zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
1.1.2014 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Novoroční marginálie
Silvestr je za námi, rok 2014 před námi. V pohotové recenzi Chacha, chichi. Chudý televizní silvestr léčil smutné princezny (napsáno hodinu po půlnoci) Mirka Spáčilová zhodnotila tři televizní stanice (ČT1, Nova, Prima), ale zapomněla na stanici čtvrtou, která vysílala televizní estrádu: TV Barrandov. Cituji z noticky: "Velká barrandovská show. Scénky, písničky, salvy smíchu, co víc si na Silvestra přát? Kateřina Brožová, Aleš Cibulka a hlediště plné slavných tváří." O tom, že sázka na studiové rozhovory se stárnoucími celebritami prokládané zmožkovskými lidovkami byla úspěšná, svědčí více než půl milionu diváků, jejichž počet překonal i silvestra na Primě. Detailní čísla viz mediaguru.cz.
x x x
Chybějící novoroční projev prezidenta zastoupila novoroční Partie na Primě, ve které byl zpovídán exprezident Václav Klaus, který musel přiznat, podobně jako jeho někdejší názorový protivník Václav Havel před 24 lety, že země nevzkvétá.
x x x
Ode dneška vstoupil v platnost nový Občanský zákoník, aneb zákon č.89/2012, který stanovuje, že "výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy." Teď půjde hlavně o to, aby se soudci shodli, kde ty "dobré mravy" začínají a kde končí. Mám totiž obavy, že se hranice dobrých mravů v posledních letech díky neoliberalistické ideologii, zbožštění trhu a zisku, jakož i díky bezbřehému individualismu dosti posunula. Čímž nevylučuji, že právě nezbytnost soustavného a veřejného posuzování dobrých mravů může současnou situaci vylepšit.
x x x
Dnešním dnem v USA končí výroba klasických žárovek a povoluje se jen výroba žárovek úsporných na základě energetického zákona z roku 2007 Energy Independence and Security Act. Když Patrick Zandl před třemi dny publikoval na twitteru větu: "By mne zajimalo, co reknou euroskepticti neznalci na to, ze zarovkovy zakon zakazuje zarovky od pristiho roku i v USA" dostalo se mu mnoho nelichotivých odpovědí svědčících o tom, jak myšlenkový horizont některých lidí není schopen dohlédnout za vlastní humna a vnímat širší souvislosti.
V této souvislosti vítám iniciativu brněnského projektu demagog.cz, který od Nového roku hodlá zkoumat nejen výroky politiků, ale také výroky médií. Zatím však pouze při informování o EU.
x x x
Konec roku vyprovokoval řadu bilančních materiálů vyjadřujících se k situaci v českých médiích. Zde je jejich přehled:
x x x
Neměl by zapadnout ani názor Ladislava Jakla Vnímejme média pozorněji. Nic v nich není samozřejmé., který v prosinci přednesl při promo akci na podporu knihy Petra Žantovského Česká politika a média po roce 1989. Souhlasím s tím, že média více než konkrétními texty ovlivňují veřejnost výběrem těchto textů, tj. nastolenou agendou. Klidně se podepíšu pod Jaklovu výzvu: "A jako čtenáři (nebo televizní diváci) se vždy ptejme: proč mi říkají zrovna tohle, proč zrovna takhle, proč právě teď?" Mám však jistý problém s Jaklovým nahlížením na agendu setting jako na proces účelově motivované manipulace prováděné spikleneckými spolky sledujícími veřejnosti cizí, ne-li dokonce nepřátelské cíle.
Podobný pocit jsem získal po přečtení komentáře Erika Besta, v němž Best navrhuje vyhlásit za osobnost roku předsedu Rady ČT Milana Uhdeho, neboť se v rozhovoru pro Respekt nebál "naznačit, že Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele ČT instalovala PPF a její právníci, advokátní kancelář BBH." Také tady cítím podezření z jakéhosi spiklenectví, kterému se nedivím u člověka, pro něhož teroristický útok 11. září 2001 je stále neobjasněnou událostí, a podle něhož Česko ovládají kmotři pěti rodin. To je dosti smělá konstrukce, která naznačuje, že Erik Best zcela nepronikl do světa, v němž se rozhoduje, a že netuší, kolik proměnných veličin se na každém vrcholovém rozhodování podílí, kolik náhod do takového rozhodování vstupuje a kolik karet bývá ve hře. Tvrdit, že Petr Dvořák je bezprostřední exponent či loutka finanční skupiny PPF, je stejně zpozdilé, jako tvrdit, že Jiří Šmejc je Kellnerův pobočník vykonávající jeho vůli.
Ti chlapci pohybující se ve velkém byznysu se běžně setkávají a zase rozcházejí. Jiří Šmejc, pro něhož byl v roce 2002 Petr Kellner nebezpečným soupeřem usilujícím o nepřátelské převzetí jeho majetku, se později stal Kellnerovým partnerem a kolegou, aby se nedávno v klidu a míru opět s Kellnerem rozešel. Stejně tak mladí muži Petr Dvořák a Petr Chajda, které Kellner v roce 2003 vyslal do Novy, aby vystřídali Vladimíra Železného, se později od Kellnera emancipovali a vybudovali si své vlastní kariéry v médiích, kde se jim zalíbilo. Chajda oklikou přes Primu zamířil do reklamní agentury Aegis Media, Dvořák zůstal u ředitelování Novy a to i v době, kdy Nova změnila v roce 2005 majitele: CME zpočátku počítala s jeho ředitelováním na dobu jednoho roku, která se pak protáhla až do prosince 2010. Podle Bestovy logiky si tedy Ronald Lauder a akcionáři CME celých šest let nevšimli, že mají přímo ve svém středu nebezpečného agenta a exponenta Kellnerovy finanční skupiny PPF.
Možná, že by se Erik Best pohl poučit u svého krajana Gore Vidala, který z velkého světa byznysu a politiky pocházel, a byl jeho velkým kritikem. Právě on se nechal slyšet o tom, že tihle lidé nekonspirují, protože to nemají zapotřebí. Jsou totiž naladěni na stejnou notu, v USA obvykle chodili do stejných elitních škol, mají stejnou výchovu a převzali stejná názorová schémata. Když pak jednají a rozhodují, činí tak ve svém vlastním zájmu, který pro vnějšího pozorovatele vypadá jako kolektivní konspirace, která však - vzato i z praktického hlediska - by se jen těžko dala zorganizovat.