Evropské filmové ceny - vzpomínání a rozjímání (blog pro Aktuálně.cz)

Udělení Evropské filmové ceny za animaci českému filmu Alois Nebel budiž východiskem k několika vzpomínkám a úvahám.

Přestože paměť po letech vynechává, vzpomněl jsem si v sobotu matně na to, že jsme kdysi dávno, ještě v Československé televizi, přenos z vyhlašování Evropských filmových cen vysílali. Protože jsem si nebyl jist, vyhledal jsem své pracovní diáře.

A ejhle – objevil jsem, že to sice přímý přenos nebyl, ale že jsme tu událost nabírali a pak jako sestřižený a ozvučený záznam za týden odvysílali. Důkaz: záznam o schvalovací projekci z 5. prosince 1988 (viz přiložený sken – kliknutím lze zvětšit).

Kromě toho jsem v notesu našel i svoje poznámky z porady šéfredaktorů 16. prosince téhož roku. Tyhle porady obvykle začínaly hodnocením vysílání uplynulého týdne z úst tří pověřených televizních pracovníků. David Smoljak, který tehdy hodnotil druhý program, zde vyslovil dotaz, proč se Evropská cena nevysílala přímo, což jsem mu zřejmě vysvětlil – viz zápis: „já – filmová cena – Smoljak“ (lze vyčíst z dalšího skenu pro ty, kteří jsou ochotni luštit můj škrabopis).

Od té doby mám k Evropským filmovým cenám jistý sentimentální vztah. Připomeňme si, že Ondřej Vetchý získal v roce 1988 nominaci v kategorii „evropský herec roku“ za výkon ve filmu Dům pro dva. Cenu nezískal, i když Wikipedie tvrdí opak, což je jen další důkaz, proč k internetovým zdrojům přistupovat s největší obezřetností. Vždycky mi vadilo, že tahle událost byla u nás vždy jakýmsi nechtěným dítětem či ošklivým káčátkem, ke kterému se nehlásí ani média, ba ani odborná veřejnost. Stačí se podívat na webovou stránku České filmové a televizní akademie ČFTA, která registruje pouze nominace na Oskara, evropské ceny tu vlastní stránku nemají, jen odkaz na Evropskou filmovou akademii.

Možná, že to souvisí s naším celkovým přístupem k Evropě. Je nám dobrá, když od ní dostáváme peníze, jinak se k ní příliš neznáme. Ale i s těmi penězi to zpočátku nebylo jednoduché. Připomeňme si, že Evropské filmové ceny jsou produktem Evropského filmového a televizního roku 1988, který dva roky před tím vyhlásila Rada Evropských společenství (dnes EU) a ministři kultury tehdejší evropské dvanáctky. Další produktem tohoto roku bylo založení fondu na podporu evropských koprodukcí Eurimage na půdě Rady Evropy, z něhož mohli čerpat peníze i nečlenské země ochotné spolupracovat. Maďarsko naskočilo do tohoto vlaku už v roce 1990, dokonce i Bulharsko bylo rychlejší než Česká republika, která se rozhodla vstoupit do Eurimage až v roce 1994, také díky Jaromilu Jirešovi, který „otravoval“ tak dlouho, až české ministerstvo na členský příspěvek nějaké peníze našlo.

Byl to vlastně malý zázrak, že česká kinematografie přežila privatizační katastrofu (ano, u kinematografie se za toto slovo nestydím, neboť zrušení Československého státního filmu nadekretované z Hradu ještě před tím, než byly přijaty privatizační zákony, katastrofou bylo), v poměrně dobré kondici, přestože stát se k ní po většinu času choval a chová více než macešsky. Tu nejhorší dobu začátku 90. let přežila česká kinematografie také díky České televizi, která jí – do doby, než se rozvinulo prostředí tržní poptávky po audiovizi – zadotovala koprodukcemi z veřejných prostředků. Zásluhu na tom měl Ivo Mathé.

V závěru článku Louče o kulturních fondech psaném vloni v únoru odkazuji na neslavný konec pokusu ministra Pavla Dostála situaci vylepšit novelou zákona o Státním fondu ČR pro rozvoj kinematografie v letech 2005-6. Nohy mu tenkrát podrazilo prezidentovo veto, které si nedávno prezident zopakoval při vrácení vládního návrhu zákona o audiovizi. Naštěstí síla lobbingu soukromých televizí již není tak velká jako před šesti lety.

Jak už jsem napsal, k Evropským filmovým cenám, kterým se až do roku 1997 říkalo „Felix“, mám sentimentální vztah. Pokusil jsem se udělat statistiku české účasti, kterou uvádím pod čarou. Také jsem si zjišťoval, zda Česká televize alespoň teď, když Alois Nebel dostal cenu, nám tuto kulturní akci nějak přiblíží. Jak jsem vypátral, Česká televize u toho stejně jako v předchozích letech nebyla a nebude, neboť záznam z galavečera si propachtovala HBO na příští sobotu.

Pochopím, že v neděli vysílaný pořad na ČT24 Film 2012 nemohl na událost reagovat, neboť to byla repríza z předchozího dne, tedy ještě před galavečerem, a protože tyto Evropské filmové ceny – jak už jsem uvedl – jsou stále u nás neudálostí. Nechápu však, proč ČT nevyužila pro své zpravodajství šoty, které ještě včera v noci Eurovize nabídla na webu zcela zdarma. Takhle jsme se dočkali jen přímého vstupu laureátů z ruzyňského letiště a jejich rozhovoru s moderátorkou, což jest metoda informování, ze které se pomalu stává klišé

x x x

Pokusil jsem se udělat přehled českých filmů, které Evropská filmová akademii v průběhu prvního čtvrtstoletí zaregistrovala. Jako vítěze (značím V), nebo jako nominaci (N) nebo je zařadila do výběru (S), tj. přijala je k hodnocení. Bohužel archiv nominací i výběrů má na webu Evropské filmové akademie mezery a proto za úplnost statistiky neručím.