| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 3.8.2010 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Maďarsko: Jak si FIDESZ osedlal veřejnoprávní média (sloupek pro mediar.cz)
K pochopení vlny protestů, která se zdvihla proti současným změnám v maďarské mediální legislativě, je třeba znát některé zdejší reálie.
Maďarsko je zemí, v níž podíl dvou hlavních veřejnoprávních programů na publiku (cca 15%) je nejnižší v zemích střední a východní Evropy, což je způsobeno jednak tím, že první program m1 čelí v éteru sám konkurenci dvou silných komerčních stanic TV2 a RTL Klub, když druhý program m2 se v roce 1997 musel odstěhovat na kabel a satelit.
Kromě toho je Maďarsko zemí s bohatou nabídkou kabelových a satelitních programů, k nimž mají přístup tři čtvrtiny maďarských domácností (penetrace kabelu 60 %). Nízký stupeň popularity veřejnoprávních institucí je historicky dán také tím, že se často stávaly hlásnou troubou těch, kteří byli právě u vládního kormidla.
Možná také proto je Maďarsko jednou z mála evropských zemí, ve které se neplatí rozhlasový a televizní poplatek, který tady zrušili v roce 2002. Stalo se tak poté, co úpadek platební morálky veřejně podporovaný stranami ocitnuvšími se právě v opozici (neplaťte televizi, která neslouží vám, ale vládě) se nedal zastavit a do veřejnoprávní kasy přispívalo jen 1,6 milionů plátců, tedy méně než polovina z 3,6 milionů maďarských domácností.
Možnost přitlačit na neplatiče nějakým zákonem nebo zreorganizovat financování vysílání veřejné služby narážela na 61. článek maďarské ústavy, podle něhož veškeré zákony týkající se médií a vysílání potřebují ke schválení dvoutřetinovou většinu. Té se podařilo od roku 1996 dosáhnout jenom jednou – při schvalování zákona o digitalizaci. Není divu, že v podmínkách dlouhodobého patu nebyla mediální legislativa schopna reagovat na proměny mediální scény a stávala se beznadějně nepružnou a zastaralou.
To vše se změnilo po letošních volbách, ve kterých pravicová Orbánova vláda získala dvoutřetinovou parlamentní většinu a rozhodla se jí okamžitě využít předložením balíčku několika zákonů reformujících právní rámec mediální komunikace.
Zatím se jí podařilo schválit jen tu část balíčku, která se týká regulačních a kontrolních institucí. Zbytek, který tvoří kontroverzní návrh zákona o svobodě tisku a základních pravidlech médií, se zatím odsunul na podzim.
Hlavní odhlasovanou změnou je vytvoření Národní mediální a komunikační autority NMHH (Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság), která podobně jako v USA, Británii, Itálii, Rakousku a dalších zemích slučuje telekomunikačního a vysílacího regulátora pod střechu jediné instituce. Někdejší vysílací rada ORTT (Országos Rádió és Televízió Testület) se v jejím rámci přemění na Mediální radu (Mediatanács), dřívější komunikační autorita NHH (Nemzeti Hírközlési Hatóság) se stává Národní telekomunikační a informační radou NHIT (Nemzeti Hírközlési éz Informatika Tanács).
Na tom by nebylo nic špatného. To, co vadí, je posílení vlivu exekutivy, které do návrhu zákona vložili vládní poslanci. Předsedu nové mediální autority NMHH bude jmenovat premiér, a to na dobu devíti let, čtyři další členy navrhne z poloviny vládnoucí koalice, z poloviny opozice, ale parlament je musí schválit dvoutřetinovou většinou, což dává výhodu současné vládě. Předseda nové autority by měl vést i Mediální radu, nástupce někdejší vysílací rady ORTT. Pro srovnání – ke jmenování předsedy ORTT byl třeba společný souhlas premiéra a prezidenta, ten však nyní vypadává ze hry.
Mnohem větší poprask vyvolaly změny v organizování vysílání veřejné služby rozhlasu a televize. Dosud zde existovaly tři veřejné nadace jako zakladatelé a provozovatelé veřejnoprávního rozhlasu a televize: Magyar Televízió, Magyar Rádió a DunaTelevízió, přičemž ta poslední měla na starost satelitní vysílání pro maďarské občany v zahraničí.
Každou z těchto nadací spravovalo po rakouském vzoru Kuratorium, sestávající se z politicky voleného předsednictva (polovina vládní strany, polovina opozice) a z pléna (21-23 členů) sestaveného ze zástupců společensky relevantních veřejných organizací jmenovitě stanovených zákonem (církve, tvůrčí svazy, mládež, odbory, sport, místní samospráva, etnické menšiny atd.). Členové předsednictva byli voleni na čtyři roky, členové pléna se obměňovali jednou ročně, měli však konečné slovo při schvalování některých rozhodnutí předsednictva – například při volbě ředitelů.
Nový zákon uvedené tři nadace přeměnil na veřejné obchodní společnosti, jejímž vlastníkem a zakladatelem bude jedna jediná Nadace veřejné služby (Közszolgálati Közalapítvány), která bude řídit veškerý veřejnoprávní rozhlas a televizi včetně tiskové agentury MTI. Nadaci bude spravovat osmičlenné kuratorium s devítiletým funkčním obdobím, do něhož dva členy jmenuje nová mediální autorita a po třech členech sem parlament navolí zástupce vlády a opozice.
Někdejší široké dvacetičlenné plénum reprezentující širokou veřejnost nahradí dvanáctičlenná Rada veřejné služby složená ze zástupců zákonem stanovených institucí (jmenovitě: zástupci Akademie věd, katolické církve, reformované církve, luteránů, asociace židovských společenství, maďarský Olympijský výbor, celostátní konference rektorů, maďarská obchodní komora, asociace místní samosprávy, zástupce národnostních a etnických menšin, zástupce maďarských kulturních spolků, reprezentant organizací na ochranu rodiny).
Tolik výčet hlavních institucionálních změn. Devítiletá funkční období a povinné dvoutřetinové kvórum u řady volených funkcí ukazují, jak současná vládnoucí strana FIDESZ využila momentální převahu v parlamentu k tomu, aby zvýšila svůj vliv na média veřejné služby, a jak se snaží, aby tento vliv trval co nejdéle, tedy i v případě, že by v příštích volbách došlo ke střídání stráží.
O tom, že to je příklad, který není hodný následování, svědčí kritické ohlasy doma i v zahraničí, z nichž za všechny nabízím úvodník Washington Post nebo komentář Deutsche Welle.
P.S. Pokud by se někdo chtěl procvičit v maďarštině nebo prověřit překládací možnosti Googlu, nabízím odkazy na legislativní návrhy obsažené v mediálním balíčku, který předložili poslanci FIDESZ András Cser-Palkovics a Antal Rogán.