Novináři - šiřitelé "blbé nálady"? (Týdeník Rozhlas 4/2014)

Přestože poradci a politologové radí politikům, aby s médii neválčili, naši prezidenti si tuto radu neberou příliš k srdci. Vzpomeňme například na loňský inaugurační projev, v němž Miloš Zeman sdělil národu, že za jeden z pěti ostrovů negativní deviace pokládá „podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním."

Nedávno ve svém novoročním zamyšlení bývalý prezident Václav Klaus média obvinil, že záměrně šíří negativistickou atmosféru. Doslova: „Nenechme se odradit médii záměrně šířenou negativistickou atmosférou" v situaci, kdy země sice nevzkvétá, ale je „podstatně jiná a lepší", než jaký obraz o ní média vytvářejí. Před dvěma roky to Václav Klaus, tehdy ještě v prezidentské funkci, vyjádřil mnohem ostřeji. Tenkrát v komentáři Hra s ohněm v MF Dnes v březnu 2012 napsal, že „média systematicky stupňují negativní emoce veřejnosti a prohlubují přirozenou frustraci různých skupin naší společnosti" v situaci, kdy „doba je neklidná, a to nejen u nás a nejen v Evropě". Václav Klaus tehdy reagoval na odhalování afér a publikované úniky odposlechů v médiích, které označil za „nástroj společenské manipulace" a „nepřijatelnou metodu, kterou mediokracie pohlcuje demokracii".

Na tuto kritiku odpověděl tehdejší šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský glosou s titulkem Prezidentův oheň noviny nezapálily, v níž napsal, že „Václav Klaus však ve své analýze dnešních poměrů zcela zásadně převrací příčiny a následky", neboť „nebyla to média, kdo zapříčinil nynější stav české politiky". Zjednodušeně řečeno - Čásenský ve své filipice použil oblíbený vzkaz novinářů politikům: Nechcete-li, abychom o tom psali, tak to nedělejte.

Ačkoliv v podstatě souhlasím s tím, jak Václavu Klausovi Robert Čásenský odpověděl, domnívám se, že by nebylo dobré paušalizující kritiku na adresu médií podobným paušálním způsobem odmítat. Přinejmenším v bodě, který oprávněně vyčítá médiím, že náš okolní svět není tak špatný a plný negativních jevů, jak by se mohlo z jejich pohledu zdát. Nebylo asi náhodou, že publikum ve Vladislavském sále Miloši Zemanovi zatleskalo právě v okamžiku, kdy se na média obořil. Dokonce by se dalo souhlasit s výzvou Václava Klause, abychom se nenechali odradit médii rozšiřovanou negativistickou atmosférou, kdyby tam nebylo slovíčko „záměrně".

Nevěřím, že v redakcích a u editorských stolů jsou lidé, kteří, vedeni nenávistí vůči politikům a misantropickými pocity vůči svému okolí, se řídí zásadou „čím hůře, tím lépe". Bohužel, tak už to v mediálním byznysu chodí, že negativní a katastrofické informace zájem publika přitahují více než zprávy pozitivní. Namísto obviňování ze záměrnosti by proto bylo užitečnější zamyslet se nad tím, jak tuto objektivně danou tendenci médií vyvážit natolik, aby nepřestala plnit svoji základní funkci, tj. zásobovat nás pravdivými a nezkreslenými informacemi o prostředí, v němž žijeme.

Často mne v této souvislosti napadá myšlenka otce kybernetiky Norberta Wienera, který tvrdil, že aktivně žít znamená žít s přiměřenými informacemi. Na tom výroku se mi líbí adjektivum „přiměřené", protože informace, které získáváme, nikdy nebudou komplexní, dokonalé, často i vinou našeho nezájmu. Asi se nevyhneme tomu, že zpráva o psu, který pokousal listonoše, bude pro čtenáře méně zajímavá než zpráva o tom, že listonoš pokousal psa.

Budiž, nechť média takové zprávy nabízejí. Ale na druhé straně by neměla opomíjet zprávy a informace důležité pro život občana v demokratické společnosti. Problém dnešních médií nespočívá v tom, že záměrně a účelově šíří „blbou náladu", ale v tom, že vedle okamžitých senzací a mimořádných témat nenabízejí více informací o méně atraktivních, ale důležitých částech našeho každodenního života a že tyto zprávy neumějí srozumitelně a přitažlivě zpracovat natolik, aby zaujaly. Kdyby se tohle všechno médiím dařilo, pak by i té negativity v jejich obsahu bylo méně a prezidenti by si na ni nemuseli stěžovat.

Odevzdáno 3.1.2014