Ukrajina a česká média

Vnitropolitické události minulého týdne (hlasování o důvěře nové vládě) bledly v médiích před událostmi na Ukrajině a v Kijevě, kde opozice a "Majdan" v sobotu převzaly taktovku událostí, které vyústily do útěku prezidenta Janukoviče a jeho věrných z Kijeva do Charkova a do přesunu Julie Tymošenkové z charkovského vězení na kijevské Náměstí nezávislosti - Majdan nezaležnosti.

Média a blogy jsou plné záběrů z obsazených přepychových rezidencí uprchlých hodnostářů. Podle mého názoru dobré komplexní zpravodajství o Ukrajině přináší Česká televize, kterému padákoví žurnalisté (Štětina, Procházková) nemohou z objektivních důvodů (materiální zázemí) konkurovat. Určitým zklamáním pro mne byly online reportáže zpravodajských serverů (idnes.cz, ihned.cz, lidovky.cz, aktualne.cz), u nichž bych očekával, že nebudou čerpat jen z agentur a srozumitelných internetových zdrojů, ale že si do redakce posadí Ukrajince, kteří budou sledovat streamy ukrajinských televizních kanálů a webů, kteří se nehnou od přímého přenosu z ukrajinského parlamentu, a kteří tak dodají do on-line zpravodajství informace od pramene.

Ať chceme nebo nechceme, média nám vždy budou poněkud zkreslovat skutečnou situaci tím, že se zaměří na efektní a dramatické záběry, a zanedbají události v pozadí, které mají často větší vypovídací hodnotu. Tak například by mě zajímalo kdy a jak jezdilo/nejezdilo kijevské metro, co se odehrávalo v obchodním centru v podzemí Majdanu, zda a jak se organizuje úklid někdejších bojišť. Bude to něco podobného jako Václavák po Silvestru? Nebo jak se lišilo zpravodajství Porošenkova Kanálu 5, komerční stanice 1+1, a státního kanálu UT-1? Jak informovala o událostech nejsledovanější komerční televize Inter vlastněná holdingem oligarchů spřízněných s Janukovičovou vládou? (v jejímž pozadí stojí Valerij Choroškovskij, bývalý šéf rozvědky, ministr financí a vicepremiér). O tom jsem se nic nedozvěděl.

Na twitter jsem v sobotu 22.2. napsal: "Lidé, kteří Kijev pokládají za nesametovou repliku listopadu 89, by měli číst http://bit.ly/1f8Bkcr (o složitosti ukrajinské pravice) nebo zhlédnout http://bit.ly/1l8M9Ue (Hyde Park s Hynkem Kmoníčkem)" Určitým varováním by mělo být zrušení zákona "O státní jazykové politice," který zaručoval menšinám používání vlastního jazyka všude tam, kde počet jejich obyvatel dosáhl deseti procent (což jest finský standard pro švédštinu, Slováci mají pro maďarštinu hranici 20 procent). Možná byl ten zákon pro Rusy příliš vstřícný, ale na tom nezáleží. Vždyť na Ukrajině žijí i jiné menšiny - rumunská, moldavská, běloruská, bulharská nebo maďarská.

O tom, jaké to řešení bude, se rozhodne v příštích dnech a týdnech. Ruská politika se zatím držela zpátky, neboť ve hře bylo včerejší úspěšné zakončení ZOH v Soči. Teprve teď, po konci zimní olympiády, se z ruských reakcí dozvíme, o čem si spolu telefonoval Putin s Obamou a s Angelou Merkelovou. Všichni zatím hájí územní celistvost Ukrajiny. Jenomže někdy se událostem poroučet nedá. Které síly převáží? Ty nacionalistické nebo ty demokratické? Může být kompromis federace řešením?

Přestože nesouhlasím s údajným výrokem Alexandra Vondry, že Lubomír Zaorálek je "doktorem Cvachem české zahraniční politiky," dosavadní vystoupení ministra zahraničí Zaorálka k ukrajinské krizi v médiích mne nepřesvědčují o tom, že by byl silnou osobností české zahraniční politiky. To Hynek Kmoníček na mě udělal lepší dojem. Na druhé straně, je ministerstvo zahraničí schopné poskytnout svému ministrovi po létech politicky nadekretovaných velvyslanců a po nedávném odchodu Jiřího Schneidera z místa náměstka dostatečně kvalitní profesionální zázemí?