Jedna vlastní spekulace a jedna sázka na outsidera (blog pro Aktuálně.cz)

Jako obvykle, spekulace o politických tlacích na volbu ústředního ředitele České televize neberou konce. Minulý týden je posílil užší výběr ze třiceti kandidátů, ze kterého vzešlo pět jmen perspektivních ředitelů ČT: Roman Bradáč, Petr Dvořák. Hynek Chudárek, Jan Svoboda a Radomír Šimek (portréty zde, projekty tady).

Například István Léko se domnívá, že při „při volbě generálního ředitele České televize se hraje hlavně o pozemky na Kavčích horách.“ Profesní sdružení ARAS (Asociace režisérů a scénáristů) a FITES (Český filmový a televizní svaz) v dopise předsedovi Rady ČT Milanu Uhdemu si stěžují na to, že užší výběr „svědčí buď o nekompetentnosti některých členů Rady ČT, nebo o jejich závislosti na přáních politiků, kteří je do Rady jmenovali.“

Samotný Uhde je zklamán, že se do užšího výběru nedostal jeho favorit Fero Fenič a dokonce prý uvažoval o rezignaci. Všeobecně se má za to, že se při volbě užšího výběru opět dostaly do hry lobbistické zájmy. K záplavě spekulací si dovolím připojit jednu vlastní.

To, že se do užšího výběru – a hned v prvním kole – dostal prezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory Radomír Šimek, se skutečně nedá vysvětlit jinak, než jako úlitba politikům, kteří hledají uplatnění pro svého člověka, jenž by jim mohl být následně za zvolení vděčný. Šimkovo předchozí účinkování ve státní firmě Mero či současné dozorování společnosti Eltodo, podniku s úzkými vazbami na pražský magistrát a na zdejší duopol moci, naznačuje vazby a také prostředí, ze kterého by budoucí ředitel ČT vzešel.

Pro to, že se do užšího výběru nedostal Fero Fenič, mám však jiné vysvětlení – je to strach ze změn, které radním naočkovali všichni ti, kteří se bojí, že by jim někdo koukal do karet a případně ujídal z veřejnoprávní kapustičky, na kterou si dělá zálusk tolik slimáčků. Chápu, že argument: Fenič chce do ČT, aby jeho Febio dostalo zakázky, mohl na radní při rozhodování působit. Ovšem to nic nemění na tom, že Fenič je člověkem, který by mohl vytáhnout ČT z bryndy. Neboť v čem spočívá hlavní problém České televize? Nikoli ve zpravodajství nebo publicistice, kterou tak často kritizují politici, ale v efektivitě vynaložených nákladů a v programové tvorbě, která není schopna dodat na první, ale i na druhý program dostatečné množství premiér v hlavních programových typech – dramatická tvorba, zábavné pořady, vzdělávací pořady.

Aniž bych chtěl sahat zdejším dramaturgům a producentům do svědomí, výmluva na nedostatek prostředků či byrokratizaci řízení neobstojí. I se skromnými prostředky by neměly spatřit světlo světa dramaturgické nedodělky typu Výletníků či nákladné programové omyly typu seriálu 4teens. Jestliže však chodí do výroby scénáře, u nichž se více než jejich kvalita a poměr náklady/výkon posuzuje, komu a jak se zadá práce vzhledem k dlouholetým kolegiálním, přátelským a jiným vazbám, pak není divu, že je na obrazovce ČT1 tolik programové vaty, která neobstojí v konfrontaci s programovými požadavky večerního vysílacího času zvaného prime time.

Přestože – nebo možná právě proto, že můj hlas nemůže mít žádný vliv na konečné rozhodování, dopustím se přání, názoru a sázky na outsidera, která nemá příliš velkou šanci na úspěch. Z toho, co Rada ČT předvybrala, bych dal přednost Hynku Chudárkovi, jako mému tajnému favoritovi, který není příliš známý, kterému nikdo moc nevěří, ale který by mohl v cíli podat požadovaný výkon. Zvláště tehdy, kdyby měl programového ředitele Fero Feniče, ředitele zpravodajství Romana Bradáče a ekonomického ředitele Petra Dvořáka. Ti všichni by mohli být ČT nějakým způsobem užiteční. O pánech Svobodovi a Šimkovi si to nemyslím. Protože Česká televize dnes nepotřebuje někoho, kdo umí řídit zavedený podnik, ale někoho, kdo umí být krizovým manažerem se znalostí věci.

