Média před volbami – služba voličům nebo politickým stranám?

Z pohledu normativních teorií médií, ale i na základě definice jejich poslání ve funkcionalistickém pojetí by se masová média měla postarat o to, aby občan přistupoval k volebním urnám dobře informován, tj. aby se alespoň v základních obrysech orientoval v nabídce kandidátů a politických programů, aby jeho volba byla poučenou volbou. Tak o tom hovoří četné teoretické práce i příručky, z nichž jednu jsem kdysi před sedmnácti lety překládal.

Obecně se předpokládá, že tento úkol budou plnit všechna média, včetně těch soukromých, která jsou ovšem limitovaná nutností na sebe si vydělat, tj. vybírat si z předvolebního boje jenom to, co jim zajistí ohlas u čtenářů, posluchačů, diváků. Od médií veřejné služby financovaných z veřejných prostředků se naproti tomu očekává, že bez ohledu na čtenost, poslechovost či sledovanost budou informovat voliče v plné šíři, tj. podají mu co nejvěrnější obraz rozložení politických sil. Tento sisyfovský a vpravdě nadlidský úkol podobný kvadratuře kruhu teď opět stojí před Českým rozhlasem a Českou televizí. Obě instituce své projekty předvolebního vysílání již představily. Česká televize ve čtvrtek 12. září a Český rozhlas v pátek 13. září. (Detaily projektů jsou na těchto odkazech: ČT - pdf, a ČRo - scribd.com.)

Náš volební zákon zajišťuje politickým stranám a hnutím rovný přístup do těchto médií jen ve vymezeném rozsahu – poskytnutím čtrnácti hodin bezplatného vysílacího času, o který se všichni musí podělit stejným dílem. Ve zbývajících pravidelných či mimořádných zpravodajských a publicistických pořadech se pak používá proporcionální přístup, tj. ne každá politická strana může počítat s tím, že se jí dostane v médiích stejné pozornosti, už jenom proto, že počet stran a hnutí jde do desítek, a ne všechny se mohou prokázat politickou činností nebo politickým programem nacházejícím ohlas u občanů.

Zmíněná příručka k tomu uvádí: „Proporcionální přístup k vysílacím médiím by při určování přídělu vysílacího času měl brát v úvahu předchozí volební výsledky a současnou politickou sílu... Největší námitkou proti systému proporcionálního přístupu je to, že zachovává status quo zvýhodňováním stran, které byly úspěšné už v minulosti. Mechanismus poskytování tohoto přístupu proto jasně musí být pružný a citlivý k politickému vývoji. Měl by kombinovat kritéria předchozích volebních výsledků a počtu současných kandidátů a měl by umožnit také novým politickým stranám, aby mohly představit své programy a argumenty ve volně poskytnutém přístupu k médiím.“

Krajské volby podzimu 2012 nejsou vzdálené natolik, abychom si nepamatovali na to, jak neslavně dopadli výzkumníci se svými volebními modely, podle nichž se vybírali zástupci politických stran do předvolebních debat ČT a ČRo. V zájmu spravedlnosti je třeba říci, že špatně dopadl zvláště rozhlasový výzkum. ČT byla na tom o něco lépe, což kritický a hojně čtený blog Michala Škopa Předvolební modely ČT a ČRo: fail (36 tisíc návštěvníků) bohužel ne dost výrazně rozlišil.

Také proto jsem si na internetu dodatečně pustil záznam tiskové konference ČT k volbám, na které dramaturg Čestmír Franěk, vedoucí výzkumu programu a auditoria Renata Týmová a zástupci tří výzkumných agentur - Median, STEM/MARK a TNS AISA vysvětlovali, jak letos předvolební kampaň v ČT pojednají. Byl jsem poučen, že Median a STEM/MARK budou nezávisle na sobě zkoumat údaje o volebním potenciálu, jež rozhodnou o zařazení do předvolebních debat v krajích. TNS pak na základě zjištěných volebních preferencí bude separátně vytvářet průběžné volební modely, z nichž už ten první nástřel ČT zveřejnila. Kromě toho Česká televize nebude marnotratně putovat po krajských městech a debaty natočí ve třech existujících studiích - v Praze, Brně, Ostravě.

