Předvolební průzkumy jako předpověď počasí (Týdeník Rozhlas 40, rubrika "Média a společnost")

Věřit či nevěřit výzkumům volebních preferencí? Tuto otázku nedávno znovu nastolilo občanské sdružení KohoVolit.eu, které si všimlo výrazných rozdílů v průzkumech, nezávisle zpracovaných na objednávku veřejnoprávních médií Českého rozhlasu a České televize.

Zatímco podle průzkumu ČT získaného od agentur SC&C a STEM/MARK by v pardubickém kraji zvítězili sociální demokraté (23,5%), následovaní komunisty (18%) a občanskými demokraty (16%), průzkum agentury ppm factum, objednaný ČRo pro stejný kraj, zjistil výsledky v tomto pořadí: první ODS (20,8%), druhá ČSSD (17,6%) a třetí KSČM (10,7%). Rozdíly obou průzkumů bijí do očí a jejich velikost se nedá vysvětlit statistickou odchylkou, obvykle v rozmezí 1-2 procenta.

Přesnost a spolehlivost výzkumů veřejného mínění je téma, o kterém se živě diskutuje od čtyřicátých let minulého století, kdy v USA zveřejnili první systematickou analýzu chování voličů podloženou vědeckými sociologickými metodami s názvem „Volba lidu - jak volič utváří své názory v prezidentské kampani“ (The People’s Choice - 1944).

Veřejnost nejčastěji zpochybňuje věrohodnost výsledků získaných z malého vzorku obyvatel a jejich použitelnost pro celou populaci. Zákony statistiky však stojí na straně sociologů, kteří výběr a složení vzorku přizpůsobují struktuře celé společnosti. Proč tedy dochází k tak velkým rozdílům, jak ukazuje náš rozhlasový a televizní příklad, nemluvě o nezdarech, které vešly do historie? Patří mezi ně například chybná předpověď renomované Gallupovy agentury, která v roce 1948 už viděla v křesle prezidenta republikánského kandidáta Johna Deweye, zatímco nakonec vyhrál demokrat Harry Truman.

Za nestandardními odchylkami, které někdy mohou vést až k chybné interpretaci, stojí obvykle rozdílná metodika. Kdo tuto okolnost nevezme na vědomí, může dopadnout jako důchodce Kremlička v roce 1998. Ten se vsadil s reportéry televize Nova, že když se jeho strana Důchodci za životní jistoty nedostane do parlamentu, sní chrousta. Příliš věřil průzkumům, navíc si vybíral ty, které byly pro něj příznivější. Nakonec musel před nováckou kamerou sníst brouka potemníka, protože jeho strana pětiprocentní laťku nepřekročila.

Stačilo, kdyby se více zajímal o to, jak se průzkumy dělají, a kdyby věděl, že je rozdíl v tom, když respondent musí vybírat z písemného seznamu všech politických stran, nebo když se výběr jeho preferencí nechá na něm. V tom druhém případě samozřejmě lidé loví z paměti většinou osobnosti a strany, o kterých se hodně mluví. Kdo si pamatuje předvolební kampaň v roce 2000, ví, jak přitažlivým objektem pro novináře byl tehdy usměvavý bělovlasý důchodce Kremlička.

Jedno poučení, které si Gallup z nezdaru roku 1948 odnesl, bylo to, že příště nesmí zanedbat nemalou skupinu voličů, kteří se rozhodují až těsně před volbami. Také u nesrovnalostí rozhlasového a televizního průzkumu sehrál velkou roli fakt, že každá z agentur použila jiný způsob výpočtu volebního modelu. STEM/MARK a SC&C zahrnují do volebních odhadů jen ty respondenty, kteří jsou už rozhodnutí k volbám jít, a vědí, koho budou volit, zatímco ppm factum zkoumá všechny dotazované, přičemž na nerozhodnuté aplikuje pravděpodobnostní model vycházející ze zkušenosti, že nerozhodnutí dávají svůj hlas tzv. inkumbentům, tedy těm, kteří už v úřadě jsou.

Který model je lepší? Možná, že ten rozhlasový bude realističtější, ale ten televizní zase dává více šancí nováčkům. Pokud by se mělo něco někomu vyčítat, pak možná médiím, že veřejnosti ne dost důrazně vysvětlují, jak takové průzkumy vznikají, a že jejich pravdivost nemusí být vždy absolutní. Kdosi přirovnal výzkumy veřejného mínění k předpovědím počasí. Na jedné straně je kritizujeme, protože se na ně nemůžeme stoprocentně spolehnout, na straně druhé je však chceme mít, protože je přece jen potřebujeme. Proto je také máme.

P.S. 25.9.: Od napsání článku se na internetu zveřejnily materiály, objasňujících metodiku a volební modely (viz v textu uvedené odkazy), takže moje výčitka médiím možná už tolik neplatí.

DODATEK 27.9.: Michal Škop, který není k průzkumům tak tolerantní jako já, zveřejněné materiály podrobně a kriticky rozebírá v blogu Člen rady ČRo: Předvolební průzkumy jsou jako předpověď počasí. Na jedné straně také já kroutím hlavou nad prohlášením agentury ppm factum: "Konkrétní postup vážení (výsledků) považujeme za součást know how společnosti ppm factum research a zásadně ho nesdělujeme". Na straně druhé se neztotožňuji s názorem Michala Škopa, že "Bez nadsázky tyto průzkumy (modely) mohou rozhodnout volby".