DODATEK A OPRAVA 14.9.2011: František Fenič mně dnes poslal email, která začíná slovy: Vážený pane Śmíde, rád bych Vás a Vaše informační zdroje upozornil, ze jsem v červnu 2010 ukončil činnost Febia (zaznamenala to všechna česká média - stačí si to vygooglovat) a nemíním ji už obnovovat - takže Febio již nemůže dostat žádné zakázky od nikoho (když už pominu, že bych nikdy ani nic takového neudělal). I když chápu, že mne osobně neznáte a tak jste o tom psal podle českých zvyklostí, přece jen se mne to velmi dotklo. O slušnost a čestnost se totiž snažím opírat celý svůj život.
Panu Feničovi jsem se za to, že jsem s Febiem pochybil (nezaregistroval jeho neexistenci), omluvil. Nikdy jsem pana Feniče nepodezíral, že by chtěl svoji funkci nějakým způsobem zneužít ve svůj prospěch, pouze jsem si zaspekuloval o motivech a argumentech, které mohly vést k tomu, že se radní ke kandidatuře pana Feniče postavili tak jednoznačně zády. Pokud se tato spekulace pana Feniče dotkla, velice mne to mrzí.

x x x

P.S. Někdy mi účinkování Milana Uhdeho v Radě ČT připomíná Miloše Rejchrta ve stejné Radě z roku 2000, která stála u počátků známé televizní krize zimy 2000/2001. Zde je jeho autentická výpověď o volbě ředitele Chmelíčka, kterou učinil v pořadu ČRo6 „Média v postmoderním světě“, vysílaném 29. dubna 2011:

Na to si vzpomínám dost dobře, protože den před volbou jsem byl zvolen Poslaneckou sněmovnou za člena Rady České televize, tak bez jakýchkoliv zkušeností, bez jakékoliv výbavy jsem druhý den po té, po obdržení dekretu se účastnil dlouhé celodenní volby. Když se tady mluví tak pořád, že byl někdo vystaven nějakým tlakům, tak já po zkušenostech, které mám, myslím, že nebyly nějaké takové tajemné Kafkovské tlaky.
Prostě vypadalo to tak, že pan Langer, který mně předával tehdy ten dekret, tak bylo vidět, že má pořád něco tak jako na jazyku, ale nechce mi to říct, tak jsem se sám zeptal. A říkám - a vy byste volil koho? A to jsem rád, pane Rejchrte, že se ptáte. No, heleďte se Čermáka, určitě Čermáka. To je obchodník, s tím se dohodneme. Čili já jsem necítil žádný tlak. Já jsem cítil prostě jenom, že pan Langer by byl pro Čermáka, o kterým jsem nic nevěděl, o Chmelíčkovi jsem nic nevěděl, ale do toho druhého dne se mně tenhle ten výrok - to je obchodník, s tím se domluvíme - tak nějak rozležel v rozhodnutí, tak určitě ne Čermáka, protože je to obchodník a s ním se domluví, jo.
Takže já jsem nakonec se zdržel hlasování, ale účastnil jsem se toho procesu, toho dohadování, kde opravdu ze začátku to vypadalo, bude to Čermák. Jak času přibývalo a stoupala únava, tak přišla taková nejistota. Už tam bylo jakési jedno hlasování, které pak ale bylo označeno za takové orientační jenom. A z něho vylezl ten Čermák opět jako ředitel a dokonce už se to nějak pustilo do světa dokonce a pan Čermák přijel převzít gratulace k volbě a ono ještě nebylo zvoleno. A dopadlo to tak, že v té únavě, tak si to vysvětluji, došlo k tomu, že lidi, kteří třeba měli za to, že někdo, komu jsou nějak vděčni třeba, by volil Čermáka, tak nakonec tak uvadli a řekli - tak mně už je to všechno jedno, tak si zvolte, koho chcete. Tak dopadlo to takhle, že o jeden hlas byl zvolen Chmelíček, který nebyl, myslím, kandidátem nikoho.