Bude zajímavé sledovat, zda použití volebního potenciálu namísto volebního modelu jako hlavního kritéria pro zařazení do televizních debat přinese lepší výsledky než před rokem. Otázkou však také je, zda se dosavadní model předvolebního informování nepřežil. Když představoval koncepci Českého rozhlasu o den později generální ředitel ČRo Peter Duhan, kromě jiného řekl: „Máme pocit, že dosud využívaný model krajských debat s krajskými lídry se postupně vyčerpal. Jde o celostátní volby, a proto nabídneme celostátní témata. Každá diskuse bude zaměřena na jedno aktuální téma a strany budou moci nominovat svého zástupce, který je na dané téma odborníkem.“

Obě média veřejné služby se zcela evidentně snaží reagovat na nestandardní situaci předčasných voleb a proměnlivost politické scény poznamenané přeskupováním politických sil na poslední chvíli. Zřejmě proto, aby se zabránilo stížnostem na diskriminaci malých stran a hnutí, ČT už netrvá na pětiprocentní hranici jako v roce 2010, a rozšířila počet účastníků krajských debat ze šesti na osm. To však znamená, že v devadesátiminutové debatě bude mít každý zástupce politické strany šanci vyjádřit se k jednotlivým tématům na ploše osmi až devíti minut. Ale kolik témat pak může takový pořad zvolit, aby každý účastník se o nich mohl kvalifikovaně vyjádřit? Tři témata po třech minutách? Čtyři témata po dvou minutách? Dá se vůbec diskusní pořad s osmi účastníky uřídit jinak než jako anketa? Připomeňme si letošní prezidentskou superdebatu s devíti účastníky ve Sjezdovém paláci, a to byl dvouhodinový pořad. Ne, skutečně nezávidím moderátorům těchto debat (data vysílání pod čarou), jejichž jména jsou dosud neznámá.

Možná, že politické strany budou spokojené. Jejich kandidáti budou mít šanci ukázat se na obrazovce a pronesou pár bonmotů a volebních hesel. Ale dočká se televizní divák nějaké skutečně seriózní debaty o konkrétních problémech? Vždyť smyslem vysílání veřejné služby v předvolební kampani je učinit z občanů poučené a informované voliče. Samozřejmě se to týká těch, kteří mají zájem se poučit. Ale právě ti by neměli být odrazováni naučenými slogany, nudou, politickou rutinou.

Český rozhlas sice opustil krajské debaty ve prospěch celostátních tematických témat, což je chvályhodné a užitečné, jeho projekt je však možná ještě více alibistický vůči politikům, než ten televizní. Nechápu nadšení Štěpána Kotrby nad rozhlasovým projektem, který údajně „naplňuje ideál služby veřejnosti bez cenzury.... Neměla by se Česká televize poučit?“

Rozhlas se totiž rozhodl poskytnout prostor všem krajským lídrům všech stran a hnutí přihlášených do voleb. Jednoduchá matematika nám praví, že při účasti zhruba dvaceti stran a hnutí ve čtrnácti krajích se dostaneme na 280 rozhlasových vystoupení či rozhovorů, které ČRo zřejmě chce rozdělit stejným dílem. Politici možná budou spokojeni, ale bude mít z toho něco divák? Takové informování možná ještě zvládnou rozhlasové vlny na regionálních stanicích, ale jak by chtěl tento postup Štěpán aplikovat v televizi, to si nedokážu vůbec představit.

Navíc Štěpán Kotrba si zřejmě nepřečetl rozhlasový projekt, jinak by nemohl napsat: „Rozhlas jde svou vlastní cestou. Nepřipojil se k předvolebním průzkumům, organizovaných Českou televizí. Ukázal, že lze otevřít předvolební vysílání i těm, kteří podle sociologů nemají šanci.“ Neboť jak se budou vybírat účastníci dvanácti speciálů Martina Veselovského? No samozřejmě podle proporcionálních pravidel založených na sociologických průzkumech, možná včetně těch, které vyrobí ČT.

Shrnuto a podtrženo: Z hlediska vstřícnosti obou českých médií veřejné služby směrem k politikům jim asi nelze nic vytknout. Až se na hlavy ČRo a ČT sesype kritika, že nové začínající subjekty nedostaly dost prostoru v éteru, budou moci odpovědět: dělali jsem vše, co bylo v našich silách. Otázkou však zůstává: bude to ještě ke koukání? S tolika mluvícími hlavami? V tak nahuštěné frekvenci vysílacích časů (viz seznamy pod čarou)?

P.S. Letos poprvé Česká televize upustí od tzv. exit polls, tj. sociologických průzkumů, které v předstihu před oficiálním sečtením hlasů zjišťují, jak lidé volili. Ten časový předstih je totiž v současné době už tak malý, že se nevyplatí utrácet peníze za tazatele zpovídající voliče před volebními místnostmi. Možná by někdo mohl Renatě Týmové vysvětlit, jak exit polls fungují, a že nejde o "exit bazén" (pool), ale "exit průzkum veřejného mínění" (poll).

P.S. P.S. Nevím proč pokaždé, když sleduji Renátu Týmovou v akci, mě napadají slova Svěrákovy písně "Neopouštěj staré známé pro nové..." a vzpomenu na Kristýnu Taberyovou.