Havlismus a havloidi v českých médiích - díl 1

Před třemi lety jsem se pokoušel vystopovat začátky používání pojmu „pravdoláska“ v oficiálních projevech a v českých médiích. Tentokrát mne zaujala slova „havlismus“ a „havloid.“

Paradoxně první použití výrazu „havlismus“ v médiích, která monitoruje databáze Newton, jsem našel v komentáři autorky s kladným vztahem k Václava Havlovi. Na Neffově webu neviditelnypes.cz se Martina Opltová 11. června 2001 tázala „Kdo se nebojí Havlova odkazu?“ při úvahách o tom, kdo by mohl být příštím českým prezidentem. V jejím článku se objevily věty:

„Principy Charty 77 se později ukázaly jako obtížně adaptovatelné na novu realitu. Přesto tu cosi, jako "havlismus" (podobně jako jiná hnutí charismatických osobností) existuje. Určitě ho nalezneme v míře pokusu definovat politickou soutěž jinak, než jako kruté technologické řešení silných lídrů. Je to málo?“

Pojem havlismus se tedy v médiích poprvé objevil v době, kdy Václav Havel měl před sebou ještě dvacet měsíců prezidentování, a to v pozitivních souvislostech. O čtyři roky později v roce 2005 se na webu příznivců ODS virtually.cz objevuje havlismus v titulku komentáře Martina Daneše Havlismus vládne i bez vedoucí úlohy“. Tady má havlismus už negativní konotaci, když odráží názory lidí blízkých ODS, kteří zřejmě tento pojem v té době již zařadili do slovníku svých politických debat.

Ovšem do oficiálních médií proniká havlismus až v roce 2009 v suvislosti s vydáním knihy Václava Klause „Kde začíná zítřek.“ V knize, která vyšla v polovině listopadu, se havlismus stává definovaným pojmem. Úřadující prezident se zde ostře vymezuje proti havlismu a jiným politickým a ekonomickým směrům, které se objevily těsně po listopadové revoluci v roce 1989.

Když se loučil se svým prezidentstvím, Václav Klaus v rozhovoru pro polský konzervativní týdeník Do Rzeczy v únoru 2013 rozčeřil hladinu veřejného mínění slovy :

„Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví.

Havlismus byl tedy definován a přestože jej Václav Klaus nevymyslel (jako jiné –ismy – NGOismus, homosexualismus), zasloužil se o jeho rozšíření ve slovníku veřejných debat. Pokoušel jsem se získat data o používání havlismu přes trendy Googlu - marně. Podobně jsem dopadl v Českém národním korpusu, z čehož vyvozuji, že kromě řeči politických diskutérů tento termín se do jazyka lidu obecného zatím ještě dostatečně nerozšířil.

O havloidech příště...