Velkorysý návrh nebo vypočítavost?

Díky serveru Česká média, který umístil záznamy z konference Digimedia 2011 na internet, jsem mohl vyslechnout a také zhlédnout (asynchronně) všechny diskusní příspěvky, včetně těch v druhém bloku s názvem "Původní TV a filmová tvorba – základ kulturní identity národa". Jak jsem brzy zjistil, více než o kulturní identitě se tady diskutovalo o tom, zda v programech České televize by měla zůstat reklama i po ukončení digitalizace jako stálý zdroj financování Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.

V poslední době jsem se několikrát - naposledy v článku pro Mediář Veřejnoprávní dilema s reklamou - vyslovil pro to, aby z vysílání ČT zmizel nejen teleshopping, ale také reklama, která by zde zůstala jen v nejnutnější míře (sportovní přenosy, kde vysílání reklam a sponzorských vzkazů je podmínkou získání práv). K takovému názoru jsem došel nikoli proto, že bych chtěl lobboval ve prospěch komerčních televizí, ale na základě jednoduché úvahy: Proč by měla být v programech ČT reklama, když téměř veškeré její výnosy hodlá ministr kultury České televizi odejmout a přidělit je státním fondům, nebo dokonce sportovcům jako náhradu za výpadek Sazky. Jestliže výnosy z reklamy nemají sloužit k vylepšení programů ČT, pak se každý plátce televizního poplatku může oprávněně zeptat, proč za své peníze nemůže dostat program bez reklam, a proč jím podporovaný program má sloužit jako vehikl látání děr v rozpočtech jiných institucí.

V panelové diskusi druhé části jsem až s obdivem sledoval ředitele TV Nova Jana Andrušku, když jako zkušený eskamontér žongloval s návrhy na podporu výroby českých filmů (150 milionů Kč ročně) a s novým bonusem kompromisu ponechávajícího reklamu na ČT2 a ČT4-Sport. Jenomže to, co na první pohled vypadá jako velkorysé gesto, je zcela chladný a vypočítavý politický kalkul, který má v první řadě dosáhnout toho, aby se uložil k ledu senátní návrh novely vysílacího zákona, jehož druhé čtení ve Sněmovně by mělo proběhnout příští úterý 14.6. Pokud se tak stane, nebudu proti.

Údajně velkorysá nabídka má však ještě jeden dlouhodobější účel s vazbou na nově připravovaný zákon o audiovizi. Vloni v prosinci vláda schválila Koncepci podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016, v níž se - kromě jiného - uvažuje o podpoře kinematografie zavedením zvláštních poplatků od "takových subjektů v oblasti audiovize, které nejvíce profitují z rozvoje filmového průmyslu i české kinematografie", tedy i od komerčních televizí. Detaily této koncepce jsem už jednou popisoval v článku Kdy se vláda přestane bát Novy a Primy? Ve světle perspektivy přijetí nového audiovozuálního zákona desítky milionů nabízené Andruškem by přišly Novu stále ještě levněji, než například dvou- či tříprocentní odvod z příjmů za vysílání reklam či teleshoppingu, jak je to dnes běžné ve Francii či Španělsku.

Současná verze vládní koncepce je však ke komerčním televizím milosrdná - možnost vybírat poplatek z reklam v televizním vysílání se v ní krčí až na samém konci zvažovaných variant. Jenmože, kdo ví, co bude za rok, za dva. Návrh nového audiovizuálního zákona by měl spatřit světlo světa letos na podzim. Než se zákon schválí, bude to ještě nějakou dobu trvat, a vůbec není jisté, zda bude ve Strakovce sedět stejná vláda jako dnes, a zda ten zákon nebude schvalovat Sněmovna v poněkud jiném složení.

O včerejší "nabídce kompromisu" Jana Andruška TV Nova informovala v dnešních Televizních novinách téměř tříminutovým příspěvkem (od 5:28 do 8:15). Poslanec Jandák v něm označil Andruškovu nabídku za "proklatě dobrej nápad", anketa potvrdila, že osm z deseti oslovených reklamu v ČT nechtějí, pak mapka ukazovala, kde všude mají veřejnoprávní vysílatelé reklamu zakázanou (na Británii zapomněli, Francii si vymysleli, rovněž informace o Německu byla vadná) a skončilo se výčitkou na adresu nestálosti českých politických rozhodnutí. Zkrátka - vzor objektivity a nestrannosti par excellence.