Příběh jednoho parkoviště aneb O jednom selhání státu i médií (blog pro Aktuálně.cz)

Návštěvníci Thomayerovy nemocnice v pražské Krči se tento týden dočkali nepříjemného překvapení. Zvláště ti, kteří přijeli autem na dlouhodobější vyšetření. Na záchytném parkovišti před areálem se objevily nové cedule a u nich výběrčí parkovného.

Postoj krčské nemocnice k automobilům uvnitř areálu je standardní – podobný jako na Bulovce nebo na Vinohradech: vjezd s pacientem zdarma, ale po půl hodině pobytu nezbytnost platit parkovací poplatky. Ti, kteří museli strávit buď sami, nebo s pacientem v nemocnici delší dobu, obvykle zaparkovali na přilehlých dvou obecních parkovištích, která byla zdarma.

Pravda, někdy se tu obtížně hledalo místo. Nicméně při troše trpělivosti a čekání se to místo vždycky našlo. Také proto, že nejméně polovina parkujících aut patřila návštěvníkům nemocnice, kteří průběžně přijížděli a odjížděli. Od pondělka se jim tyto návštěvy prodraží.

Výběrčí parkoviště, který byl hromosvodem podrážděných reakcí na tuto novinku, vysvětlil: ten pozemek je nyní soukromý, já vás chápu, ale já jsem tu jen jako brigádník. První myšlenka, která mě na místě napadla: radnice Praha 4 zašantročila obecní pozemek a prodala nebo pronajala ho firmě Vinci park s.r.o., aniž brala ohled na obyvatele svého obvodu. Jenomže jak jsem zjistil, všechno je trochu jinak.

Částečné vysvětlení podává materiál Hospodářských novin, kterým deník otevíral své vydání v pondělí 6. února, a které zabralo celou druhou a třetí stránku, s titulkem: Kvůli jedné restituci by stát přišel o stamiliony. O co tady šlo? Pozemkový fond, který řešil restituční nároky rodiny Činčerových po dlouholetém sporu vydal restituentům vysoce hodnotné pozemky pod tržní cenou.

Cituji z HN: “Pozemky, které se restituentům vydají, mají totiž mnohonásobně vyšší cenu než 84 milionů. Hlavně proto, že jsou často určené k zastavění, a jejich hodnota tedy raketově stoupá. Například parcely naproti Thomayerově nemocnici v Krči o rozloze 46 tisíc metrů by bylo možné podle střízlivých odhadů realitních makléřů prodat zhruba za 320 milionů.“

Na článku mne zaujalo, že se tváří, jakoby k transakci ještě nedošlo, nebo že se o ní teprve jedná. Viz formulace "stát by přišel" nebo titulky: „Pozemkový fond chtěl restituční nároky na 84 milionů vypořádat pozemky za miliard,“ „Jak měla výměna vypadat,“ „Restituce nebo machinace? Na Pozemkovém fondu nachystali výměnu, při které mohl stát přijít o stamiliony korun.“

Jak jsem se z vlastní zkušenosti poučil, tak stát už o ty stamiliony přišel, přestože Petr Gazdík (TOP 09) jako bývalý člen dozorčí rady Pozemkového fondu, se v rozhovoru snaží vyvolat dojem, že „konečné rozhodnutí udělá soud.“ Letmý pohled do katastru nemovitostí nám sdělí, že 4,6 hektary pozemků před Thomayerovou nemocnicí jsou napsané na šest soukromých osob. A zcela konkrétní zkušenost s parkováním mě dnes poučila, že tyto soukromé osoby si zjednaly profesionální parkovací firmu Vinci Park s.r.o. (francouzský vlastník, byznys ve více městech), která již pozemky začala zhodnocovat.

Moje otázka tedy zní: Proč Vojtěch Blažek v HN uklidňoval veřejné mínění tím, že citoval ředitele fondu a šéfa liberecké ODS Radima Ziku, který „přes svou mluvčí uvedl, že restituenti nakonec 260 hektarů pozemků nedostanou, prý to byl jen záměr.“ Jak je možné, že 6. února se v HN dočtu: „Z katastru ale vyplývá, že všechny nejlukrativnější parcely ze seznamu jsou stále fondu,“ když o týden později 13. února na jednom z těchto pozemků začne úřadovat soukromá firma? Rád si to nechám vysvětlit, protože bych rád svým novinám a novinářům věřil.

Také mi dost vadí, že žádná místní, okresní, či krajská média - celostátní vynechávám - na tento krok nijak nezareagovala. Přitom návštěva nemocnice občas nemine žádného z nás, ať už bydlíme v Praze 4 nebo ve středočeském kraji. Proto si myslím, že parkování u nemocnic by mohlo čtenáře zajímat. České novináře, zvyklé lovit informace jen přes počítač a mobil, to však nechává v klidu. V klidu je zatím také internet – alespoň podle Googlu. Výjimkou je prohlášení ředitele Thomayerovy nemocnice, který uvádí, že zpoplatnění začalo už 1. února, tedy ještě před vydáním článku v HN. Návštěva webu Prahy 4 je v této souvislosti už zcela úsměvnou záležitostí. Volí se tady pes Prahy 4, vyhlašuje do světa vítězství v soutěži „Obec přátelská rodině.“ O zcela konkrétních trablech pacientů krčské nemocnice žádná zmínka. Přitom by mohlo být v zájmu Prahy 4, aby se před svými občany ze vzniklé situace vyvinila, protože na vině je především Pozemkový fond.

Takže závěrem se ptám – kde je ten hlídací pes vyštěkávající všechny, kteří za našimi zády špatně hospodaří s veřejným majetkem a rozhodují ve prospěch soukromých a nikoli veřejných zájmů?

Usnesení o smíru s restituenty – nevýhodné pro stát – předložil šéf fondu Radim Zika dozorčí radě PF ke schválení vloni v květnu. Což vyvolává další otazník: k čemu jsou u podobných institucí dozorčí rady???