V průběhu několika hodin byli odboráři schopni zmobilizovat účast z dalších pracovišť tak, že do odpoledne se v garážích shromáždily stovky lidí reprezentující všechny televizní profese. Mezitím se v garážích instalovala přenosová technika, která přenášela průběh mítinku vnitřními rozvody na další pracoviště na Kavčích horách, na Plodinovou burzu na Gorkého (dnes Senovážné) náměstí a do Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, a později také stálou přenosovou trasou do studií v Mlýnské dolině v Bratislavě. Odboráři částečně uspěli v tom, že získali slib na odvysílání své rezoluce ve večerním zpravodajství. S pokračující debatou se však nálada shromáždění radikalizovala v tom smyslu, že se objevily požadavky na odstoupení vlády, demisi vedení KSČ, a také na zorganizování přímých přenosů z Václavského náměstí.

Ve středu 22. listopadu se shromáždění v garážích sešlo už v osm hodin ráno. Vyslovilo nespokojenost se způsobem, jakým Televizní noviny informovaly veřejnost o událostech v Praze a jak citovaly prohlášení pracovníků ČST. Přítomní shrnuli své požadavky do několika bodů a v deset hodin dopoledne se jejich pověření zástupci sešli s delegací vedení ČST. S osmi zástupci z „garáží“ jednali náměstek ústředního ředitele, výrobní ředitel, šéf techniky, zástupce sekretariátu ředitele a šéfredaktor mládežnické redakce. Přestože vedení ČST nebylo schopno dát na místě na předložené požadavky jasnou odpověď, zástupcům pracovníků ČST se podařilo vynutit souhlas s výjezdem přenosových vozů na Václavské náměstí.

Hlavním nátlakovým argumentem revoltujících pracovníků byla hrozba stávky, které se vedení ČST snažilo vyhnout při vědomí toho, že vypnutí televizního programu by jen přililo olej do ohně výbušné a nepřehledné situace. Ve středu tedy začalo vedení manévrovat a nabízelo drobné ústupky, které mělo hrozbu stávky odvrátit. Tak se dá vysvětlit souhlas s výjezdem přenosové techniky na Václavské náměstí a souhlas s tím, že přenos se dostane do odpoledního, ne příliš sledovaného vysílání mládežnického magazínu Kontakt na druhém programu ČST.

Skutečně, v průběhu odpoledne se několik živých vstupů z Václavského náměstí odvysílalo. Vstupy obsahovaly rozhovory s účastníky demonstrace, její průběh a proslovy tvořily jen kulisu těchto rozhovorů, aniž měli diváci šanci vyslechnout projevy organizátorů. Podrobný popis tohoto vysílání, včetně násilného přerušení rozhovoru, v němž dva dělníci kritizovali vládu a vzpomínali na Pražské jaro 1968, nejpodrobněji popsal zvukař Jiří Gasiorovič v interním bulletinu ČT Info v prosinci 1999 (Studio Kontakt 22. 11. 1989. Interní bulletin ČT Info 12/1999, str. 11).

O den později, na čtvrtečním shromáždění v garážích 23. listopadu se konstatovalo, že vedení splnilo požadavky pracujících ČST jen částečně. Spolu s novou hrozbou stávky „garáže“ znovu formulovaly a zdůraznily své požadavky: vysílat z Václavského náměstí celý průběh demonstrace od 16:00 do 18:00, nikoli jen nějaké rozhovory, a dále zařadit do vysílání dokument FAMU o průběhu demonstrace 17. 11. 1989. I když se přímý přenos z Václavského náměstí jako celek ve čtvrtek odpoledne opět nekonal, informování se omezilo na krátké přímé vstupy a rozhovory, převážně se známými osobnostmi kulturního života, tentokráte se vysílání obešlo bez cenzurních zásahů na Kavčích horách. Kromě toho stálý tlak na vedení ČST přinesl „garážím“ další úspěch. Jejich zástupci kritizující zpravodajství Televizních novin dostali možnost podílet se editorsky na jeho přípravě.

Podle očitých svědků měla tato účast podobu licitace mezi editory Televizních novin a zástupci „garáží“ (byla mezi nimi mj. programová hlasatelka Marta Skarlandtová) o tom, co a jak se z natočených materiálů a došlých zpráv zveřejní v Televizních novinách, aby zpravodajství bylo pravdivé a odráželo názorovou pluralitu společnosti. Televizní noviny sice ještě začínaly oficiálním setkáním generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše s horníky, ale zpráva z Václavského náměstí již obsahovala objektivní informaci. Rovněž reportáž o vystoupení tajemníka MV KSČ Miroslava Štěpána k dělníkům v ČKD nezamlčovala, že se Štěpánův projev tady setkal s nesouhlasem. Reportáž sice ještě neobsahovala známou reakci na Štěpánův výrok o dětech z ulice, jež nemají právo diktovat politikům, nicméně do jiné části jeho projevu proniklo skandování davu o demisi a následné rozhovory s dělníky vyzněly pro Štěpána negativně. Autor bakalářské práce „Týden, který obrátil televizi“, jež analyzovala vysílání Televizních novin v kritickém listopadovém týdnu, ke skladbě příspěvků čtvrtečního vydání Televizních novin poznamenal: „Ač jde možné o příliš smělou konstrukci, i z jejich skladby je cítit určitý „výměnný obchod“: Nedáme vypískání Štěpána, ale ohlasy budou hodně „prorevoluční.““ (Dvořák, 1999 str. 50)

Tak se krok za krokem proměňovalo zpravodajství ústředních celostátních médií Československé televize a následně i Československého rozhlasu směrem k větší nezávislosti a k nepředpojatému a komplexnímu informování o událostech doma i ve světě, což veřejnost nemohla nezaznamenat. Právě od čtvrtka 23. listopadu se ČST zbavila nálepky sloganu „Československá televize lže, jako když Rudé právo tiskne.“ Nicméně stále nebylo jasné, zda tento proces bude nezvratný.

DODATEK 2019: Tato studie byla po připomínkách recenzentů upravena a její konečné znění je dostupné na http://www.louc.cz/pril01/listopad2013.pdf.