Internetová média jako zbraň digitálních válek

Motto: „The first causualty when war comes is truth“ Rudyard Kipling
"Es wird nie soviel gelogen wie vor der Wahl, während des Krieges und nach der Jagd" Bismarck

Úvodem nabízím citát z komentáře Patricka Zandla: „Rusko Českou republiku položilo na lopatky bez jediného výstřelu. Ruská digitální válka vůči Česku zafungovala skvěle.“ (Zandl, Patrick: Kam zmizel můj internetový přítel Vasilij, MF Dnes 23.5.2014, str.14). Myslím, že jedním z nejlepším důkazů platnosti této teze bylo pozvání ředitelů veřejnoprávního rozhlasu a televize na kobereček Volebního výboru Sněmovny. Nebudu hodnotit nehoráznost (nebo jen neuváženost?) tohoto kroku, proti kterému se ohradili oba ředitelé a Martin Komárek pak svoji výzvu stáhl.

Škoda, že nejsou k dispozici zápisy Volebního výboru z 20. května, na němž tento požadavek vznikl. Po přečetní stenogramů ze sněmovní diskuse o situaci na Ukrajině ze 7. května si dokážu docela dobře představit poslance Koníčka nebo Grebeníčka za asistence mediálního všeználka Jandáka, jak se rozhořčují nad tím, že informace z Ukrajiny nejsou v České televizi komplexní, že jsou jednostranné, protože existuje přece řada dalších informačních zdrojů, které upozorňují na to, co všechno „vám novináři zamlčeli.“

Možná, že trochu spekuluji. Na jednání volebního výboru jsem nebyl, ale jinak si nedokážu Komárkovu výzvu vysvětlit. Proč by jinak „informování o Ukrajině“ bylo tak naléhavým tématem? Nebylo to náhodou tím, že se přítomní poslanci cítili být v televizním vysílání ošizeni o "zaručené a objektivní" informace, se kterými se setkávají na webu, a o nichž oficiální média hlavního proudu, včetně České televize, neinformují. Škoda, že Zandlův článek je pouze na placeném internetu, protože je v něm podrobně popsán mechanismus toho, jak se dá vytvářet na webu virtuální realita událostí i názorů, která se dříve či později přelije do alternativních médií, ne-li dokonce do respektovaných médií hlavního proudu.

Jedním z příkladů může být článek „Plukovník z ČSSD se vysmál americkým vojákům za to, co jim nedávno provedli Rusové“ zveřejněný na českém webu politického bulváru Parlamentní listy.

Uvedl ho tento odstavec: „Středočeský krajský zastupitel za ČSSD, plukovník v záloze Jiří Csermelyi, se podělil o perličku ze současných rusko-amerických vztahů. V textu, který publikoval na svém profilu na ParlamentníchListech.cz, popsal „střet“ obou armád v Černém moři. Učinil tak s odvoláním na server Military.com či stránky americké televize NBC.“ Ponechám stranou manipulaci titulku i čela zprávy (typické pro Parlamentní listy), která neodpovídá jejímu obsahu. Ani zdroj military.com, ani uvedená zpráva americké televize NBC vůbec nepotvrzují to, co komentuje český plukovník v záloze, tj. že sovětské stíhačky vyřadily z provozu americké radiolokační systémy, že přelet ruských Su-24 vyděsil americkou posádku natolik, že 27 námořníků v rumunském přístavu požádalo o uvolnění ze služby.

Nejsem odborník na dolování dat z internetu, přesto jsem se pokusil vypátrat, odkud tato falešná a nepravdivá informace pochází. Zdroj, který pan zastupitel ČSSD citoval - topwar.ru -, se odvolával na článek redaktora Čumakova z 18.dubna publikovaného na internetové „agentuře“ Novorus.info. Ta však žádnou tiskovou agenturou není, je to původně informační služba s kontakty na Všeruskou národní frontu v Moskvě onf.ru (původní adresa webu narodfront.ru), což je občanské politické sdružení podporující Putinovu stranu Jednotné Rusko. Všeruskou národní frontu podle Wikipedie kdysi Navalnyj zažaloval, že je nelegální, protože se nikde nezaregistrovala. První zmínky o agentuře novorus.info na wayback machine jsou ze začátku dubna, původní kontakty a adresa jsou zablokovány, současná domovská adresa redakce je na Krymu.

