zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
6.8.2013 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Média ani bezmocná, ani všemocná (Týdeník Rozhlas 33/2013)
Dnes a denně se s tím setkáváme: Můžou za to média. Za špatnou náladu ve společnosti, za to, že morálka lidí upadá, že se nedaří reformy, že vznikají ve společnosti konflikty, že se vytváří deformovaný obraz politiky i politiků, i za to, že se jedné politické straně nedaří získat podporu voličů, zatímco druhá strana se nezaslouženě vyhřívá na čele volebních preferencí.
Z úst našich politiků jsme si už vyslechli řadu teorií o mediokracii manipulující a ovládající českou společnost, ve které by všechno šlo jako po másle, jenom kdyby se média do věcí nepletla a nerozčilovala lidi. Pokaždé, když média odhalí – ať už sama nebo s pomocí získaných materiálů – nějaký skandál, hned se objeví zlehčující tvrzení: je to zlovolný mediální útok, spiknutí politických nepřátel, nafouknutá mediální bublina.
V žádném případě nehodlám bezvýhradně hájit česká média, která si samozřejmě čas od času kritiku zaslouží: za neprofesionalitu, povrchnost, kampaňovitost a jiné nectnosti. Vadí mi však tvrzení o jejich všemocnosti, často doprovázená výtkou, že kdyby média lépe pracovala, bylo by u nás lépe.
Zkušenosti a sociologické výzkumy dokládají, že vliv médií na společenské dění je omezený, a že rozsah a dosah jejích účinků nelze nikdy spolehlivě předpovědět. Každá mediální komunikace se totiž dostává do interakce s množstvím nezávisle proměnných veličin a vlivů, které na ni působí tak, že její konečný dopad má pravděpodobnostní povahu.
Nedávno jsem se setkal s názorem, že média svým zpravodajstvím podněcují vášně ve vztahu k romským spoluobčanům. Kdyby si nevybírala jen konflikty, nemusela by být nálada obyvatel vůči Romům tak nepřátelská. Namísto toho by se prý média měla snažit napjatou situaci v soužití dvou etnik nějakým způsobem zklidnit či řešit.
Dnes a denně se stává, že se děti na hřišti poperou. Dokonce i když se do rvačky zapojí rodiče, nemusí to být nic neobvyklého. Přesto se českobudějovické sídliště Máj stalo místem, o němž se po čtyři letní víkendy referovalo v tisku, rozhlase a televizi až tak, že do pozadí ustoupily i některé politické aktuality. Mohla za to média? Do jisté míry ano, pravděpodobně v té počáteční fázi. Ale že by byla původcem či hnacím motorem událostí?
Páteční incident zaznamenal 22. června pouze místní zpravodaj MF Dnes a to ještě jen na webu. Jenomže o den později se pranice dospělých stala pro televizi Prima vítaným námětem nedělních Krimi zpráv a událost se rozlétla do světa. V pondělí se tématu chytil tištěný bulvár a konflikt na sídlišti Máj se stal okamžitě celostátním tématem. Možná také proto se o týden později 29. června na náměstí Přemysla Otakara II. objevily známé firmy z celé republiky, označované souhrnnou nálepkou „pravicoví extremisté.“
Mediální kauza byla na světě a začala žít svým vlastním životem, O potyčkách se strážci pořádku nebylo možné neinformovat, zvláště když policie při prvním střetnutí s tvrdým a zkušeným jádrem extremistů příliš neobstála. Bohužel taková už je povaha médií, a vlastně i jejich konzumentů, že je přitahují konflikty, věci neobvyklé, dramatické, vymykající se každodenní rutině. Pokud by se to médiím mělo vyčítat, pak by to bylo stejné, jako kdyby se vyčítalo hlídacím psům, že štěkají na kolemjdoucí neznámé osoby.
Kromě toho případ rasového konfliktu na sídlišti Máj ukázal, že řešení jakýchkoli společenských problémů není v moci médií, ale těch, kteří to mají v popisu práce. Již při druhém střetnutí s extrémisty v sobotu 6. července policie ukázala, kdo je tady pánem. A když ani 13. července se nepodařilo extrémistům z povoleného shromáždění udělat bitevní pole, kterým by na sebe upoutali pozornost, čtvrtý víkend na sídlišti Máj proběhl bez incidentů, za přítomnosti místních lidí, kteří si to mezi sebou po sousedsky vyříkávali.
