Prezidentští kandidáti a média – letos poprvé (Týdeník Rozhlas 45, rubrika "Média a společnost")

Úterý 6. listopadu je dnem, kdy ve Spojených státech budou volit prezidenta, poté co se Barack Obama třikrát utkal v televizních debatách s Mittem Romneym. Shodou okolností ve stejný den se rozhodne, kolik kandidátů budeme mít na výběr při naší historicky první přímé prezidentské volbě. Neboť 6. listopadu končí lhůta na podání platné kandidatury těch, kteří splní předepsané podmínky, tj. předloží buď podpisy dvaceti navrhujících poslanců, nebo deseti navrhujících senátorů, nebo petici podepsanou padesáti tisíci občany starších 18 let.

Přímá volba prezidenta přináší do našeho politického života kouzlo nepoznaného, něčeho, co si vyzkoušíme poprvé. Svým způsobem to bude premiéra i pro rozhlas a televizi, které se za posledních dvacet let naučily zacházet s předvolebními kampaněmi politických stran, ale se soubojem jednotlivých osobností zatím velké zkušenosti nemají.

Může za to i rozhodnutí polistopadové legislativy, která v roce 1990 do prvního volebního zákona zařadila ustanovení, že “je zakázáno vysílat volební agitaci v časech, které jsou v rozhlasovém a televizním vysílání vyhrazeny reklamě.” Toto pravidlo se o rok později dostalo do zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, podle něhož se nesmějí zařazovat “obchodní sdělení politických stran a hnutí a obchodní sdělení nezávislých kandidátů na poslance, senátory, prezidenta republiky nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.”

Shrnuto a podtrženo: placená politická reklama se v našem rozhlasovém a televizním vysílání – na rozdíl od USA – zakazuje. Má povolen přístup jen do ostatních médií a na billboardy, čímž nás zákon ušetřil neregulované záplavy předvolebních spotů v rozhlase a televizi, kde by získávali výhodu ti, co mají více peněz, nad těmi, co mohou nabídnout lepší programy.

Částečnou náhradou za zákaz placené politické reklamy je ustanovení volebního zákona, které přiděluje politickým stranám a hnutím čtrnáct hodin bezplatného vysílacího času v médiích veřejné služby. To však platí pouze pro předvolební kampaň při volbách do Poslanecké sněmovny, kandidáti do Senátu tohle privilegium nemají. A tak jsme se mohli až dosud na obrazovce setkávat více s propagací politických programů než s propagací osobností. Přímá volba prezidenta to změní.

Letos přijatý zákon 275/12 počítá s tím, že veřejnoprávní média poskytnou bezplatný vysílací čas také prezidentským kandidátům: pět hodin v České televizi a pět hodin v Českém rozhlase rozdělených rovným dílem. Bude li kandidátů deset, na každého připadne půl hodiny, bude-li jich dvacet, budou se muset spokojit se čtvrthodinou. Pokud se prezident nezvolí v prvním kole, což je vysoce pravděpodobné, pro dva postupující kandidáty do druhého kola je připravena hodina vysílacího času v ČRo i v ČT. Tak praví zákon.

Velký otazník se však vznáší nad tím, jak kandidáti přidělený čas využijí. Budou to předvolební spoty? Scénky ze života? Nebo osobní vystoupení? V jaké délce a četnosti? O tom zákon mlčí, a proto bude zajímavé sledovat, jak se kandidáti s Českou televizí a s Českým rozhlasem dohodnou. Kampaně posledních dvaceti let ukázaly, že účinek předvolebních šotů v podvečer či po hlavním večerním programu není nijak velký. Některé politické strany se ho v minulosti několikrát vzdaly a nechaly ve „svém“ čase vysílat sdělení humanitárního charakteru.

Odpovědnost bude tedy opět ležet hlavně na médiích veřejné služby, které – aby dostály svému poslání: poskytovat veřejnou službu – by měly co nejlépe představit kandidáty ve svých pravidelných i mimořádných zpravodajských a publicistických relacích. Nebudou v tom samy, protože také soukromé stanice – podobně jako to už udělala nová televizní Pětka – ve svých pořadech prezidentské kandidáty zřejmě rády uvítají. Jak? Na to si ještě pár dnů musíme počkat.

Možná se pak dočkáme i duelu prezidentských kandidátů před druhým kolem volby.