o okolním světě. Na otázku, zda jejich povolání a pracovní místa mají budoucnost, odpovídaly již dva tucty novinářů, politiků, ekonomů, mediálních teoretiků.

Naposledy to byl univerzitní profesor Stephan Russ-Mohl, jehož učebnice žurnalistiky vyšla v překladu také u nás.

Při práci na svém příspěvku „Domácí pokus se stopkami v ruce“ si změřil čas, který potřeboval k napsání eseje, a na vlastní kůži se přesvědčil o tom, že si vydělal méně, než kdyby byl na podpoře, a že kvalitní žurnalistika je dnes prodělečnou záležitostí a tudíž ohroženým druhem.

O nezbytnosti existence žurnalistiky a žurnalistů v současné éře informačního nadbytku Russ-Mohl nepochybuje. Žurnalistika by měla záplavu informací profesionálně zpracovávat, oddělovat podstatné od nepodstatného a neužitečného, a také prosekávat čtenářům cestu v houštině jednostranně a účelově zaměřených PR zpráv „zadarmo“.

Otázka „Proč ještě žurnalistika“ je podle Russe-Mohla chybně položená. Správně by prý měla znít: „Kdo a jak je ochoten platit za udržení ekosystému žurnalistiky nezbytného pro naše společné bytí?“ A také: “Kdo se dnes přiživuje na výsledcích práce žurnalistů?“

Mathias Döpfner, šéf Springerova koncernu, se na mediálních dnech v Mnichově opřel do blogerů, sociálních sítí a vyhledávačů touto metaforou: „ Jestliže jste se rozhodli rozdávat plechovky s pivem zadarmo, tak si poslužte. Ale neberte nám naše pivo, které pak zdarma nabízíte.“

Arianna Huffingtonová, jejíž úspěšné internetové periodikum Huffington Post pracuje způsobem, který Döpfner kritizoval, se proti tomuto srovnání ohradila, neboť je tu prý jistý rozdíl. Zatímco pivo se jednorázově vypije, zpráva na webu zůstává a dá se opakovaně konzumovat.

Faktem však zůstává, že Huffington Post prosperuje také díky tomu, že tradiční média nabízejí na webu zdarma zprávy, které se potom snaží prodávat v tištěné podobě. Chovají se tedy jako pivovar, který prodává zákazníkům pivo v lahvích za stále vyšší cenu a zároveň totéž pivo v plechovkách zadarmo rozdává.

Stephen Russ-Mohl formuluje šest opatření, která by měla pomoci tradičním médiím a kvalitní žurnalistice přežít.

  • 1. Vydavatelé by neměli nabízet online zdarma to, co chtějí prodávat v tištěné podobě.
  • 2. Neměli by se spoléhat na to, že žurnalistika se zcela nebo převážně dá financovat reklamou. Reklama se sice přesouvá na internet, nikoli však na webové stránky se zpravodajstvím.
  • 3. Vydavatelé by se měli podělit se svými zákazníky o úspory plynoucími z online distribuce. Jestliže se ušetří na papíru, tiskárně a dopravě, cena by měla být nižší. Když Murdoch za online předplatné The Times žádá tolik, co za tištěné vydání, pak cena je příliš vysoká.
  • 4. Vydavatel, kterému záleží na kvalitě, by měl utáhnout kohoutky přítoku PR materiálů, jejichž proud zesiluje zvláště v dobách, kdy redakce zmenšují svoje stavy. Komunikátoři na druhé straně barikády umějí dobře počítat: Proč by měli platit za drahou reklamu, když svá sdělení mohou k cílovým skupinám dostat přes redakce. Čtenáři, diváci, posluchači však nejsou žádní hlupáci, nebudou ochotni platit za PR materiály, které se kliknutím myši mění v žurnalistický produkt.
  • 5. Namísto investic do PR a propagace svých produktů a značek by měli vydavatelé podpořit platformu pro kritická hodnocení médií a žurnalistů. Žádný šéfredaktor není rád, když se jeho redakce dostane na pranýř. Návrat mediální žurnalistiky však může zvýšit ochotu lidí zaplatit za mediální produkt, o němž se z nezávislých zdrojů mohou dozvědět, že je kvalitní.
  • 6. V síti, ve které všechna média konvergují, a kde zpravodajské stránky nabízejí kromě textů a obrázků také zvukové záznamy a videa, se stávají veřejnoprávní vysílatelé významným konkurentem, kterého by tradiční vydavatelé neměli podceňovat. A právě zmiňovaná nezávislá mediální žurnalistika by mohla dohlédnout na rozdělování miliard z poplatků tak, aby se investovalo více do kvalitní žurnalistiky a méně do zábavy a mýdlových oper, které je schopen zajistit komerční sektor.

    Těchto šest rad pro vydavatele formuluje Stephen Russ-Mohl – jak sám v textu uvádí – pohlížeje na média ze své slonovinové věže mediálního badatele.

    Podle mého názoru jistě stojí za to, aby se braly v úvahu. Nicméně jeho představu o síle mediální kritiky a o tom, že masový čtenář bude ochotněji otevírat peněženku a kupovat noviny, když si o nich přečte pochvalu na mediálním webu, z vlastní zkušenosti příliš nesdílím.

    | nahoru |

    CHRONOLOGICKÝ ARCHIV 2000-2006 | TEMATICKÝ ARCHIV: INFORMACE/GLOSY | ČESKÁ TELEVIZE | TV NOVA | TV PRIMA | TV3 | ZÁKONY/LEGISLATIVA | POLITIKA | TISK | AUDIOVIZE | KABELOVÁ TV | TELEKOMUNIKACE | HISTORIE MÉDIÍ | NA OKRAJ DNŮ | ŘEKLI O... | PŘEDNÁŠKY/REFERÁTY
    Copyright © Milan Šmíd