Co týden dal a k Debatě nedodal (sloupek pro mediar.cz)

Překvapil mě poměrně příznivý ohlas – v médiích i na internetu – na velké prázdninové politické retro, kterým Česká televize vyplnila dovolenkový výpadek Hyde parku na programu ČT24.

Jediné, co tomuto seriálu televizních politických debat z archivů posledních dvaceti let diváci občas vytýkají, je nedostatečné uvádění souvislostí. Například některým diskutujícím na Facebooku chybí identifikace dnes už málo známých účastníků debat, případně informace o jejich dalších osudech.

Pokud v pořadech vystupují politici, kteří se dožili současného dinosauřího statutu, asi není co dodávat. Ovšem šestý díl pokračování politického retra, repríza pořadu Debata ze 7. února 1993, by si některá dodatečná vysvětlení zasloužil.

Uvedená Debata se vysílala týden poté, co Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání oznámila rozhodnutí udělit licenci k celoplošnému vysílání společnosti CET21 s.r.o., pozdější televizi Nova, což vyvolalo podrážděné reakce některých vysokých činitelů ODS.

Nejvíce vadila jména zakladatelů CET 21. V abecedním pořádku to byli: sociologové Josef Alán a Fedor Gál, psycholog Peter Hunčík, scénáristé a režiséři Peter Kršák a Vlastimil Venclík, později přibyl novinář Vladimír Železný. Dva z této šestice se angažovali v politických hnutích a stranách, které v roce 1992 prohrály volby (Gál – VPN, Železný – OF/OH), kromě toho Gál, Kršák a Hunčík pocházeli ze Slovenska, od ledna 1993 samostatného a cizího státu.

Pro pochopení polemiky v Debatě je třeba vzít v úvahu situaci začátku roku 1993.Politickou scénu plně zaměstnávaly starosti s novou českou státností. Volil se první český prezident, reorganizovala se státní správa, parlament, oficiálně sice ještě fungovala celní a měnová unie, ale už se tiskly kolky a nové bankovky pro rozdělení měny. Na nějaké udělování televizních licencí neměla politická scéna čas ani pomyšlení. Také proto ji rozhodnutí rady z 30. ledna udělující licenci „zkrachovaným politikům, navíc ze Slovenska“ (parafráze citátu místopředsedy ODS Petra Čermáka), zasáhlo jako blesk z čistého nebe, také proto se s ním tak obtížně srovnávala.

Bohužel, právě tohle nervózní reagování politické scény ovlivnilo konečné, ne příliš šťastné aranžmá licence, kterou rada oficiálně vydala až dva dny po odvysílání Debaty, 9. února 1993. Zatímco se původně předpokládalo, že licenci dostane klasický joint venture nemajetné CET21 s domácím a zahraničním investorem, pod tlakem kritiky a pokřiku „prodávají českou televizi cizákům“ nakonec dostala licenci jen CET21 svázaná s investory následnými licenčními podmínkami.

Že tohle aranžmá později Vladimír Železný zneužil ve svůj prospěch, vůbec neznamená, že by o něčem podobném uvažoval už v roce 1993, když v Debatě hrdě prohlašoval, že to bude CET21, která bude kontrolovat vysílání.

Jan Vávra, pozdější šéfredaktor zpravodajství TV Nova, v Debatě vystupoval ještě jako novinář Svobodné Evropy. Podle mého názoru si ho Železný do týmu vybral nikoli kvůli jeho žurnalistickým kvalitám, ale spíš pro jeho dobré styky s vládnoucí pravicovou koalicí, které by neutralizovaly pověst nové televize ovládané „politickými zkrachovanci“. Jak známo, při sporu Železného s CME v roce 1999 se Vávra přidal na stranu Ronalda Laudera, což mu vyneslo slušné peníze, ale také doživotní nenávist svého někdejšího partnera a šéfa.