Novorus.info však pouze citoval, a to doslova, komentář velice profesionálně sestaveného videa, publikovaného na kanálu YouTube Alexandr Rostovskij TV 18. dubna. Tento komentář sice používá formulaci: „Vše se odehrálo přibližně podle tohoto scénáře“ (čas videa 4:30), ale novorus.info bere toto líčení doslova, jako by se to doopravdy stalo, jako by to byla nezvratitelná pravda. A právě tyto věty se pak dostaly do článku českého plukovníka v záloze:

„Palubní systémy torpédoborce objevily ruský Su-24 na velkou vzdálenost, jeho sirény vyhlásily poplach a plavidlo zaujalo bojovou pozici. Vše šlo podle plánu, radiolokátory sledovaly cíl a naváděcí systémy zbraní polykaly přesná data. A najednou... Všechno zhaslo. Na obrazovkách tma. Tok elektronických dat se zastavil a 20mm šestihlavňové rotační kanóny protiletadlových systémů Phalanx byly bezradné. Ruský letoun zahřměl nad palubou torpédoborce, udělal bojovou zatáčku, imitoval útok raketou, pak znovu a pak ještě desetkrát (!). Po celou tu dobu se technici na palubě torpédoborce Donald Cook horečně, ale naprosto bezúspěšně, pokoušeli „nahodit“ palubní elektroniku. Až když ruský letoun zmizel za horizontem, zbraňové systémy torpédoborce ožily, obrazovky zablikaly a ukázaly prázdné, krásně modré dubnové nebe.“

K čemuž český autor dodává: „Je zřejmé, že celá událost byla pro Rusy vítanou a dokonalou praktickou prověrkou efektivnosti nového systému radioelektronického boje. Jejím výsledkem byla také skutečnost, že 27 členů posádky amerického torpédoborce podalo žádost o propuštění do civilu.“

Virtuální realita se tak stala realitou skutečnou. Ale i ono zmiňované video z 18. dubna nebylo – alespoň z hlediska časového pořadí – na začátku, neboť jsem se dopátral dvou dalších starších zdrojů. Jedním je článek ze 16. dubna ""Chibiny" protiv "Idžis" ili Čto tak silno ispugalo Pentagon?“ na webové stránce Politikus.ru, který však střetnutí dvou zbraňových systémů popisuje v hypotéze. A druhým je článek na kolektivním blogu ruposters.ru z 15. dubna Pentagon priznal, čto imitacija ataki Su-24 na esminec VMS SŠA proizvela demoralizujuščij effekt na ekipaž korablja“, jehož titulek je naprosto lživý, což lze dohledat v odkazech na tisková prohlášení Pentagonu. Žádná demoralizace se nekonala. Právě na ruposters se objevuje informace o 27 námořnících, kteří prý požádali po incidentu o uvolnění ze služby. Článek odkazuje na zdroj, kterým má být web Nezavisimaja gazeta ng.ru. Ovšem odkaz na tento článek s adresou http://www.ng.ru/news/463831.html nám sdělí, že stránka neexistuje.

Netvrdím, že jsem se tak dopátral původních pramenů vymyšlené zprávy, jen jsem chtěl na jednom konkrétním případě demonstrovat, jak funguje systém, který popsal ve svém komentáři Patrick Zandl, a který byl a je tak účinný při působení na českou veřejnost.

Někdo může namítnout, že je to vina i našich českých médií, která ve vleku převažujících proukrajinských postojů neměla odvahu ukázat výstřelky a povahu bojůvek Pravého sektoru, jenž parazituje na nespokojenosti obyvatel s předchozími vládami a na nacionalistických náladách. Vinu však nekladu našim zahraničním zpravodajům, kteří na místě v obtížných podmínkách dělají vše, co je v jejich silách. Chyba je možná v newsroomech zpracovávajících agenturní informace i zdroje z internetu. Ti lidé dnes neznají azbuku, nejsou tedy schopni se orientovat v pramenech, které se na webu nabízejí, a nedivím se jim, že jednostrannou ruskou propagandu (viz například tuto informaci zpravodajského kanálu RT o masakru v Oděse, kterou ovšem překonává její ruská verze) nechtějí brát za bernou minci. Na druhé straně si myslím, že by bylo užitečné českým divákům ukázat například záběry předcházející masakru v Oděse, aby si český divák mohl udělat představu, jaká sorta lidí z obou stran se na ulicích pohybovala, kdo se tady střetával, kdo tady házel kameny, aby se stal komparsem v dramatu, které z pozadí dirigoval kdosi jiný, jenž si tady rozehrával svoje zájmy. Ale kolik redaktorů si asi přečetlo očité svědectví doplněné fotografiemi i plánky událostí, které do masakru vyústily?.

Je smutnou skutečností, že do tohoto komparzu se dobrovolně zařazují i naši lidé. Někteří jen z prostého postoje vzdoru proti establishmentu a jeho názoru na věc, jiní však s dobrými úmysly, netušíce, že to, co se dozvídají, jsou možná jen účelové polopravdy těch, kteří tak rádi z pozadí tahají za nitky a brnkají na struny jejich emocí.