Volební modely a výsledky voleb – fail? (blog pro Aktuálně.cz)

Ještě v noci ze soboty na neděli připravil Michal Škop vynikající analýzu „úspěšnosti“ předvolebních modelů České televize a Českého rozhlasu „Předvolební modely ČT a ČRo: fail“ ve srovnání se skutečnými výsledky krajských voleb. Jeho blog končí slovy „tyto první výsledky naznačují, že zde bylo něco zásadně špatně.“

Otázkou je, zda to jinak, než špatně, dopadnout vůbec mohlo. V okamžiku, kdy tazatelé zpovídají vzorky z celé populace, z nichž ne všichni ještě vědí, koho budou volit, a když k volebním urnám pak nakonec přijde jen třetina zpovídaných, pak dosáhnout odhadu chování těch, kteří se rozhodují na poslední chvíli, je úkol téměř nadlidský.

K tomu, aby tento úkol mohli alespoň částečně splnit, sociologové vyvinuli nejrůznější metody vážení výsledků, do nichž se snaží zabudovat nejrůznější koeficienty zpracované podle statistických dat o populaci včetně jejího chování v minulosti.

Propastné rozdíly ve výsledcích průzkumů volebních preferencí a z nich vytvářených volebních modelů agenturami pracujícími pro ČT a ČRo, na které upozornila již před volbami iniciativa Kohovolit.eu, jsem si jako poučený laik v komentáři pro Týdeník rozhlas vyložil takto:

„STEM/MARK a SC&C (ČT) zahrnují do volebních modelů jen ty respondenty, kteří jsou už rozhodnutí k volbám jít, a vědí, koho budou volit, zatímco ppm factum (ČRo) zkoumá všechny dotazované, přičemž na nerozhodnuté aplikuje pravděpodobnostní model vycházející ze zkušenosti, že nerozhodnutí dávají svůj hlas tzv. inkumbentům, tedy těm, kteří už v úřadě jsou.“

Svůj komentář jsem psal ještě před tím, než ČRo a později i ČT předložily veřejnosti alespoň částečné vysvětlení, jakým způsobem, se volební modely připravují. Dočkal jsem se v nich některých zajímavých informací. Například, že ppm factum na voliče, kteří „nevědí“ nebo „nešli by volit“, aplikuje vážení, do něhož zapracovává různé faktory (pohlaví, věk ekonomické aktivity, výsledky předchozích voleb atd.), přičemž „Konkrétní postup vážení považujeme za součást know how společnosti ppm factum research a zásadně ho nesdělujeme.“ (Tu máš čerte kropáč! A pak vysvětluj lidem, že modely nejsou cinknuté.)

ČT nechala přezkoumat metodiku STEM/MARK a SC&C členem Rady ČT Michalem Jankovcem, který se zaručil, že při odstraňování systematických a hrubých chyb, které vznikají při každém výzkumu „udělala (…) jak ČT tak i výzkumné agentury, které šetření realizovaly, maximum možného.“ A také, že „volební model ČT je čistě matematický a není do něj tedy vnášen žádný vlastní názor (ani agentur, ani ČT).“

V této souvislosti jsem se dozvěděl mimo jiné, že „Volební model nemusí být ekvivalentem volební prognózy. Obvykle odhaduje aktuální „sílu“ politických stran, jíž lze interpretovat také jako výsledek hypotetických voleb, které by se konaly v období sběru dat - právě tímto způsobem funguje volební model ČT. Srovnání naměřených výsledků takového modelu se skutečnými výsledky voleb je možné jen s velkou rezervou. Důvod je jednoduchý – dlouhodobě stoupá počet voličů, kteří své volební rozhodnutí činí až těsně před volbami.“

Vzhledem ke zjištění učiněnému ještě před volbami, že "srovnání naměřených výsledků (…) se skutečnými výsledky voleb je možné jen s velkou rezervou" nemyslím, si že by předvolební modely ČT a ČRo byly katastrofou, či kompletním selháním (failure), neboť od začátku bylo jasné, že volební modely budou nepřesné. Škopova analýza výsledků v podstatě potvrzuje rozdílnost metodik mezi průzkumy ČRo a ČT. Model ČRo vsadil více na setrvačnost voličského chování u nerozhodnutých voličů, čímž dopadl lépe než ČT u ČSSD, jinak u všech ostatních stran propadl více než model zpracovaný pro ČT.

V jednom s Michalem Škopem však souhlasím. Podcenění malých, regionálních a nově vznikajících stran a hnutí ve volebních modelech krajských voleb je na pováženou a ČT, ČRo i jejich Rady by se tímto jevem „měly vážně zabývat.“

P.S. Já osobně se domnívám, že míč je nyní nejen na straně výzkumných agentur, které v daných podmínkách toho asi moc lepšího nevymyslí, ale také na straně těch, kteří výsledky průzkumů interpretují nebo se jimi řídí. A to nejen při výběru politických stran a hnutí do pořadů OVM speciál. Co se takhle podívat na data, která nám dnes a denně nabízejí peoplemetry, z nichž si odvozujeme, co si divák žádá a potřebuje, a snažíme se mu to naservírovat? Žádá a potřebuje to doopravdy? V těch proporcích, které nám peoplemetry vykazují?