Vysoká hra s novináři v roli užitečných idiotů

Už několik dní čekám, kdy se naše média hlavního proudu postaví čelem ke dvěma případům zahájení trestního stíhání: členů rady pražského magistrátu kvůli Opencard a předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové kvůli pochybení v záležitostech solárního byznysu.

Zatím jsem se dočkal pouze na internetu, kde to István Léko napsal bez obalu: Mafie se brání. Vorlíčková a Vitásková se jí připletly do cesty. Abych nebyl nespravedlivý, byly to středeční "Události komentáře" na ČT24, které se snažily podívat na případ pražského magistrátu alternativním pohledem. Také Jiří Leschtina se dnes v Hospodářských novinách pozastavuje nad "podivností" případu Opencard, dosud vyšetřovaného pražskou protikorupční policií, který převzala expozitura jednotky pro boj s organizovaným zločinem z Českých Budějovic. "Dokud se neobjeví věrohodné odpovědi... je nutné být ve střehu," dodává Leschtina a já s ním souhlasím.

Tím více je třeba být ve střehu u případu Aleny Vitáskové, který vlastně není výhradně jejím případem, ale případem jejích podřízených. O tom, pod jakým tlakem pracuje, promluvila v Otázkách Václava Moravce před šesti týdny 17. února. Zde je přepis:

Alena Vitásková: - V době, když jsem požadovala a chtěla, ať se zahájí některé audity, když jsem velmi usilovně bojovala proti novému zákonu o podporovaných zdrojích, který rozšiřoval podporované zdroje například o biometan, tak shodou náhod zasedala nebo měla sezení skupinka v olomoucké restauraci, která dostala zakázku na moji osobu na to, jak mě dostat z úřadu pryč.... tato skupinka, ve které údajně byli bývalí zaměstnanci ministerstva vnitra a BIS pan Heger, pan Páč, řešili, jak tento úkol nebo toto zadání splnit. Dokonce uvažovali, že si k tomu vezmou média jako je pan Kmenta nebo pan Hrbáček nebo paní Klímová. Takže toto všechno se údajně odehrávalo již v prosinci roku 2011.
Václav Moravec: - A kdo je zdrojem té vaší informace, to můžete říct?
Alena Vitásková - Pane redaktore, to není na televizní vysílání, byla jsem povinna to říct, když reaguji na otázky související s tím, že já mám nějaké máslo na hlavě. Já, pokud mám máslo na hlavě, tak to jsou tuny másla, ale to co založilo předcházející vedení, protože já řeším v této chvíli hromady věcí, které založilo bývalé vedení regulačního úřadu a žaloby, které mi od soudu chodí, se vozí u nás na paletovém vozíku a jsou to všechno věci z minulosti.

Jména novinářů, která Vitásková uvádí, stojí za povšimnutí. Neboť kdo dal do oběhu zprávu o tom, že proti předsedkyni ERÚ bylo zahájeno trestní stíhání? Byl to ve středu 27.3. server idnes.cz, od kterého pak informaci převzala další média. Autor? Jana Klímová, která již dříve 9.3. publikovala zprávu o tom, že šéfka úřadu „kalí vodu“, tvrdí bývalé vedení ERÚ.

Právě v tomto článku Klímová psala o tom, že "kolem Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se zřejmě rozehrála hodně vysoká hra." Na jedné straně se zde cituje názor: "Lidé kolem Vitáskové jsou přesvědčeni, že jde o konstrukce zhrzených zaměstnanců, již ERÚ museli opustit." Na straně druhé v článku převažují argumenty v neprospěch nového vedení a speciálně zaměřené proti předsedkyni, která údajně "držela ochranou ruku" nad svoji podřízenou, která rovněž údajně pochybila.

Už vidím, jak se dotyční novináři rozčilují nad titulkem této glosy. Zcela určitě budou argumentovat: Konáme svoji práci. Informujeme o tom, co se kolem nás děje, a to zcela vyváženě, dáváme hlas oběma stranám. Když policie předá někomu obvinění, přece o tom musíme podat zprávu. Fajn. Ale nechtělo by to pak nějaký vlastní komentář, který by mne, nebohého čtenáře, posluchače, diváka nějak zorientoval?

Já nezpochybňuji kompetenci Jany Klímové ve věcech energetiky. Přesvědčují mne o tom její další články informující o dostavbě Temelína, politiky ČEZ ve vztahu k solárnímu byznysu a o dalších problémech. Jenom se nemohu zbavit pocitu, že nejen ona, ale velká část novinářů je pouze přenašečem a reproduktorem dat a názorů, které dostávají od jiných, často účelově zaměřených zdrojů. Jestliže je však neprosejí sítem kritické analýzy, a nezaujmou k nim kritický postoj, třeba i v tak jednoduché otázce, zda kdy a jak zveřejnit nebo nezveřejnit, pak je jasné, že každá PR nebo jiná vlivová agentura dostane do novin vždy to, co potřebuje.

Čímž se novináři - často nechtěně, možná i nevědomky - mohou dostat do role zmíněné v úvodním titulku. Tak ať se na mne potom nezlobí.