| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 15.3.2011 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
O DPH ještě jednou s křížkem po funuse (Sloupek pro mediar.cz)
Když jsem před týdnem sliboval, že se na zvýšenou DPH pro noviny a časopisy podívám později a podrobněji, netušil jsem, že události naberou tak rychlý spád. Nejdříve se ve středu objevily Kalouskovy mystifikace s údajným záznamem z porady devíti šéfredaktorů, kteří v zasedačce MF Dnes sepisovali dopis politikům varujícím před dopady zvýšené DPH.
A následně ve čtvrtek koaliční šéfové oznámili národu, že sjednocení DPH na 20 procentech se v září nekoná, protože sjednocovat se bude až od roku 2013 a to na 17,5 procentech. Produkty a služby ve snížené sazbě se do té doby nebudou měnit, jen ta sazba od ledna 2012 poposkočí na 14 procent.
Protože žádné výjimky nebudou, přišly vniveč čas i úsilí šéfredaktorů, jakož i podpisové akce na záchranu knih. Aby nepřišly vniveč i moje rešerše, zůstanu ještě u tématu. Podobně jako u DPH pro knihy netvrdím, že zvýšená DPH nebude pro noviny a časopisy škodlivá. Jenom bych rád – podobně jako před týdnem – upřesnil některé argumenty, kterými se zájmové skupiny snaží ovlivnit veřejnost.
Často totiž používají srovnání se zahraničím, přičemž ne vždy při tom zohledňují okolnosti, specifické pro danou zemi. Tak například britský příklad nulové DPH pro knihy, noviny a časopisy je vskutku pozoruhodný tím, že u novin a časopisů nedělá velké výjimky, a že si vystačí s jednoduchými definicemi. Například: „Publikace, které neobsahují podstatné množství zpravodajství, nejsou novinami.“ Nicméně tento příklad je pro Českou republiku nepoužitelný, protože Česko nemá – podobně jako Velká Británie – vyjednanou výjimku na nulovou sazbu DPH pro zboží společného trhu EU.
Druhým v řadě příkladů, který šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský v diskusi použil, je Francie. Noviny a časopisy si tady užívají komfortu nejnižší ze tří sazeb DPH 19,6/5,5/2,1, tedy 2,1 procenta (nikoli 2,9 procent, jak Čásenský uvádí). Toto privilegium se však vztahuje pouze na některé noviny a časopisy. O tom, které to budou, rozhoduje registrace u mezirezortní vládní Commission paritaire des publications et agences de presse, která je poradním orgánem ministerstva komunikací.
Komise každý jednotlivý případ posuzuje z hlediska kritérií daňového zákona, a její souhlas s registrací opravňuje nejen k daňové úlevě, ale také ke slevě na poštovném. Aby se však noviny nebo časopisy dostaly do seznamu komise, musí ze zákona splňovat dvě podmínky: maximálně dvoutýdenní periodicita a zaměření na informace politického a všeobecného charakteru. Měsíčníky a zájmově zaměřená periodika tedy nemají šanci.
Zda obsah novin a časopisů má všeobecnou a politickou povahu, rozhodují tři hlediska:
Francouzský příklad může být sice inspirující, jenomže vyžaduje kvalitně fungující státní správu. Kromě toho, jak z webové stránky CPPAP vyplývá, je s tím spojená rozsáhlá administrativa.
Nejen ve Francii, ale i v jiných zemích je způsobilost periodika k využití snížené sazby DPH podmíněna množstvím reklamního prostoru v novinách a časopisech. Zatímco u nás stačí nadpoloviční převaha redakčních textů nad reklamami, ve Francii a ve Španělsku je maximálně povolený limit reklam 25 %, v Polsku 33 %, v Belgii 40 %. Pokud se procenta překročí, nárok na sníženou DPH padá.
Jak ukazuje přehled sazeb v EU, čeští šéfredaktoři mají pravdu, že ve většině zemí Evropské unie mají deníky a časopisy privilegium nižších daní, pokud to nejsou převážně reklamní tiskoviny.
Existují však také země, které novinám a časopisům nic neodpustí. Patří mezi ně Finsko, které má tři sazby 23/13/9 %, z nichž tu nejnižší poskytuje knihám, periodický tisk však daní 23 procenty. Ve Finsku mají ale jednu sympatickou výjimku: předplatné novin a časopisů má právo na refundaci celé DPH, takže v praxi je daň nulová. Myslím, že je to docela dobrý nápad, jak laciným předplatným udržet čtenáře nad stránkami novin. Nehledě na to, že je to dobrý návod, jak podpořit místní tisk v případě, že by se Evropské unii podařilo sjednotit DPH v rámci společného trhu.
Právě v těchto dnech se o budoucnosti DPH na půdě EU rozvinula diskuse na základě „Zelené knihy o budoucnosti DPH“, která je k dispozici i v češtině na webové stránce Ministerstva financí.
Zaujal mě v ní tento odstavec: „Stále panuje nesoulad v sazbách DPH ze srovnatelných výrobků nebo služeb. Členské státy například mohou uplatňovat sníženou sazbu DPH na určité kulturní produkty, avšak na konkurenční on-line služby, například elektronické knihy a noviny, musí uplatnit sazbu základní. (…) Aby nedocházelo k tomuto rozlišování, existují dvě možná řešení: buď zachovat základní sazbu DPH, nebo přenést snížené sazby pro tradičně podporované zboží na digitální prostředí.“
Zaujal mě proto, že jsem zatím žádnou námitku proti vysokému danění on-line služeb ani od Unie vydavatelů, ani od šéfredaktorů neslyšel. To ve Francii si některé ze zpravodajských serverů daňovou úlevu už vydobyly, jak ukazuje seznam mezirezortní ministerské komise, na němž u některých ze sto padesáti webových adres je znaménko „oui“, tj. server se kvalifikoval pro sníženou DPH 2,1 procenta. Zkrátka někdy, když byrokracie funguje, může být i užitečná.