Od stránky 1349 následují „Další studie“, jejichž součástí je sebepropagující interview s Breivikem, jeho životopis, a na straně 1414 začínají „Osobní reflexe a zkušenosti v průběhu různých přípravných fází (akce)“, což jest jakýsi deník a osobní poznámky včetně technických návodů a zkušeností s přípravou trhaviny. (Zde Breivik uvádí své zážitky z Prahy.)

Obětoval jsem téměř celý víkend na to, abych se pokusil proniknout do psýchy někoho, kdo je schopen bez mrknutí oka střílet do lidí a přitom se prezentovat jako člověk s pozitivním přístupem k životu a světu. Bylo to zbytečné, nepochopil jsem nic. Jenom jsem se dozvěděl některá data o dosavadním životu masového vraha Breivika, která v médiích zatím nejsou.

Syn norských diplomatů s neurovnaným rodinným zázemím (otec odešel rok po narození Anderse), do příběhu vstupují spory o péči o dítě. Zřejmě bouřlivá puberta, příslušnost k pouličním hip-hopovým gangům, aktivní sprejerská minulost, včetně vandalismu. Když připomíná, že byl jedním z nejaktivnějších sprejerů v Oslu, který způsobil škodu kolem 700 000 euro, a když se neváhá přiznat k poškození dvaceti jízdenkových automatů („naše rebelie proti společnosti provozující metro“ - str.1207), jakoby cítil potřebu zdůraznit svoji výjimečnost i v tomto negativním smyslu.

Od osmnácti let odklon od pouličních dobrodružství a příklon k nenávisti k přistěhovalcům, neukončené vysokoškolské studium. Jak jsem si vydedukoval, v té době začal žít hlavně internetem, kterým si na gymnáziu snad i přivydělával. Podle vlastních poznámek byl a je také hráčem bojových videoher. V jednadvaceti letech vstup do pravicové Pokrokové strany, ve třiadvaceti zmíněný vstup do řádu templářských rytířů. To vše dle jeho vlastní sebeprezentace, i když všechno může být ještě trochu jinak, neboť možnosti klamat na internetu jsou veliké.

Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že bez internetu by Breivik nebyl schopen vytvořit nejen snůšku epigonských textů, obsahových plagiátů, wikipedických dat a zvrácených megalomanských programových manifestů, ale ani výbušninu, která rozmetala kanceláře vládních budov v Oslo. Celou technologii a postupy získal a ověřoval na webu. Dodávky jednotlivých komponentů a chemikálií získával internetovými nákupy ze zahraničí, něco z Číny, něco z Polska, munici z USA – 300 nábojů.

Internet mu sloužil také k vydělávání peněz, když prodával softwarová řešení a webové prezentace místním firmám, využívaje levné programátory z Ruska, Rumunska, Indonézie. Jeho plán A získat investicemi na burze tři miliony euro na vytvoření celoevropské organizační platformy nevyšel, takže se Breivik údajně v roce 2006 uchýlil k plánu B – se čtvrtmilionem euro vytvořit kompendium textů a podniknout ozbrojenou akci. Tolik podle vlastního vyjádření, kterému můžeme i nemusíme věřit. Jedno je jisté – byl nezaměstnaný, aby ušetřil, přestěhoval se k matce, ke konci prodával cenné věci, aby mohl financovat své výdaje. Letos na jaře už byl finančně zcela na dně, možnosti jeho deseti kreditních karet byly vyčerpané, splatnost účtů vyjednal na konec července.

Při čtení některých částí Breivikova textu člověka napadají různé asociace a srovnání: například Hitlerův Mein Kampf a Breivikovo vyhlášení preventivní války – v pozadí stejná nenávist k nepříteli a sliby jeho zničení, tak absurdní, že je nelze brát vážně.

Nebo: Mohamad Atta (33) a Anders Behring Breivik (32) – oba ze střední, materiálně zajištěné třídy, oba s dlouhodobým plánem a utkvělou ideou pramenící z pokřiveně vnímaného světa. Atta před teroristickým činem se posiluje četbou koránu. Breivik pro “udržení motivace” (str. 845) doporučuje denní mentální cvičení, sestávající se z meditování a filosofování při chůzi a za poslechu motivující hudby z Ipodu.

Nepochybuji o tom, že o osobnosti Anderse Breivika bude ještě napsáno mnoho komentářů a psychologických studií. Rád bych si přečetl takovou, která by analyzovala jeho vztah k ženám a sexu. Není asi náhoda, že tihle vraždící mesiáši nejsou schopni navázat trvalejší a hlubší vztah se ženami – možná mentálně, možná fyzicky. Sexu a kritice sexuální nevázanosti se Breivik věnuje hned na několika místech textu (na str. 1171 uvádí příklady z vlastní rodiny). Na druhé straně mu nejsou cizí prostitutky, v Praze si užil hned dvě (str. 1424) a na stejné stránce dál uvádí: “Ze svého operačního rozpočtu jsem si dal stranou 2000 euro, které chci utratit za prvotřídní escort girl týden před vykonáním svého poslání… Je snadnější čelit smrti, jestliže víte, že biologicky, mentálně a spirituálně jste v pohodě.”

Text několikrát zmiňuje možnost mučednické smrti, ke které však v případě Breivika nedošlo. Na straně 939 textu se praví: „Jestliže z nějakých důvodů přežijete operaci a jste zatčen, pak vaše věznění se stane začátkem propagandistické fáze…. Ve světle takto získaného statutu žijícího mučedníka, vaše nové vlivné postavení vám umožní významně přispět ke konsolidaci národní či panevropské organizace…“

V souvislosti s takto deklarovaným cílem mám trochu obavy o to, jakým směrem se veřejná diskuse dále obrátí. A také mám trochu špatné svědomí, že svým blogem upozorňuji na text, který měl raději zůstat v prachu internetového smetí jako výplod obludně deformovaného ega, ať už příčiny této deformace jsou jakékoli. Naštěstí většina textů „Evropské deklarace nezávislosti“ nepřesahuje úroveň diskusních příspěvků, kterými někteří jedinci tapetují nemoderované internetové diskuse. Jedno je však jisté – internet prostoupil naše životy natolik, že se bez něj neobejde ani zločin.

P.S. Zaujala mne Breivikova nenávist vůči univerzitním profesorům a žurnalistům, které zařazuje mezi zrádce kategorie B, když kategorie A je vyhrazena politikům, šéfům médií a kulturním lídrům (str. 930). Jako přednostní cíl a místo „šokového útoku“ ve svaté válce o Evropu doporučuje zvolit na druhém místě, hned za mítinky politických stran, mediální konference, kde je prý koncentrace žurnalistů a profesorů největší. Studenty v této souvislosti klasifikuje jako „přijatelný nepřímý cíl, neboť například 95-99% studentů žurnalistiky přímo či nepřímo multikulturalismus podporují.“ (str. 921).