Pár poznámek k nedělní mši za média

Kolegyně Irena Reifová napsala v pondělí 6.5. na svůj facebookový profil vzkaz: „Chce u mě nějaký inteligentní studující psát diplomku o Mši za média? Byla by to case study - kombinace metod obsahové analýzy a dotazování zaměřená hlavně na vypátrání kořenů projektu a širších teoretických kontextů použitých klíčových témat (například objektivní zpravodajství, účinky na duše dětí, etc.... ) Pište na reifova@seznam.cz, termín odevzdání tezí je 7.6.“

Vypátrání kořenů projektu by mě také zajímalo, a to nejen teoreticky, ale zcela prakticky, tj. kdo za organizací celé události stál, co vedlo Českou televizi k tomu, že se tak riskantně vystavila možné kritice velké části převážně ateistického národa? Na oficiálních stránkách ČT se k přenosu slavnostní bohoslužby přihlásila producentská skupina náboženské tvorby a její kreativní producent Patrick Diviš, který zde uvádí, že: "S návrhem bohoslužby za sdělovací prostředky jsem se na kardinála Dominika Duku obrátil koncem loňského roku. Za jeho vstřícnost jsem velmi rád..."

Jak se dalo očekávat, reakce na nedělní přímý přenos ze svatovítské katedrály publikované na internetových diskusích byly vášnivé a rozporuplné. Jedna věřící označila církevní požehnání a poděkování České televizi za "nechutné" a podle jiného diskutéra kardinál Duka věřícím dělá "jen ostudu". Na druhé straně většinově nenávistný antiklerikální tón se mísil s tradičními útoky na Českou televizi, s tvrzením o "neuvěřitelném a hrubém porušení statutu a zákona o České televizi" počínaje, a prohlášením o "smutné oslavě konce svobodného media" konče.

Nechápu, jak někdo může pokládat přenos jedné katolické mše na jednom ze čtyř programů České televize za konec svobodného média, nebo - jak Lenka Procházková o den dříve na brněnském náměstí prohlásila - za "oslavu strachu", za "zádušní mši za svobodu slova", za mši, "kterou chce (arcibiskup Duka) zítra stvrdit své vítězství nad českými médii." Jakoby Česká televize byla reprezentantem všech českých médií, mezi něž dnes patří také internet, s jehož pomocí Lenka Procházková své názory může svobodně publikovat.

Přiznávám, že jsem byl mírně na rozpacích nikoli nad faktem konání nedělní bohoslužby, nebo nad tím, že katolická církev (včetně přítomných zástupců ekumeny) se rozhodla požehnat médiím a České televizi. Mé rozpaky pramenily spíše z pochyb o tom, zda bylo správné vysílat z této mše přímý přenos, což je v České televizi - na rozdíl od Československého rozhlasu přenášejícího mše každou neděli - záležitost mimořádná a výjimečná. A jako taková by měla být rezervována pro mimořádné a výjimečné příležitosti (viz bohoslužby z Velehradu, o Vánocích, rekviem za Václava Havla, příchod Cyrila a Metoděje apod.).

Na jedné straně chápu, že Česká televize mohla být poctěna veřejným uznáním a pochvalou u příležitosti svých šedesátých narozenin a chtěla se tím pochlubit. Na straně druhé, dvě hodiny vysílacího času vyhrazené katolické mši nabídly laciný argument všem, kteří nemají veřejnoprávní instituce v oblibě, a neustále se snaží zpochybňovat nejen jejich práci, ale i jejich samotnou existenci, přestože Česká televize neporušila žádný zákon ani článek číslo 7 svého kodexu pojednávající o otázkách náboženství (celé znění článku pod čarou). Pokud je mi známo, tak producentská skupina náboženské tvorby ve svém Křesťanském magazínu a také v pořadech Cesty víry je otevřená i jiným náboženským vyznáním, jenomže dvě hodiny „darované“ katolíkům se mohou stát vítanou záminkou ke kritice nevyváženosti, či nadstandardních privilegií poskytovaných Českou televizí katolické církvi.

Stalo se však, co se stalo, a tak si Česká televize musela vyslechnout nemálo nelichotivých slov na svoji adresu. Například od Mirky Spáčilové v MF Dnes (6.5.), která napsala: „ Modlitba za televizi, to zní jako aprílový vtip. Jedni v ní mohou vidět svatokrádež, druzí jenom výraz hloupého nevkusu, v každém případě však přinesla bizarní úkaz. Nadto se spoustou otazníků.“ Usuzuji, že Mirka Spáčilová do kostela nechodí, a proto jí zcela běžná liturgie možná připadá bizarní, přestože například její součást, tzv. přímluvy a s nimi spojená modlitba, se často týkají zcela pozemských záležitostí. Například lidí trpících válkou,nemocemi, prosperity obce, nezaměstnaných, ale také rodičů, učitelů, politiků, třeba i nového prezidenta apod., v našem případně tedy médií a televize.

Neberu Mirce Spáčilové právo na vyhraněný názor. Na co však právo nemá, je zkreslování historie. Mám na mysli tuto část jejího komentáře: „Dále, zrovna po 17. listopadu 1989, jejž Duka zmínil mezi historickými daty výjimečné televizní odvahy, se Kavčí hory moc nevytáhly, na rozdíl od jiných médií jim trvalo, než změnily politickou výhybku.“ Troufám si tvrdit, že to byla Československá televize, která se největší měrou zasloužila o úspěch generální stávky 27. listopadu 1989.

To, že redakce Svobodného slova, Lidové demokracie a Mladé fronty dokázaly v listopadu 1989 přehodit politickou výhybku o několik dnů dříve, než se televizním pracovníkům podařilo přes tuhý odpor prosadit přenosy z Václavského náměstí a Letné, nijak neopravňuje k tvrzení, že „Kavčí hory se moc nevytáhly.“ Spíše naopak. Není mi známo, že by policie a vojsko chystaly obsazení redakce Svobodného slova. Zato vím, že u Československé televize takové nebezpečí zcela reálně hrozilo (viz akce Vlna). Kromě toho si nejsem jist, zda by pražské deníky byly schopny přesvědčit velkou masu mimopražských váhajících občanů lépe, než to udělala televize svými víkendovými přenosy. Podrobně jsem to nedávno sepsal ve zvláštní studii.

Když jsem sledoval při nedělním přenosu ze svatovítské katedrály záběry na přítomné televizní pracovníky, včetně generálního ředitele Petra Dvořáka, zdálo se mi, že tu mši berou jako nezbytnou ceremoniální povinnost, a že vlastně jediný, kdo se z ní skutečně radoval, byl člen Rady ČT Radek Mezulánik (na snímku vpravo). Neboť kdy se podaří trvalému jáhnovi z Újezdu u Brna asistovat v katedrále na Hradčanech při mši pražskému arcibiskupovi a kardinálu Dominiku Dukovi?

P.S. Dobře vím, že knížecí rady - zvláště ty, které se týkají událostí minulých - jsou k ničemu. Ale tak mě napadá, co by se asi stalo, kdyby Česká televize nabídla vyrobený signál přenosu zdarma televizi Noe, a z bohoslužby na ČT vysílala jen zpravodajství? Nepochybuji o tom, že i tak by ateisté bohoslužbu ironicky a jedovatě komentovali, a že antiklerikálové by zaútočili stejnou silou, Česká televize by se však proti takovým útokům mohla lépe bránit.

P.S. P.S.„Celý poněkud absurdní přenos pak zakončil sponzorský vzkaz propagující prostředek na zlepšení erekce.“ Z komenáře Dušana Kütnera „Nanebevzetí České televize“ v E15.