Miloš Zeman a referenda + Murphyho zákony na webu Poslanecké sněmovny (blog pro Aktuálně.cz)

Dnes ráno jsem si přečetl v rubrice „Publicistika“ deníku Právo stať expremiéra Miloše Zemana „Co navrhuji pro budoucnost České republiky“. Zemanova nabídka východisek ze současných problémů české politiky mne zaujala v pasáži, v níž se Miloš Zeman vyslovuje pro rozšíření přímé demokracie, kterou „nepokládáme za náhražku zastupitelské demokracie, ale za její vhodný doplněk.“ Kromě přímé volby prezidenta Zeman tady uvádí možnosti a výhody místních a krajských referend a končí slovy: „Konečně navrhuji přijetí zákona o obecném referendu, kde by předmětem všelidového hlasování byly zásadní otázky domácí i zahraniční politiky. Referendum by se nemohlo týkat omezení lidských práv a svobod.“

V této souvislosti jsem si vzpomněl, jakým způsobem se Miloš Zeman vyjadřoval k myšlence referenda ještě jako poslanec Federálního shromáždění zvolený za Občanské fórum. Abych našel uvedený citát, obrátil jsem se na parlamentní web www.psp.cz a jeho vyhledávací nástroje. Dle návodu jsem vymezil příslušné volební období, vyřadil vše kromě stenoprotokolů, a do okénka zadal vyhledávané výrazy. Dostal jsem odpověď: „Hledání výrazu referendum zeman nebylo úspěšné.“ Zkoušel jsem to jinak s jinými výrazy, také okliklou přes digitální parlamentní knihovnu http://www.psp.cz/eknih/1990fs/index.htm - opět žádná odezva. Navštívil jsem tedy věcný rejstřík, v němž jsem zjistil, že o referendu jednaly tři schůze FS, navíc roztáhlé do mnoha dnů, z nichž každý je zachycen v desítkách stenoprotokolových souborů.

Vzdal jsem se tedy úmorného prohledávání jednotlivých souborů na psp.cz a obrátil se na Google. Kupodivu kombinace slov „Zeman referendum průměrná inteligence národa“ mi příslušný stenoprokol nabídla.

A já se znovu ptám: Co se stalo s parlamentním webem a speciálně s jeho vyhledávacími nástroji, že od chvíle, kdy se přešlo na nový design webu 2. října 2006, nefungují tak, jak by měly? V této věci jsem se již několikrát obrátil na webmastera, naposledy dokonce s cc na předsedkyni Sněmovny (okénko „jiné období“ nenabízelo hledání v hlubší historii). Ke cti sekretariátu Miroslavy Němcové je třeba dodat, že jsem dostal odpověď jak od ní, tak od webmastera, okénko je teď možné zvolit podle potřeby, ale jak se ukazuje, je to k ničemu, když vyhledávač nic nenajde. A to v době, kdy zindexování obrovského množství souborů a textů zvládne operační systém osobního počítače.

Protože parlamentní web sleduji a využívám delší dobu, mohu zde jen potvrdit platnost Murphyho zákona, podle něhož každá změna je k horšímu. Například ve starších záznamech zmizelo prolinkování stenoprotokolů na zprávy o hlasování, které tam kdysi bylo. Člověka napadají i takové myšlenky, zda to není záměrné, aby se nedalo dodatečně zjistit, jak který poslanec hlasoval. Naposledy jsem se s tím setkal, když jsem zjišťoval, jak a proč změnili své postoje někteří poslanci při hlasování o novele, která měla televizní reklamu zatížit poplatkem na podporu kinematografie (pod vlivem lobbingu Novy a Primy?). Odkaz na závěrečné hlasování zkrátka neexistoval ani ve stenoprotokolu ani v záznamu o sněmovním tisku i když to hlasování jsem po delším pátrání a využití číselné řady našel.

Co je platné, že současný parlamentní web víceméně spolehlivě pracuje, když obrovská práce spojená s digitalizací archivu je vniveč, protože se v něm nedá vyhledávat. Tato situace trvá řadu měsíců, ne-li let. Pamatuji se, že nebyl problém vyhledat parlamentní debaty z let, kdy se připravovala Ústava Československé republiky, mohl jsem sledovat osud zákona Lex Maresch týkající se Univerzity Karlovy, nebo i průběh znovuzavádění cenzury po srpnu 1968. Řadu takových a dalších rešerší parlamentní web kdysi umožňoval. Co se s ním děje teď, nevím, a rád bych to věděl, proto tento dotaz posílám opět webmasterovi i do parlamentní knihovny.

A co tenkrát v lednu 1992 Miloš Zeman o referendech ve Federálním shromáždění prohlásil? Z jeho projevu vybírám: „Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.“ Po rozsáhlé citaci přednášky prof. Cyril Höschla o kvalitě české populace pak Zeman uzavřel své vystoupení slovy:

„Vážení kolegové, nechci pochybovat o pravdivosti statistik profesora Höschla. Ale uváděl jsem je jako poněkud paradoxní výraz své důvěry v tento i v budoucí parlament. Upřímně řečeno - kladu si někdy otázku, kolik procent poslanců v této síni je schopno pouze černobílého vidění, a přesvědčují mne o tom výsledky různých hlasování.

Na druhé straně jsem jako ten, kdo byl odsouzen na dva a půl roku nepodmíněně sedět v této sněmovně, přesvědčen jako zúčastněný pozorovatel, že neplatí, že každý sedmý poslanec je notorický alkoholik. Případ, kdy poslanec alkoholem intoxikovaný s tupým žuchnutím dopadne mimo své poslanecké křeslo, je v této sněmovně poměrně vzácný. Stejně tak jsem přesvědčen, že neplatí, že dokonce každý sedmý poslanec je dementní, a to i tehdy, kdybych do této množiny sebekriticky zahrnul i sám sebe.

A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum. Proto bych si přál, aby tento i budoucí parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu - pokud možno - nemuselo dojít. Děkuji vám za pozornost.“

Bez komentáře.