Naše styky s parlamentem byly půvabné

Z rozhlasového pořadu Osudy Jiřího Grygara (1-10) na stanici ČRo3 Vltava, díl sedmý, vysílaný 19. února 2013.

Na konci roku 1991 se mi stala taková zvláštní věc. Najednou mě zavolali z České národní rady. Říkali, že budou ustavovat Radu Českého rozhlasu, Radu České televize a Radu federální televize, a že by mě rádi nominovali do některé z těch rad, abych si vybral. A tak já jsem si vybral Radu České televize. To mě připadalo dobré z toho důvodu, že to nebylo tak důležité jako ta federální, a za druhé, když člověk nemůže po dobu té funkce v Radě příslušné instituce vystupovat, tak jsem si říkal, že raději oželím televizi, protože ta mě zase tak moc nebaví, a rozhlas mě baví velmi silně. Takže jsem řekl dobře, půjdu...

Byl jsem na takovém pohovoru a skutečně jsem byl zvolen. Teď to začalo už docela půvabně, protože my jsme měli mít asi měsíc na to, abychom zvolili generálního ředitele této nové instituce České televize, protože ta teprve vznikala. Ale ve skutečnosti jsme na to měli jen čtrnáct dní. A tak jsme odmítli, že bychom za čtrnáct dní vybrali generálního ředitele. Sdělili jsme to komisi a ta komise nám sdělila, jestli to neuděláme, takže nás zase zruší, takže tím jsme si udělali takové entrée v parlamentu.

Ale vytrvali jsme, vypsali jsme výběrové řízení, tam bylo velice mnoho přihlášek, myslím, že kolem čtyřiceti, takže jsme to velice složitě museli postupně vylučovat, až jsme se dostali k finále. To finále dopadlo podle těch všech regulí a zvolili jsme generálním ředitelem, prvním generálním ředitelem České televize pana Ivo Mathé. A teď teprve nastal ten pravý šrumec, protože najedou si teprve všichni novináři a všichni politici vzpomněli, že existuje nějaká Česká televize, a že by se do toho měli vložit, ale už bylo pozdě.

A to byl náš takový první zkušební kamínek, jak asi budeme jednat s veřejností. prostě najednou jsem se ocitl ve velmi zvláštním světě. Musím však říci, že velkou výhodou bylo, že ta první Rada České televize byla konstituována opravdu v duchu zákona, čili byli to lidé, kteří zastávali různé názorové proudy myšlenkové atakdál, a neměli žádné politické vazby. Takže to byla vlastně docela vynikající parta, bylo nás devět a do dneška s mnohými těmi členy Rady se setkáváme, i když dávno máme po funkcích. A to prostředí, které tam vzniklo, myslím bylo neobyčejně tvůrčí a dokonce i intelektuálně zajímavé.

Pro mě to začalo být intelektuálně zajímavé ovšem ještě tím, že první předseda Rady, který byl známý odborník, který přišel ze Svobodné Evropy, Karel Kühnl - potom se stal politikem - ten nevydržel v té funkci dlouho z praktického důvodu, protože byl jmenován naším velvyslancem ve Velké Británii a to je pochopitelně neslučitelné s členstvím v Radě. Takže myslím, že nám šéfoval asi tak šest týdnů a byla nová volba předsedy Rady a slízl jsem to já. A pak jsem v té funkci vydržel až do konce našeho funkčního období. Čímž to pro mě získalo ještě takový zvláštní další rozměr, protože jsem musel i tu Radu na mnoha jednáních reprezentovat, musel jsem se naučit najednou jednat s novináři úplně jiným stylem, než jsem byl předtím zvyklý.

Pak se to znovu změnilo v roce 1993, když se rozpadla federace a zmizela federální televize, protože tím najednou Česká televize se stala tou jedinou, která u nás vysílala, a my jsme byli najednou v centru zájmu ještě daleko víc. Naše styky s parlamentem byly skutečně půvabné. Říkával jsem tomu, že chodím na výbor pro neamerickou činnost, tak mi připadaly ty výslechy, které zkoušeli poslanci na nás. A to otevřené nepřátelství trvalo vlastně víceméně po celou dobu, co jsme s tím parlamentem měli co do činění. Ale nicméně přestože se nás poslanci, nebo ta příslušná mediální komise se nás pokoušela několikrát odvolat, tak se jim to nikdy nepodařilo, protože ty zákonné důvody byly omezené, a oni nebyli schopni to prostě prosadit. Nakonec jsme vydrželi a domnívám se, že pro to konstituování České televize se přece jen nějaká práce vykonala.

Přirozeně, že jsme nebyli zpočátku zkušení, ale tu zkušenost jsme nabírali, a tím, že právě v té Radě osobnosti byly, tak se to snad podařilo dovést do stavu, který byl docela příjemný, protože Česká televize pak získala – zejména také díky osobnosti generálního ředitele – dosti významné postavení v té světové vysílací radě (upřesnění: Evropská vysílací unie EBU, kterrou má Grygar na mysli, není světovou, ale regionální organizací – pozn. mš). Ivo Mathé byl jako první člověk z východního bloku zvolen dokonce viceprezidentem této společnosti, takže ta prestiž – a to jsem viděl na těch mezinárodních setkáních, která padala na Českou televizi – byla naprosto znamenitá. Dokonce když jsme měli potom možnost vidět, jak vypadají veřejnoprávní televize, nebo ty televize veřejné služby, v jiných zemích, tak si myslím, že z toho rozhodně Česká televize nevyšla tak špatně, jak se někdy zdálo z těch novinových kritik.

Ale naše střety s tím establishmentem byly opravdu pozoruhodné, také z toho důvodu, že většina politiků, kteří nakonec vlastně ty zákony tvořili, tak si pletli ty rady až do konce našeho pobytu v tom parlamentě, to znamená většinu těch stížností, které měli adresovat nám, tak adresovali Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, nebo jak já jsem říkal: veleradě. A zase naopak to, co příslušelo veleradě, tak posílali nám. No prostě uvědomil jsem si, že ti politici jsou opravdu také jen lidi, kteří ani kolikrát nevědí, co to vlastně za zákony schválili, takže byla to pozoruhodná zkušenost.

Nicméně když potom přišlo na volby, když jsem teoreticky mohl kandidovat do Rady ještě jednou, tak jsem si říkal, že už to stačí, že to povinné penzum jsem odvedl a vrátil jsem se zpátky do lůna astronomie, protože ta iracionalita, kterou člověk musí při tom zvládat, ta mě jako člověku, který přece jenom má jakési vědecké vzdělání, ta mě dělala dost velké osobní potíže. Ale rozhodně na to období vzpomínám rád, byla to velká zkušenost a to, co jsme v té Radě vytvořili, to byl docela dobrý pracovní tým, který jak říkám, právě to snad je důkazem, že jsme byli dobrá parta, protože se stále ještě scházíme a máme k sobě docela blízko.