V každém případě televize se nyní stává věcí politickou, ať se to někomu líbí či nelíbí. Ředitel Dvořák vlastně teprve po dvou letech prosazuje nějaká rozhodnutí, která se týkají zpravodajství. Otázkou je, zda tak činí v zájmu podniku veřejné služby a jeho kvalitního nezávislého zpravodajství, nebo zda jeho antény nereagují na nějaký signál z politické scény. Pokud vím, tak do této doby si zpravodajství jelo po své vlastní lince, aniž by se ředitel do něj vměšoval. Jsem zvědav, jak se k jeho zásahům postaví Rada ČT. Myslím, že by měla žádat podrobné vysvětlení, a to od více stran.

Při této příležitosti jsem si vzpomněl na komentář, který jsem napsal před dvěma lety, a v němž jsem kromě jiného uvedl: "Podle mého názoru úspěch Petra Dvořáka v České televizi bude záležet také na tom, zda pochopí, že pro dosažení kýženého výsledku bude muset v ČT používat trochu jiných metod než v „technické“ organizaci, jakou je komerční televize. Tam je cíl jasný – co největší sledovanost s co nejmenšími náklady – a také proto se tu dají tak efektivně využít manažerské metody a metody projektového řízení procesů. Na rozdíl od „institucionální“ organizace, ve které základem manažerského úspěchu je nejen dobré vlastní rozhodnutí, ale také správná motivace kolektivu, jenž udržuje tu organizaci v chodu, často na základě neformálních vztahů a schopnosti vycházet s ostatními (na tom ztroskotal Hodač)."

x x x

V době před parlamentními volbami ČT bude muset znovu řešit problém, jak zajistit, aby každý občan měl možnost seznámit se s nabízenými programy a kandidáty v celé šíři politického spektra, tj. aby každý volič byl pokud možno informovaným voličem. Obávám se, že dosavadní model, podle něhož se do hlavních politických debat dostávaly jen ty politické strany, jejichž kandidáti měli na základě zjištěných volebních preferencí šanci postoupit do parlamentu, že tento model bude muset doznat nějakých úprav. Jednak proto, že loňské krajské volby prokázaly nespolehlivost volebních modelů tam, kde až čtyřicet procent voličů nevědělo, zda k volbám půjdou a koho budou volit. A také proto, že sociologické průzkumy asi nebudou schopny zachytit poslední přesuny na politické scéně.

Jak se tedy zachovat? V roce 1995 si Evropská komise objednala u Evropského ústavu pro média (EIM) studii o úloze médií ve vztahu k demokratickým volbám. Studie nabídla novým východoevropským demokraciím zkušenosti ze západní Evropy a v závěru formulovala některá doporučení. V jednom z nich se konstatuje, že „Proporcionální přístup k vysílacím médiím by měl brát v úvahu předchozí volební výsledky a současnou politickou sílu stran.“ Česká veřejnoprávní média až dosud získávala údaje o současné politické síle výhradně ze sociologických průzkumů. Není vyloučeno, že letos to nepostačí, že do rozhodování o rozsahu přístupu k vysílacím časům a pořadům se budou muset zapojit ještě nějaká další kritéria. Jaká? Aniž bych chtěl radit, já osobně bych sázel na analýzu důvěryhodnosti volebních programů doplněnou vyhodnocením osobnostní integrity kandidátů.

P.S. Část zmíněné studie jsem překládal, vyšla pod názvem Televize a volby v interním periodiku ČT "Svět televize".