V Debatě vystoupil také neúspěšný žadatel o licenci Richard Kraus, šéf Unie pro nezávislé televizní a rozhlasové vysílání (UNTRV) a reprezentant projektu NTV – Nezávislé televize. Krátce po listopadu 89 se kolem Krause, bývalého disidenta a kameramana Originálního Videožurnálu, točili zahraniční investoři, pro něž Krausův úzký vztah k lidem z Občanského fóra byl příslibem získání licence.

Ovšem psal se rok 1993, politické elity se změnily, a Krausův projekt NTV se ocitl finančně na vodě. Kraus se později věnoval rozhlasovému vysílání, do roku 2003 v Radiu Classic, a jeho oficiální životopis končí slovy: Dnes žije na venkově a věnuje se filmové produkci.

Česko-americký investiční bankéř Ondřej Jonáš v Debatě reprezentoval hned několik neúspěšných žadatelů, neboť jeden projekt předložil společně s režisérem Martinem Vadasem, zároveň spolupracoval s projektem NTS TV1, který podala skupina pracovníků ČST, mezi nimiž figurovala i jména Otakar Černý, Jan Martinek a Milan Šíma. Jonáš byl jedním z mála, který odhadl velký ziskový potenciál celoplošné komerční televize v době, kdy se ještě kapacitě reklamního trhu příliš nevěřilo, a návratnost vložených investic se počítala na dlouhá léta.

Někteří televizní diváci si všimli, že Daniel Korte, tehdejší předseda rady, původním povoláním filolog, se v letošních volbách vrátil do veřejného života jako nově zvolený poslanec TOP 09. Odešel z něj v květnu 1993, když dobrovolně rezignoval na členství v radě, aby ji podle vlastních slov „zachránil“ před poslanci rozzlobenými udělením licence CET21 a nezávislým rozhodování rady.

Byl to on, kdo vehementně protlačoval rychlé udělení licence soukromé televizi. Já si dodnes myslím, že to bylo hlavně z ideových, nikoli zištných důvodů. Korteho postoj víceméně souzněl s tehdy široce rozšířeným názorem, že jediným lékem na vylepšení rozhlasového a televizního vysílání je jeho co nejrychlejší privatizace. Vysílací monopol ČT a Českého rozhlasu byl pro Korteho nepřítelem číslo jedna, což se promítlo i do jeho vášnivých polemik s Ivo Mathém v průběhu roku 1992.

Nebyl to však on, ale poslanci ODS, ODA , KDS a KDU-ČSL, kteří měsíc před udělením licence rozhodli, že se České televizi odejme jeden celoplošný program k privatizaci, namísto původního konceptu, podle něhož měl soukromý sektor získat pouze neceloplošnou síť vysílačů OK3 a další zbytkové kmitočty.

Rada vybírala z 26 žadatelů, devět z nich prošlo po zhodnocení reálnosti byznys plánů do druhého kola. V závěrečné fázi se rozhodovalo mezi třemi projekty. Podle mého názoru tím nejserióznějším byl projekt CLT Czech, který předložily společně s majitelem RTL jeho česká mediální agentura IP a studio AB Barrandov. Ovšem CLT na rovinu sdělila: umíme dělat úspěšné komerční televize v Evropě, zavedeme ji také u vás. Radě údajně vadila síla lucemburského mediálního konglomerátu CLT, která by prý mohla utlačovat českého partnera.

Argument strachu před mediálními moguly se použil také u projektu Bohemia TV (Art Production K + Reflex), který ohlásil „možnou, avšak vztahově nevyjasněnou účast americké mediální skupiny News Int. (Murdoch)“. Spoluautorem projektu Bohemia TV byl Petr Hájek, dnešní zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury.

A tak to nakonec vyhrála CET21, jejíž investor nepatřil mezi žádné mediální moguly, protože na půdu mediálního podnikání teprve vstupoval, a která slíbila vytvořit specificky českou a kulturnější variantu televizní komerce.

Jak to nakonec dopadlo, známe všichni.