Jste nespokojeni s médii? Založte si vlastní!

Nedávno jsem při psaní článku pro Mediažurnál pátral po tom, zda metoda crowd-funding může přispět ke vzniku kvalitních a nezávislých médií. Mediální slovník webu mediaguru.cz označuje crowd-funding za „způsob získávání peněz formou sbírky, ke které se hojně využívá možností internetu. Mezi provozovateli crowdfundingu se řadí například americká platforma Kickstarter.com, mezinárodní Indiegogo.com či česká obdoba Hithit.com.“

Právě na hithit.cz jsem našel projekty z oblasti médií, které podpořila veřejná sbírka, a o nichž jsem dříve neměl tušení. Tak například Fefíkův a Vářkův humoristický časopis Sorry s pomocí vybraných peněz vychází i nadále na webu poté, co Fidelis Schlée zastavil jeho vydávání. Filmovému časopisu Cinepur se díky výsledku sbírky podařilo překlenout výpadek grantů a stále vychází. Kulturní magazín UNI sdružení Unijazz sesbíral přes 180 000 Kč na své vylepšení.

Některé zprávy ze zahraničí přinášejí optimistické zprávy o úspěšném crowd-fundingu žurnalistických projektů. Tak například na provoz zpravodajského serveru de Correspondent, se poměrně snadno podařilo získat cílovou částku 900 tisíc euro a nasbírat třicet tisíc předplatitelů. Tento úspěch se teď snaží zopakovat v Německu projekt Krautreporter (crowd/Kraut), kterému se rovněž podařilo posbírat jeden milion euro. Projekt měl začít začátkem října, zatím však vyprodukoval pouze blogy a žádost o registraci.

O crowd-funding svého druhu se pokouší časopis Reportér, vydávaný od září bývalým šéfredaktorem deníku MF Dnes Robertem Čásenským. K jeho financování zřídil Nadační fond Reportér, který by měl být finanční základnou – podobně jako u četných amerických úspěšných projektů – provozu nového „reportérsko-investigativního magazínu.“

Ale jak jsem při rešerších tohoto problému pochopil, internetový crowd-funding kvalitní žurnalistiku nezachrání. Je schopen pomoci jednorázově, umí podpořit start nového projektu, stálou existenci však nezajistí. Bez trvalejší podpory ze strany mecenášů se projekty kvalitní žurnalistiky zkrátka neobejdou. I ten častokrát zmiňovaný americký projekt investigativní žurnalistiky ProPublica dnes naprostou většinu svých prostředků dostává od trvalých dárců, mecenášů.

Otázkou zůstává, kdo bude tím mecenášem. Zda to budou bohatí filantropové, neziskové organizace či jiné dobročinné nadace, nebo zda to budou samotní čtenáři. Při této příležitosti jsem si uvědomil, že vlastně dávno před vynálezem internetu to byl vždycky čtenář, předplatitel, který se stával mecenášem svých novin či časopisů. Tuhle základní pravdu crowd-funding ze světa nesprovodil, spíše ho zdůraznil.

Aby projekty vzniklé na základě onoho „financování davem“ mohly pokračovat, musí na sebe nabalit kritickou masu abonentů, předplatitelů placeného obsahu. Z loňského počtu 18 933 donátorů projektu de Correspondent jich po roce obnovilo členství jen něco kolem jedenácti tisíc. Naštěstí tento úbytek se podařilo nahradit novými předplatiteli, takže de Correspondent stále funguje, i když mu předpovídali jen osm měsíců existence.

Čtenáři-mecenáši – to je základ, na kterém je třeba budovat. V téhle souvislosti jsem narazil na projekt, který se obešel bez crowd-fundingu, a k němuž jsem se dostal náhodou přes čtení vtipného článku „20 vecí, ktoré Slovák v Česku počúva stále dookola.“ Název webu „The Zeitung“ i jeho rubrik Pozitivung, Oblíbenung, Blogung naznačují, že tu jde o polovážný cimrmanovský pohled na události našeho každodenního života. Zaujala mě rubrika Pozitivung , v níž pod stálým titulkem „Pozitivní zprávy“ autor „Starý Mrzout,“ pravidelně komentuje události týdne. Občanské jméno autora, kterým je pan Rostislav Oboňa z Opavy, jsem se později dozvěděl z evidence periodického tisku, neboť pan Oboňa se rozhodl vydávat také tištěnou verzi, a proto letos v březnu svůj titul „The Zeitung“ na Ministerstvu kultury jako měsíčník v kategorii „další tiskoviny pro veřejnost“ zaregistroval.

Nedalo mi a s panem Oboňou jsem se spojil. Zjistil jsem, že The Zeitung začínal jako kolektivní blog několika nadšenců, který zaujal natolik, že si vytvořil stálou čtenářskou obec. Také proto se náklad tří set výtisků rozesílaný převážně poštou každý měsíc téměř celý rozprodá a projekt prý není ztrátový.

Samozřejmě, The Zeitung nikdy nebude zpravodajským periodikem nebo konkurencí Reportéra, ale přesto si z něj jak malá i velká média, tak i jejich žurnalisté, mohou vzít poučení. Jestliže najdou dostatek mecenášů/předplatitelů, nemusí se ohýbat před byznysmeny, kteří si média koupili jako vlivovou agenturu. A také – když se vám nelíbí média, pořiďte si vlastní! Koho by to před čtvrtstoletím napadlo, že to bude u nás jednou možné.