Televizní regiony kdysi a dnes

Před měsícem jsem v krátké glose na internetu napsal, že člen Rady ČTÚ Petr Štěpánek v komentářích ke sporu mezi televizí Prima a Regionální televizní agenturou RTA šíří nepravdy, když říká že "regiony nemají kde vysílat." Petr Štěpánek na to zareagoval v nedávném komentáři pro ČRo těmito slovy: "Zcela mimo je dokonce i vysokoškolský pedagog a uznávaný mediální odborník Milan Šmíd, jenž na svém webu napsal, že prý šířím jednu velkou nepravdu, když tvrdím, že regiony nemají kde vysílat. Jenže tohle přece není spor o to, zda pro regiony existuje či neexistuje nějaká alternativa přenosových cest, nýbrž spor o zcela konkrétní komoditu, konkrétní vysílací a reklamní čas."

K argumentačnímu triku, při němž se pozornost odkloní od merita věci, tj. od nepravdivého tvrzení, jinam, v našem případě k tématu "vysílací čas jako komodita", nemám, co bych dodal. Možná jen odkaz na natočenou anketu Českých médií o výhledech na rok 2012, v níž Petr Štěpánek vyslovil kromě jiného přání, "aby se nestávaly věci, které se staly teďka v souvislosti s tím regionálním vysíláním, kdy někdo má právoplatnou licenci ale nemá kde vysílat". Tvrzení, že regiony nemají kde vysílat, vyslovil Petr Štěpánek opakovaně, přestože neodpovídá současné situaci. Digitalizace televizního vysílání otevřela prostor pro četné nové programy, v éteru je dnes dost místa nejen pro celostátní, ale také pro regionální programy.

Digitalizací se vyřešil problém nedostatku frekvencí, který stál u počátku soužití Premiéry, později Primy, s lokálními a regionálními televizními stanicemi. Připomeňme si, jak k tomu spojení vlastně došlo. Cituji ze zpráv Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tedy orgánu, jehož byl Petr Štěpánek dvakrát členem. Nejprve zpráva za rok 1992 až 1993: „Možnosti rozvoje regionálního televizního vysílání jsou, jak z předchozího technického popisu vyplývá, v podstatě velmi omezeny a naprostá většina kanálových pozic již je vyčerpána pro realizaci vysílání programů ČT1-ČT3. Možnost regionálního vysílání spatřuje Rada především prostřednictvím vysílání na bývalém okruhu OK3, nyní ČT3 a vstupů regionálních studií do tohoto programu.“

Krátké vysvětlení: Místní televizní studia, živelně vznikající po roce 1990, se dostávala zdarma do vysílání prostřednictvím programu OK3, který spravovala federální televize. Po zániku federace převzala ókátrojku, včetně služby regionům, Česká televize pod novým názvem ČT3.

Citát druhý ze zprávy Rady za léta 1993-4: „Do konce roku 1993 mělo regionální televizní vysílání vyráběné soukromými producenty (…) svůj prostor v rámci tzv. trhacích časů na programu ČT 3. (…) Vedení České televize se rozhodlo v souladu se změnou programové koncepce, kdy program ČT 2 má plnit funkci uspokojování menšinového vkusu, regionální vysílání v rámci tzv. trhacích časů ukončit.“

Připomeňme si: od února 1994 začala vysílat Nova, které musela Česká televize odevzdat někdejší první federální program. Regionální televize se od 1. ledna 1994 ocitly na suchu, neměly kde vysílat. Následuje citát třetí ze zprávy Rady za zbytek roku 1994: „Společnost FTV Premiéra, s.r.o., obdržela licenci k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního plnoformátového programu pro regionální a lokální televizní vysílání. (…) Cílově bude vysílání stanice Premiéra TV pokrývat převážnou část území ČR. K 31. 1. 1995 obdržela společnost 35 kmitočtových přídělů….“

Dále se ve zprávě píše o tom, že Rada v březnu 1994 nabídla všem zájemcům o lokální vysílání pětiletou licenci za předpokladu, že budou vysílat v dohodnutých ranních a odpoledních časech na programu Premiéry, později Primy. Ne všichni tuto nabídku přijali. Například podnikatel Martin Kindernay z Hradce Králové chtěl vytvořit síť regionálních stanic Galaxie, která by vysílala celý den. Chtěl vysílat také večer a v Hradci si pro Galaxii vydupal vlastní kmitočet.

Z výroční zprávy však jasně vyplývá, že kmitočtové příděly dostala Premiéra, nikoli regiony, což jest poněkud v rozporu se Štěpánkovým tvrzením ze 7. prosince loňského roku, podle kterého „Prima cizopasila na regionálních kmitočtech.“ Kdyby Prima použila Štěpánkovo vidění světa, mohla by tvrdit, že regiony cizopasily na Primě. V tehdejší situaci však o žádné „cizopasení“ nešlo, ani ze strany Primy, ani ze strany regionů, byla to zkrátka vzájemně výhodná dohoda, kterou zorganizoval regulační úřad - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Lokální stanice, které nebyly schopny naplnit celodenní vysílací čas plnohodnotným programem, dostaly prostor k vysílání. Původně regionální pražská televize Premiéra, nově nadopovaná penězi z Investiční a poštovní banky, mohla expandovat do podoby celostátního programu. To soužití ovšem nikdy nebylo bez problémů, neboť se v něm střetávaly zájmy regionálních stanic, které trvaly na svém právu vysílat v dohodnutém čase a byly schopny vstoupit do vysílání uprostřed jiného pořadu, se zájmy programu Primy, kterým regionální okna svazovala ruce při plánování programu a snižovala sledovanost.

