Prázdninové přemítání - o pozitivních zprávách

Jsa na dovolené, každé ráno odcházím zakoupit do místní samoobsluhy denní tisk. Možná je to jen náhoda, ale vždy, když jsem platil u pokladny, jsem si všiml, že místní hospodyně víceméně ignorují MF Dnes, Právo, o Lidovkách ani nemluvě. V nákupních košících se občas objeví Blesk, Aha!, ale nejčastějším nákupem jsou Jihlavské listy, jeden z mála regionálních deníků, který přežil vítězné tažení Pasovských po českých regionech.

Včera jsem si také jeden výtisk zakoupil. Co mne okamžitě trklo do očí, byly titulky a skladba zpráv, tak odlišné od hlavního proudu českých médií. Posuďte sami.

Titulní strana MF Dnes: Test: lékárníci prodají i smrtící kombinaci léků. Špatná pšenice? Žádný problém ukradneme lepší. Ceny padají, Češi kupují větší auta.

Titulní strana Lidových novin: České akvaparky jsou drahé a skomírají. Zakázat KSČM? Šance se tenčí. Vnitro je proti. Paroubek sepsal svou Watergate.

Titulní strana Jihlavských listů: Historická Telč: Liduprázdno! Jsme nejlepší „čerpači“ dotací v České republice. Třešť bude mít sochu pana Tau.

Ještě markantnější rozdíly jsem našel ve vnitropolitických rubrikách na dalších stranách.

MF Dnes: „Důstojné místo“ pro Peake bude stát až sto milionů. Národ v muzeu: Tisíce lidí na poslední prohlídce. Poslední šance pro přímou volbu prezidenta. Zeman udělal vtip o ženách. Moc mu nevyšel. Spisovatel Paroubek vydělal na knihách milion. A může si babička dát na ředění krve a ibalgin? Nehod na železnici ubývá, zato při nich častěji umírají chodci. Kradli lepší pšenici i televize. Před padesáti lety zemřelo v Dole Dukla 108 horníků. Je-libo tanky? Armáda je prodává. Výbava autolékárniček se opět mění. Výrobci prý přesto tratí.

Lidové noviny: Jiří Paroubek: Český Watergate – tzv. Kubiceho zpráva. Knihu chystají John i Čunek. Výkřiky politiků do půl roku končí ve slevě. Vedou jen nemravné řeči. Nic víc. Stranu nelze zakázat kvůli minulosti. Zákonodárci přiznali své příjmy včas. Havel v reklamě nahradil manželku. Klaus nepodepsal zákon o penzích. Polednová ve Štrasburku neuspěla. Depozitáře? Spíše oprýskaný sklep. Nový trik na dlužníky: biankosměnky.

Jihlavské listy: Buďte patrioti, podpořte nás, vyzývají kulturní instituce. Několik oprav v Jihlavě: prokouknou Kollárova i Telečská. Otvírá se plynová stanice, na plyn pojede bus 12 a 36. Mykologové: Japonská jaderná havárie nemá na české houby vliv. Soutěž Obec přátelská rodině. Jihlavě přijde 160 milionů dotací na rozvoj zoo a opravu ZUŠ. Děti ekologie zajímá. Náměstí ozdobila obří figura. Otevřeli autobusový terminál. Dalešický zámek nabídne hotel a prohlídkovou trasu. Skončilo odbahnění rybníka. Zdokonalili se v prevenci.

Myslím, že i tento jednodenní výběr jasně ukazuje na zásadní rozdíl mezi Jihlavskými listy a celostátním tiskem, který nespočívá pouze v rozdílnosti obsahu, který je objektivně dán různým zaměřením na různé cílové skupiny, ale především v míře zdůrazňování negativních a pozitivních stránek reality, která nás obklopuje, a ve které žijeme.

Zatímco v Jihlavských listech naprostá většina zpráv i titulků nese pozitivní náboj, prezentace informací a titulky celostátních deníků se zaměřují na negativa. Pravda, hlavní zpráva Jihlavských listů o chybějících turistech v Telči sice není příliš optimistická, nicméně její podtitulek a vložené informace dodávají: Ve Žďáře a Třebíči problémy nejsou. Tedy – milý čtenáři, situace nebude zase tak moc zlá. Naproti tomu MF Dnes, když zjistí, že železničních nehod ubývá, do titulku musí přidat alespoň nějaké negativum: „zato při nich častěji umírají chodci.“

A tak mě napadlo, zda při rozhodování lidí, kteří si do nákupních košíků přidávají Jihlavské listy namísto Blesku, Aha!, nebo MF Dnes, nesehrává svoji roli nejen zájem o lokální informace, které jim může konec konců nabídnout v podobné šíři i regionální příloha MF Dnes„Vysočina“ nebo Jihlavský Deník (VLP), ale především nechuť k médiím, které se na svět dívají výhradně černými brýlemi katastrof, skandálů, afér a jiných špatných věcí. Nemyslím, že by si novináři měli nasazovali brýle růžové. Ovšem dozvídat se dnes a denně, že všechno kolem je špatně, jednoho unaví. Zvlášť když to neodpovídá skutečnosti, protože sem tam někdy – a nikoli jen zřídka – se některé věci podaří a bylo by dobré o nich vědět.