Televize v proměnách času (pro Týdeník rozhlas)

Již brzy, v květnu, oslaví české televizní vysílání své šedesátiny. Při ohlédnutí za jeho historií si nelze nepovšimnout propastného rozdílu mezi tím, čím byla televize v roce 1953, a tím, čemu říkáme televize dnes. I když k proměnám vysílání docházelo postupně, v dějinách české televize se dají rozeznat jisté milníky, časová období, ve kterých došlo k zásadním změnám, které pak na další léta ovlivnily její podobu, jak co do množství, tak co do obsahu vysílaných programů. Tyto milníky se vyskytly vždy přibližně po dvaceti letech.

Připomeňme si: téměř celé první dvě dekády televize v Československu vysílala jen černobíle a jen s jedním programem. Druhý program ČST odstartoval v roce 1970. Krátce nato se televize obarvila, pravidelné barevné vysílání začalo v roce 1973. Těch dalších dvacet let nemělo vysílání dvou programů státní televize v Československu – s výjimkou přeshraničního příjmu – konkurenta.

To všechno skončilo po roce 1989, když odstátněná Česká televize ztratila svůj vysílací monopol, a když se v éteru objevily první soukromé stanice. Jako první v červnu 1993 Premiéra (dnes Prima), v únoru 1994 televize Nova, a později desítky dalších, zahraničních i českých televizních programů, vysílaných však pouze v kabelových sítích a na placeném satelitu.

Těchto dvacet let však nyní končí a televizní vysílání se opět nachází na začátku nové etapy vývoje, nesrovnatelné s tím, co tady bylo v předchozích letech. Hlavní podíl na tom má digitalizace zemského televizního vysílání, která zásadním způsobem proměnila mediální scénu a spolu s rozvojem mobilních sítí odstartovala procesy, jejichž konec zatím ještě nejsme schopni dohlédnout.

Možná si dnes ani neuvědomujeme, jak pronikavě se v několika málo letech proměnila naše televize. Začalo to v roce 2008, kdy k dosavadním čtyřem programům ČT1, ČT2, TV Nova a TV Prima se na anténách objevila rozšířená digitální nabídka, do té doby k mání jen na kabelu či satelitu. Ještě v roce 2008 uvedené čtyři programy přitahovaly pozornost osmdesáti procent publika staršího patnácti let. Dnes, o pět let později, se silná čtyřka musí spokojit se šedesáti procenty podílu na publiku. Někdejší bezpečné čtvrté místo ČT2 na žebříčku sledovanosti atakuje nejen televize Barrandov (*11.1.2009) ale i její mladší sestry ČT24 (*3.5.2005), ČT4 Sport (*10.2.2006); v pozadí pak číhají další konkurenti Nova Cinema (*17.12.2008) Prima Cool (*1.4.2009) nebo Prima Love (*8.3.2011).

Zvláště loňský rok byl velice plodný, televizní programy vyrůstaly jako houby po dešti. Nova přišla na trh s Fandou (červenec) a Smíchovem (prosinec). Prima doplňuje svou nabídku čtvrtým kanálem Prima Zoom. Od července byla k mání televize Pohoda, od října televizní Pětka, v listopadu začal vysílat Šlágr TV, v prosinci Inzert TV. To všechno zcela zdarma na anténách, kam se nedávno vrátila i křesťanská TV Noe.

Při letmém sledování programu některých stanic však jednoho napadají otázky: Je nepřetržitý proud inzerátů, obchodních nabídek s dechovkami nebo opakujících se záznamů koncertů rockové hudby ještě televizním programem v někdejším slova smyslu. Tedy programem, který nabízí informaci a zábavu, jejichž obsah má ještě jiný účel, než obchodní?

Nechci patřit mezi staromilce, kteří oplakávají to, co odnesl čas. Má-li se nově vytvořená digitální hojnost přenosových kanálů naplnit programy, za které není třeba platit, nezbývá než realitu teleshoppingových kanálů akceptovat. Jiné by si na sebe nevydělaly. Reklamní trh je omezený a taktak uživí existující komerční programy. Možná není daleko doba, kdy příjem nových multiplexů s dalšími programy se zakóduje a bude třeba ho zaplatit.

Taková je realita, která nám připomíná, že žádný kvalitní obsah vysílání není a nebude nikdy zcela zadarmo.