Dokážu si představit, co by se asi stalo, kdyby radnice a policie nezasáhaly a neprokázaly svoji kompetenci. Dočkali bychom se možná dalších nepokojných víkendů na sídlišti Máj a také výčitky, že za ten požár mohou média, protože do něj svévolně foukají.
(psáno a odevzdáno 16.7.2013)
DODATEK o tři roky později:
Citace z článku Markus Pape: Dětské hřiště, společný dialog a média
Násilné nepokoje na českobudějovickém sídlišti Máj z léta 2013 inicioval banální spor na hřišti. Dne 21. června do sebe na pískovišti strčili dva kluci ve věku tři a půl a pěti let. Místo toho, aby si to v klidu vyříkali ti, kteří měli děti na starosti, 17-letá „bílá“ sestra jednoho z chlapečků se pustila do „černé“ matky dalšího z nich. Začaly se zuřivě prát, až se postupně přidali jejich partneři a příbuzní a začala „velká mela“, při které se už nikdo neptal, kdo začal. Přivolaná policejní hlídka dorazila ihned na místo – a bála se zasáhnout. Když po dvaceti minutách dorazily posily, už bylo po všem.
Na internetu se pak strhla lavina zpráv o rasistickém útoku na hřišti. Na to konto se během třech letních měsíců konala řada protestních akcí, kterých se zúčastnilo několik tisíc rozhořčených občanů. Zraněno bylo 9 policistů, nejméně jeden z nich těžce. V souvislosti s nepokoji policie podle vlastních údajů zajistila 224 lidí, obvinila jich 48, nejvíce z útoků na policisty. Obžaloba byla vznesena ve 34 případech a soud potrestal 23 osob, většinou podmíněnými tresty. Další desítky případů byly řešeny jako přestupky. Většina odsouzených měla dosud čistý trestní rejstřík, řekl tehdy českobudějovický státní zástupce Josef Richter.
I prvotní spor na dětském hřišti se dostal před soud. Ovšem až v době, když se i místní média už přestala o celé téma zajímat. Šest obžalovaných z výtržnictví a ublížení na zdraví bylo loni pravomocně odsouzeno k podmínečným trestům. Mezi nimi figurovala i v době činu opilá, těhotná, nezletilá a „bílá“ holka. Nejtvrdší trest si odnesl Tomáš Doul, její tehdy 20-letý partner stejné barvy kůže za výtržnictví, ublížení na zdraví, násilí proti policistům na demonstracích, poškozování cizí věci a ohrožení pod vlivem omamné látky.
Právě on pustil rasistický hoax na internet krátce poté, co podle soudu na hřišti napadl nezúčastněnou Romku. Ač na své facebookové stránce projevil sklon k nacismu, místní server s příznačným názvem Budějovická drbna začal šířit jeho fámu o útoku Romů na „naši“ těhotnou holku. Když místní kriminální policie mlžila, i celostátní média zprávu brala za bernou minci, pohotově ji šířila – a už to letělo.
Mravenčí práce vyšetřovatelů s cílem rozluštit prvotní příčinu mohutných pouličních kravalů vyústila nakonec v prohlášení soudu, že nešlo o rasismus. Irena Tichá, soudkyně českobudějovického Okresního soudu, přiznala v soudní síni, že se podařilo zjistit, kdo rvačku začal. V době vyhroceného anticikanismu živeného hladem médií po senzačních zprávách dvěma ženám prostě ruply nervy. Obě hlavní aktérky případu se proti rozsudku odvolaly. V polovině loňského října Krajský soud v Budějovicích rozhodl, že prvoinstanční rozsudek platí, a tím nabyl právní moci.
Už dávno se mezitím na sídliště Máj vrátil klid. Postaralo se o to sedm romských strážníků, nově postavené „multikulturní“ komunitní centrum pro volnočasové aktivity i práce terénních pracovníků a dobrovolníků. Nadále zbývá hodně práce, nastolený mír je křehký.