Příklad nehodný následování (Týdeník Rozhlas 30, rubrika "Média a společnost")

Nedávno uplynulo dvacet let od chvíle, kdy poslední federální volby nastartovaly proces rozdělení Československa na dva státy. Kromě toho, co nás tehdy spojovalo, nás také mnoho věcí dělilo. Patřil k nim i rozdílný přístup k nově nabyté svobodě médií.

Zatímco v českých zemích se stala po listopadu 1989 prioritou demonopolizace vysílací scény a snaha přivést do éteru co nejdříve co největší počet soukromých stanic, pro Slovensko byla na prvním místě emancipace slovenského rozhlasu a televize od federálního rozhlasu a televize. Média měla být v první řadě slovenská, a teprve potom soukromá a pluralitní.

Zatímco český rozhlasový posluchač si mohl naladit desítky soukromých rozhlasů už od jara 1991, slovenská vláda po volbách v červnu 1990 zablokovala vydávání licencí, a tak se z nově nabyté svobody mohla až do roku 1992 těšit jen dvě soukromá slovenská rádia, kterým se podařilo proniknout do éteru ve zmatcích porevoluční doby.

Také po rozdělení Československa byly cesty mediální politiky obou států odlišné. Na jedné straně sice Slovensko nakonec akceptovalo vpád soukromých rozhlasů a televizí do své mediální krajiny, ovšem na straně druhé se téměř každá slovenská vláda snažila dostat veřejnoprávní vysílání pod svou kontrolu. Projevilo se to například tím, že za prvních dvanáct let existence Slovenské televize se v jejím čele vystřídalo třináct manažerů. V téže době Ivo Mathé vydržel ve vedení České televize plných šest let a nebýt kolotoče kolem televizní krize, pak by se ředitelé ČT dali spočítat na prstech jedné ruky.

Téměř každá změna vlády znamenala na Slovensku výměnu ředitele Slovenské televize, a jak se zdá, historie se znovu opakuje. Ve středu 20.června projednávalo plénum Národní rady SR návrh výboru pro kulturu a média na odvolání současné ředitelky slovenského veřejnoprávního rozhlasu a televize RTVS. Po bouřlivé debatě se rozhodování sice zprvu odsunulo, nakonec ale byla Miloslava Zemkova odvolána. Důvod odvolání? Záminkou se stalo výběrové řízení na pronájem budov, o kterém Zemkova neinformovala Radu RTVS. Ovšem všichni vědí, že za odvoláním stojí výměna vládní garnitury po březnových volbách, při níž levicová strana Smer-SD Roberta Fica vystřídala středopravou koalici Ivety Radičové.

Ředitelka Zemkova to v parlamentu řekla bez obalu:„Vážené plénum, rozumiem tomu, že súčasná parlamentná väčšina a vláda Slovenskej republiky má inú predstavu o osobe generálneho riaditeľa Rozhlasu a televízie Slovenska, a za týchto okolností je aj výkon mojej funkcie sťažený, lebo inštitúcia v nasledujúcom období bude mať ešte ďaleko od finančnej a ekonomickej nezávislosti."

Pojmenovala tak i hlavní problém, který provází slovenská veřejnoprávní média již řadu let. Protože jsou ekonomicky slabá, jsou politicky zranitelná. Protože jsou politicky zranitelná, jsou ekonomicky slabá. Slovenská televize se nikdy neobešla bez státních dotací. Může za to nejen velikost Slovenska a počet jeho obyvatel ochotných platit koncesionářský poplatek, ale také neustálé změny ve vedení, které nenechaly uzrát koncepci, jež by provoz televize, dnes sloučené s rozhlasem do RTVS, stabilizovaly.

Nehledě na to, že slovenští politici neudělali nic, čím by finance veřejnoprávních médií vylepšili. Spíše naopak. Nejen že nenašli odvahu zvýšit poměrně nízkou sazbu poplatků (4,64 eura za rozhlas a televizi měsíčně -tedy 120 Kč), ale v poslední době se pustili do chaotických experimentů. Předešlý ministr kultury Daniel Krajcer nechal koncesionářský poplatek od ledna 2013 zrušit, teď však současný ministr Marek Maďarič ohlašuje, že poplatek se bude platit i nadále, erár prý na slíbené dotace nemá.

Proč o tom píšu? Abych připomněl, že nezávislost médií veřejné služby je dobré podpořit nejen politicky, ale také ekonomicky. Český rozhlas a Česká televize se mohou pochlubit tím, že se zatím bez dotací obejdou. Zatím. Slovenský příklad varuje.