Uznávám, že některé argumenty, které Štěpánek uvedl vloni v prosinci na Českých médiích ve své polemice proti TV Prima, a také proti chování Českých radiokomunikací, mají reálný podklad. Bohužel jsou až příliš jednostranně podané.

Co se vlastně přihodilo? Změnilo se prostředí, ve kterém vysílací média pracují. Digitalizace zemského televizního vysílání jako globální proces změnila hrací plochu a provozovatelům vysílání nalajnovala hřiště jinak, než tomu bylo v době analogové. Přechod zemského analogového na digitální vysílání zefektivnil využití kmitočtového spektra. Do šíře pásma jednoho televizního kanálu se dnes vejde více televizních nebo rozhlasových programů, o přidaných datech ani nemluvě. Další úsporou je možnost vytváření jednofrekvenčních vysílacích sítí, při kterých vysílače vysílající stejný datový tok na stejné frekvenci se vzájemně neruší, čímž odpadá nezbytnost pro ně hledat alternativní kmitočty.

Digitální vysílání je energeticky méně náročné, tedy levnější. Ovšem na fakturách telekomunikačních operátorů se objevila nová položka: účet za multiplexování, tj. zpracování dodaného signálu do digitálního datového toku. Do faktur nevidím, takže nevím, zda televizní stanice ušetřily, nebo zda náklady na distribuci signálu dnes přijdou na stejno. Nicméně pro Primu tu vznikl jeden problém. Zatímco u analogu připojování a odpojování regionálních oken do celostátní sítě přišlo cenově na stejno, v digitálním vysílání nabíhají u regionálních oken extra náklady na multiplexování místního signálu, který může být v různých regionech různý. To znamená, jestliže se do celostátní sítě na deseti místech vsune deset regionálních tříhodinových programů, pak to znamená pro provozovatele sítě deset vícenákladů nad rámec platby za vysílání sítě. Tak tomu rozumím já, a pokud je moje úvaha chybná, rád se nechám poučit.

Připočteme-li k tomu problémy s koordinací vysílacích časů, pak se nám v plné šíři zjeví jádro sporu RTA, provozující stanice v pěti krajích, s vedením televizí Prima, která se zbavila regionů tím, že vrátila původní licenci a od ledna s novou licencí Prima Family vysílá už bez regionů.

Netvrdím, že to byl ten nejférovější způsob, jak se zbavit nepříjemného věcného břemena. Ale byl to způsob logicky pochopitelný, reagující na nové podmínky, které vytvořila digitalizace. Kdyby tento krok znamenal likvidaci regionálního vysílání, byl bych prvním, kdo by proti tomu protestoval. Jenomže digitalizace dnes otevírá prostor dalším televizím, včetně těch regionálních, které se už nemusí omezovat na dopolední a odpolední vysílací časy, mohou si zaplatit své místo v multiplexu a získat tím i cenné večerní vysílací časy, o které kdysi tolik usiloval Martin Kindernay se svojí neúspěšnou Galaxií.

Některé regiony, které nejsou součástí RTA, se k nové situaci postavily čelem. Ústecká R1 Lyra zastavila vysílání a stáhla se na internet. Plzeňská televize ZAK přijala nabídku Primy a přesunula se na její program Prima Love. Liberecký Genus se naopak transformoval do nové firmy Genus Plus a od února má v místním multiplexu vlastní celodenní program. Severomoravská televize Polar zatím využívá služeb „klimkovického“ multiplexu Local TV, ale od března má vysílat samostatně ve třetím multiplexu. Ve stejném multiplexu, v jakém dnes vysílá pražská televize Metropol, která navázala rozhovory o budoucí spolupráci s regiony, jež se rozhodly pokračovat ve vysílání, i když je Prima opustila.

Budou-li úspěšné, možná tady jednou vznikne síť regionálních televizí s celodenním vysíláním, založená buď na programové spolupráci nebo na sdílení programů, tedy něco podobného, čím kdysi měla být Kindernayova Galaxie, kterou Petr Štěpánek ve své době tolik podporoval. Taková síť by byla přirozeným a ekonomicky perspektivním řešením problému malých regionálních televizí v novém prostředí digitální televize.

Závěrem ještě pár slov o „komoditě vysílacího času.“ Komodita, tedy zboží nebo služba určená ke směně za jiné hodnoty, nejlépe peníze, obvykle vzniká činností toho, kdo komoditu vytváří. Od něho se také odvíjí hodnota oné komodity. Argumentaci o údajně ukradené komoditě, rozvedená do fantasmagorických čísel stomilionové škody, vyvrací samotný Štěpánek svoji větou: „Tři hodiny denně, licenčně provázané se zavedeným celoplošným centrálním programem, to vše na nejlukrativnější vysílací síti, mají paradoxně větší hodnotu než 24 hodin denně někde jinde, nota bene s vyššími náklady a sledovaností nula celá něco.“ Jak z této věty vyplývá, hodnotu oné komodity vytvářelo především vysílání Primy, zde trochu přehnaně označené za „nejlukrativnější vysílací síť.“ Navíc ty tři hodiny regionálního vysílání denně nebyla žádná komodita. Komoditou byly jen nabízené reklamní spoty, maximálně 12 minut v hodině.