Prezidentské volby nejsou TýTý ani Český slavík

Obávám se, zda naši přední komentátoři a ti, kteří dnes ovládají prostor veřejné komunikace, se v sobotu večer nedočkají stejně nepříjemného překvapení jako američtí liberálové poté, co v prezidentských volbách na podzim roku 1972 s drtivou převahou zvítězil Richard Nixon, přestože mu už na paty začala šlapat aféra Watergate. Známá filmová kritička Paulina Kaelová z kulturního týdeníku The New Yorker prý tenkrát prohlásila: „jak mohl Nixon vyhrát, když nikdo, koho znám, ho nevolil.“ (Historii a vznik tohoto údajného citátu podrobně popisuje její wikipedické heslo.)

V podobné pozici se dnes ocitají i agentury zkoumající veřejné mínění, z něhož pak vytvářejí volební modely, které – jak ukázaly poslední krajské volby – se dosti pronikavě míjejí s realitou. I když tentokráte model ppm factum asi již nebude tak „ulítlý“ jako vloni na podzim, protože množina nevolících a nerozhodnutých se na rozdíl od krajských voleb zmenšila, stále tu visí velký otazník nad tím, jak se oněch 69 procent voličů, co chtějí volit, nakonec rozhodne.

Na rozdíl od kandidátů politických stran, u nichž při rozhodování voličů sehrávají významnou roli politické programy, prezidentští kandidáti – až na výjimky – dnes předstupují před voliče spíše se středovými postoji snažícími se pokrýt co nejširší vrstvy populace. A tak mnohem významnějším, ne-li rozhodujícím faktorem rozhodování voliče budou osobnostní vlastnosti kandidátů, které z prezidentské volby činí jakýsi „beauty contest,“ soutěž krásy spojenou se soutěží důvěryhodnosti. Budiž, taková je tradice prezidentů v našem kraji, žádající od této funkce reprezentativní a ikonolatrické kvality spojené s tatíčkovskou moudrostí a dobrosrdečností.

Jenom bychom neměli podléhat dojmu, že svět médií věrně odráží svět reálného života, i když vliv mediální komunikace a z ní vznikající virtuální mediální reality nelze podceňovat. Například jenom tak bylo možné, že nejlepším pořadem roku 2011 v divácké anketě TýTý se stal pořad TV Prima Partička, jehož průměrná sledovanost byla nižší než u Událostí ČT. Nebo také právě proto Karla Gotta v Českém slavíkovi přeskočil Tomáš Klus, přestože jeho obliba či známost ve velké části českého obyvatelstva je marginální a nemůže se Gottovi vyrovnat. To všechno způsobil internet a ta aktivní část populace, která „se zajímá“, a která „do toho jde“, tj. je připravena lajkovat facebookové profily či vyplňovat anketní formuláře a lístky, v našem případě chodit k volbám.

Nedejme se mýlit tím, že na včerejší Schwarzenbergův míting přišly tisíce a na Zemanův míting jen stovky lidí, přestože Schwarzenberg byl na vinohradském „Jiřáku“ a Zeman na „Staromáku“ v centru Prahy. Nenechme se mýlit hlasitou podporou, vyjadřovanou v přímém přenosu z prezidentské superdebaty v Kongresovém centru. Ti lidé, co tam byli, projevili aktivitu už v tom, že se včas přes internet přihlásili o možnost se superdebaty účastnit (zájem byl takový, že po pěti dnech se přihlašování uzavřelo).

Obávám se, že přání mít na trůně, nebo alespoň v druhém kole, moudrého vladaře, nejlépe dalšího Karla, jak preferují četná média i blogy, se nenaplní. Na rozdíl od TýTý či Českého slavíka budou totiž rozhodovat i ti, kteří internet nepoužívají, nebo jim slouží jen jako pošta a informátor o počasí a jízdních řádech. Svět Prahy, Brna, Ostravy, Plzně či Liberce a zde soustředěných médií je jiný, než svět vesnic a malých měst, ve kterých žije více než polovina české populace, a ve kterých spíše než Tomáš Klus zaboduje „Šlágr TV“

Nepochybuji o tom, že Miloš Zeman je natolik silná značka, že se do druhého kola prosadí. Sílu brandu a setrvačnosti návyků mých spoluobčanů názorně dokumentuje příklad televize Nova, která dnes už v mnohém zaostává za svojí konkurencí, a přesto si ji v prime time stále naladí nejvíce diváků.

Překvapení, se kterým se mohou setkat naši mediální komunikátoři, se podle mého názoru projeví v tom druhém, který se dostane dál, a se Zemanem se v druhém kole utká. Vzhledem k počtu kandidátů a fragmentaci voličských preferencí se může stát, že k postupu do druhého kola postačí 10-12 procent hlasů. A na ty může dosáhnout více lidí, nejen „volebněmodelový“ Fischer.

Předpokládám, že chování médií v této předvolební kampani se brzy ocitne pod drobnohledem a bude zajímavé, kolik diplomových prací na toto téma vznikne. Už proto, že to bylo poprvé. Vyjádřím se pouze k České televizi. Nikdo jí nemůže vyčítat, že by byla ke kandidátům nevlídná. Povinných pět hodin předvolebních šotů, Hyde park, Interview ČT24, debaty, portréty v Událostech, na závěr Superdebata.

Právě na ni asi budou mířit kritické šípy všech, kterým veřejnoprávní televize leží v žaludku. Částečně oprávněně. Z politologického hlediska, či z hlediska vypovídací hodnoty o povaze kandidátů, neměla téměř žádný význam. Pro toho, kdo se o volbu zajímal, vše už bylo řečeno v předchozích pořadech. A tak šlo vlastně o závěrečnou promenádu soutěže popularity kombinovanou s AZ kvízem, opepeřenou snahou účinkujících i moderátora o odlehčení politické tíhy, vyúsťující do pokusu o vtipné hlášky a bonmoty.

Na druhé straně, neupírám pořadu tohoto typu – pokud se zbaví svého přehnaně estrádního charakteru – právo na existenci. Jeho užitečnost podle mého názoru spočívá v tom, že mobilizuje a vtahuje do politického života i ty, kteří už na občanskou aktivitu rezignovali. Myslím, že se to ČT docela povedlo, ale konečný výsledek se dozvíme až zítra večer.