Zahubí zvýšená DPH knihy a gramotnost? (Sloupek pro mediar.cz)

Vzpomínám, jak jsem se kdysi vydal na tenký led ekonomických úvah, a z poklesu prodaného nákladu jednoho deníku jsem vyvodil předpověď poklesu jeho výnosnosti. Vydavatel mě pak usvědčil z nepravdy, když prokázal, že ve zmiňovaném období příjmy u daného periodika neklesly, naopak vzrostly, protože nižší odbyt nahradila zvýšená inzerce. Kromě toho hospodářské výsledky zmíněného vydavatelství na odbytu a prodeji periodik závisely jen zčásti, protože čerpaly z více zdrojů.

Také proto se dnes dívám poněkud skepticky na katastrofické předpovědi zániku novin, časopisů, knih, které mají následovat po sjednocení daně z přidané hodnoty ve výši 20 procent. Na jedné straně chápu protesty Svazu českých knihkupců a nakladatelů SČKN, kteří podrobně popsali dopady zvýšení DPH na knižní trh ve svém stanovisku vyzývajícím k obraně knih.

Na straně druhé si nemyslím, že by vyšší sazba DPH přivedl knihy k zániku, nebo že by se stala příčinou negramotnosti národa. Závěr úvodu analýzy SČKN končí těmito varovnými slovy: „výrazně poklesne počet vydávaných titulů, zanikne řada menších nakladatelství a knihkupectví, mladší generace si odvyknou knihy číst. To vše se bude dít postupně, knihy budou mizet v tichosti, aniž by si toho politici či veřejnost byli vědomi.“

Já si však stále nejsem jist, zda mám pokládat za přednost množství v Česku vydávaných titulů (17 598 v roce 2009), nebo i počet dnešních nakladatelů (4583 v roce 2009 dle registrace ISBN) a knihkupců. Dokonce se domnívám, že kdyby se úbytek této kvantity přeměnil v kvalitu, že by to nebylo na škodu. Když se v roce 2008 DPH z prodeje knih zvyšovala z pěti na devět procent (od ledna 2010 na 10 procent), počet vydaných titulů se podle oficiálních statistik i nadále pohyboval na vzestupné trajektorii, a klesl až v letech 2009-10 s dopadem krize na celé hospodářství i média. Takže jenom v DPH to asi nebude.

Co se týče počtu nakladatelství, ta by se možná měla zamyslet nad tím, proč se jim za dvacet let nepodařilo vytvořit ve vzájemné spolupráci takový distribuční systém, který by umožnil dlouhodobější zhodnocování jejich produkce. Kolikrát by si člověk rád koupil nějakou starší knihu, marně obchází knihkupce, zatímco neprodaný náklad leží někde ve skladu nebo skončil v Levných knihách (lepší případ) či ve stoupě.

Předseda SČKN Vladimír Pistorius před dvěma lety v časopise Host (10.9.2008) situaci popsal takto: „Když se podíváte do Almanachu Labyrintu, najdete tam adresy snad padesátky knižních distribucí. Knihkupcům tahle situace (tj. rozehrávání více distributorů proti sobě ve snaze získat co nejvyšší marži – pozn.mš) spíš vyhovuje, ale pro nakladatele není moc příznivá. Vybudování společné distribuce by ovšem vyžadovalo velký kapitál a rozsáhlé know-how.“

Podle mého názoru až dosud chyběl nejen kapitál, ale také společná vůle. Ti velcí do toho nechtějí jít, ti menší, žijící z ruky do huby, nejsou ochotni investovat nějaké tři tisíce za titul, který by se uložil v centrální distribuci a podle potřeb rozvážel do prodejen. Pak se ale nemohou divit, že distributor z nich ždíme přes padesát procent z ceny knihy. Jak jsem se nedávno doslechl, koncentrace nakladatelského podnikání je ale už v běhu, velké ryby začínají požírat ty méně životaschopné. Jestli zrušení snížené sazby DPH tento proces urychlí, možná to bude i ku prospěchu věci.

Čtenářům, kteří mne v tomto okamžiku již ocejchovali nálepkou kulturního barbara, bych rád vysvětlil, proč se dívám skepticky na výjimku, kterou by při sjednocování sazeb DPH měly knihy, noviny a časopisy dostat. Samozřejmě, že bych ji knihám i periodikům přál. Samozřejmě, že mi vadí politika státu zanedbávající kulturní dimenzi společenského života. Snažím se však být realistou.

Jestliže se vládě doopravdy podaří sjednotit sazbu DPH (což mne jako občana příliš netěší, ale uznávám, že je to obecný trend a cíl), pak souhlasím s exministrem financí Eduardem Janotou nejen v tom, že to sjednocení se mohlo odehrát na nižší než na dvacetiprocentní sazbě, ale také v tom, že každá výjimka v českém prostředí je cestou do pekel, nahrávající spekulacím a chytračení.

O tom, jak obtížné je tomu zabránit, svědčí webová stránka VAT britského daňového úřadu, speciálně pak pokyny týkající se neperiodických publikací, tedy knih. Aby se do knih osvobozených od daně nepřipletly nějaké příbuzné produkty, rozsáhlý předpis tu vyjmenovává přes dvě stě tištěných produktů s poučením, zda podléhají či nepodléhají nulové dani. Z Polska, kde letos nulovou DPH pro knížky ruší a nasazují na ně sníženou sazbu pěti procent, je slyšet podobný nářek jako u nás, kde se má zvyšovat z deseti na dvacet procent.

Nepochybuji o tom, že pokud ke zvýšení DPH skutečně dojde, negativně to ovlivní knižní trh. Nikoli snad, že by se zcela zhroutil, ale přinejmenším v tom, že se na trhu objeví méně kvalitních a náročných knižních děl na úkor těch, které se snižují ke vkusu masového publika – příklad ze Slovenska je v tomto ohledu poučný.

Proto se domnívám, že nakladatelé by měli bojovat proti vyšší DPH nejen líčením katastrof, které se nestanou, ale měli by také více lobbovat za to, aby ze zvýšených daní plynuly peníze zpět do projektů, které knižní kulturu podpoří. Třeba takových, které pomohou založit distribuční síť pro nízkoobrátkové zboží, tedy krásnou literaturu. Nebo takových, které poskytnou dotace nakladatelům podobným způsobem, jak to dělá Státní fond na podporu kinematografie producentům audiovizuálních děl. Nebo takových, které přidají finance veřejným knihovnám, jimž - jak statistiky dokládají - ani internet dramaticky neubírá na návštěvách, výpůjčkách či registrovaných čtenářích.

Že jsem se nezmínil o novinách a časopisech? O tom zas příště.